Výstup 2.
(Prácheňský = Vavroch, Bárta a předešlí)
(Na scénu vejde mistr v širokém uměleckém klobouku a se špacírkou v ruce, za ním Bárta s jeho zavazadlem. Herecká společnost přivítá vzácného kolegu potleskem.)
PRÁCHEŇSKÝ: Nazdar, kolegáčkové! (Smekne klobouk a suverénním krokem projde jevištěm až na rampu, odkud pohlédne do „prázdného“ sálu.) Tady už jsem myslím hrál. Kolik je tu míst?
PRINCIPÁL: Sto dvacet.
PRÁCHEŇSKÝ: Je to prodaný?
PRINCIPÁL: Našlapáno, mistře.
PRÁCHEŇSKÝ (zkusí akustiku, až se lekneme): Ale té lípy se nevzdám! Je našeho rodu od nepaměti! Mň, mň, mň… V prázdném sále to zní dutě, ale až přijdou lidi, ono to bude lepší. Heleďte, všimli jste si, jak si který lidi kam sedaj? Tak tady vprostředku v první řadě místní honorace, to je jasný. Ale tady vlevo (ukáže příslušný prostor v hledišti), to je zajímavý, tady seděj vždycky blbci. Uvidíte večer. Já nevím, proč se stahujou zrovna do těchhle míst. Tak co to dáváme? Říkal mi tady kolegáček (ukáže na Bártu), že nějakou novotu.
PRINCIPÁL: Je to moje vlastní hra, mistře.
PRÁCHEŇSKÝ: To je myslím velká, velká chyba. Proč psát nový hry, když lidi chtějí starý a osvědčený? Co byste říkali Maryše? Jed v kafi. To je drámo.
PRINCIPÁL (pokyne Bártovi a ten přistaví mistrovi doprostřed scény židli): Na Maryšu je nás málo, mistře.
PRÁCHEŇSKÝ: Nebo Lucerna. To se taky líbí. Ovšem kněžna nesmí bejt těžká. Já jsem jednou přenášel přes močál Musilovou-Vébrovou… Znáte Musilovou-Vébrovou? Ona je jak dvě: Musilová, Vébrová!
PRINCIPÁL: Mistře, vy jste ale souhlasil, že zaskočíte v té naší novince.
PRÁCHEŇSKÝ: Jistě, jistě, já vím. Ale poslyšte, my teď dáváme u Budila jednoho Ostrovského. To vám je zajímavý. Už ty jména: Pankratěvna Praskovna. Nebo Lazar Jelizarič Podchaljuzin. To má jeden co dělat, aby si zapamatoval, jenom jak se jmenuje.
(Herci nad těžkými jmény účastně kroutí hlavami.)
PRINCIPÁL (k Bártovi): Jozífku, seznámil jsi mistra zhruba s dějem?
BÁRTA: Ano.
PRÁCHEŇSKÝ: Nebo Sysoj Psojič Rispoloženskij!
(Celá herecká společnost kromě principála opět vděčně sdílí s mistrem podiv nad ruskými jmény.)
PRINCIPÁL: Mistře, abyste se seznámil s figurama…
VLASTA (opožděně žasne): Psojič!
PRINCIPÁL (ho zpraží): Drž hubu! (K Prácheňskému.) Tak předně Vavroch.
PRÁCHEŇSKÝ: Vavrocha dělá kdo?
PRINCIPÁL: Vavroch jste vy.
PRÁCHEŇSKÝ: No jistě. Vavroch. Ano.
PRINCIPÁL: Já myslím, že je to váš obor, ne? Ten charakter. Tohle je vaše dcera, ovšem nevlastní…
PRÁCHEŇSKÝ: Aha. Kdo napovídá?
PRINCIPÁL: Napovídám já. Tohle je doktor Vypich, rodinný přítel, a tady Jozífek hraje Bártu, to je podruh na vašem statku. Tedy on ten statek vlastně ještě není váš…
PRÁCHEŇSKÝ: Kde budete?
PRINCIPÁL: Budu napovídat z této strany. (Ukáže do zákulisí.) A tohle je důstojník
(ukáže na Vogeltanze), který soupeří tady s Bártou o Vlastu.
PRÁCHEŇSKÝ: A uslyším vás? Zkuste mi něco hodit.
PRINCIPÁL (odjede na vozíku do zákulisí a napovídá): V Českých Budějovicích by chtěl žít každý.
PRÁCHEŇSKÝ: Cože?
PRINCIPÁL (přidá na hlase, takže ho i publikum zřetelně slyší): V Českých Budějovicích by chtěl žít každý!
PRÁCHEŇSKÝ: To jsem blázen, člověče… Zkuste to z druhý strany.
PRINCIPÁL (přejede přes jeviště a opakuje z druhé strany): V Českých Budějovicích by chtěl žít každý.
PRÁCHEŇSKÝ: Že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý?
(Všichni mistra s úlevou chválí, jak přesně to řekl.)
PRÁCHEŇSKÝ: Co je to za blbost? Byl jste někdy v Budějovicích?
PRINCIPÁL: To je replika, mistře. Namátkou jsem vybral…
PRÁCHEŇSKÝ: To já slyšel, už když jste byl támhle, ale nechtělo se mi věřit, že byste říkal takovej nesmysl. Panstvo, na Budějovice já mám ty nejhorší vzpomínky. Bude potom večeře?
VYPICH: Bude. Po představení, mistře, bude slavnostní večeře. Starosta města to pořádá.
PRÁCHEŇSKÝ: Tak mi připomeňte, abych vám vyprávěl o Budějovicích. No, já to slyším z obou stran prakticky stejně, čili vy mi to házejte z tý strany, jak jste byl prve. a tohle bude můj plac. (Vymezuje prostor u boč…
