Kapitola 2
Podíváme-li se do Galaktické encyklopedie na heslo Alkohol, dozvíte se, že je to bezbarvá prchavá tekutina, která vzniká kvašením cukrů. Encyclopaedia Galactica zaznamenává i euforizující účinky alkoholu na jisté formy života na bázi uhlíku.
Stopařův průvodce po Galaxii se o alkoholu také zmiňuje. Říká, že nejlepší existující drink je Pangalaktický megacloumák.
Vypít Pangalaktický megacloumák je podle Stopařova průvodce asi jako nechat si vyrazit mozek z hlavy plátkem citrónu obaleným kolem masivní zlaté cihly.
Průvodce rovněž informuje, na kterých planetách se mixuje nejlepší Pangalaktický megacloumák, kolik za něj zaplatíte a které dobrovolné organizace vám poskytnou pomoc, až se budete léčit z jeho následků.
V Průvodci najdete dokonce i recept na nejlepší Pangalaktický megacloumák.
Vezměte obsah jedné láhve Staré Janxovky.
Nalijte do něj jednu odměrku vody z moří Santraginu V - ach, santraginská mořská voda! Ach, santraginské ryby!!!
Do směsi nechte roztát tři kostky Arkturského mega-ginu (musí být řádně zmrzlý, jinak benzín vyprchá).
Tím vším nechte probublat čtyři litry fallijského bahenního plynu, na počest všech šťastných stopařů, kteří zemřeli rozkoší v bažinách Fallie.
Obrácenou stříbrnou lžičkou odměřte dávku Qualactinského hypermátového extraktu, vonícího něžnou sladkostí, mystikou a opojnými výpary temných Qualactinských zón.
Vhoďte zub algolského slunečního tygra. Sledujte, jak se rozpouští a jak se oheň algolských sluncí vsakuje hluboko do srdce nápoje.
Přikápněte trochu Zamphuoru.
Ozdobte olivou.
A potom pijte..., ale... velmi opatrně...
Stopařův průvodce po Galaxii jde na odbyt rozhodně líp než Encyclopaedia Galactica.
"Šest pint hořkého," oznámil Ford Prefect barmanovi U podkoního. "A rychle, prosím vás, za chvíli bude konec světa."
Takovéhle zacházení si barman nezasloužil. Byl to důstojný stařec. Posunul si brýle na nose a zamžikal na Forda. Ten ho však ignoroval a civěl z okna. Barman tedy místo toho pohlédl na Arthura, který jen bezmocně mlčky pokrčil rameny.
Barman tedy zabrousil do konverzace: "Myslíte, pane? Máme na to dnes hezky," a začal točit žádaná piva.
Pak mu to ale nedalo, a zkusil to znova.
"Půjdete odpoledne na fotbal?"
Ford se otočil a podíval se na něj.
"Ne, nemá to smysl." Opět se odvrátil a zíral dál z okna.
"Copak? Myslíte, že výsledek je jasný? Arsenal je bez šance?"
"Ne, ne," odporoval jemně Ford, "prostě jenom bude konec světa."
"Ano, pane, to už jste říkal." Barman pohlédl přes brýle tentokrát na Arthura. "To by se Arsenalu určitě náramně hodilo."
Ford na něj užasle pohlédl.
"To snad ne," zamračil se.
Barman nabral zhluboka dech. "Tady máte šest pint, pane."
Arthur se na něj mdle usmál a znovu pokrčil rameny. Otočil se a mdle se usmál na zbytek hospody, pro případ, že by někdo zaslechl, co se tu právě odehrálo.
Nikdo samozřejmě nic nezaslechl, a nikdo tudíž nechápal, proč se tak divně usmívá.
Muž, sedící u baru vedle Forda, pohlédl na oba kamarády, pak na oněch šest piv. Předvedl bleskovou ukázku počtářského umění. Odpověď, k níž se dopracoval, se mu zřejmě zamlouvala, protože jim věnoval přiblblý a nadějeplný úsměv.
"Vodpal, to jsou naše piva," řekl Ford a vrhl na něj pohled, který by přiměl i algolského slunečního tygra, aby si hleděl svého.
Ford vysolil na barový pult pětilibrovou bankovku. "Zbytek si nechte."
"Cože? Z pětilibrovky? Děkuji vám, pane."
"Sotva to utratíte, máte na to už jen deset minut."
Barman se rozhodl, že půjde jednoduše kousek dál.
"Forde, řekl bys mi laskavě, co se to ksakru děje?" zlobil se Arthur.
"Dělej, pij," pobízel ho Ford. "Máš tu tři piva."
"Tři piva?" děsil se Arthur. "V poledne?"
Muž vedle Forda se usmíval a šťastně přikyvoval. Ford ho ignoroval. Mluvil dál k Arthurovi: "čas je iluze. Poledne už teprv."
"Hluboká myšlenka," řekl Arthur. "To bys měl poslat do Reader`s Digest…
