13/
V noci Toranaga nemohl usnout. Stávalo se mu to vzácně, obvykle dokázal odložit i ten nejnaléhavější problém na ráno, neboť věděl, že bude-li ráno živ, vyřeší ho, jak nejlíp bude umět. Už dávno odhalil, že pokojný spánek přináší odpověď na většinu hádanek dne, a pokud ji nepřinese, záleží na tom opravdu tak nezměrně? Což není život kapička rosy v kapce rosy?
Ale dnes si potřeboval rozmyslet příliš mnoho matoucích otázek.
Co podniknu proti Išidovi?
Proč se Onoši přidal k nepříteli?
Jaký postoj zaujmout k radě?
Mají v tom zase prsty křesťanští kněží?
Odkud se dá čekat příští vražedný útok?
Kdy odstranit Jabua?
Co udělat s tím barbarem?
Mluvil pravdu?
Zvláštní, že ten barbar připlul z východních moří právě nyní. Je to znamení? Stane se jeho karma jiskrou, která zapálí soudek s prachem?
Karma je slovo, které Japonci převzali ze sanskrtu spolu s buddhistickou naukou. Označuje cyklus, jímž prochází každá jednotlivá duše: každé nové vtělení závisí na skutcích, jichž se duše dopustila v předešlém životě, dobré skutky pomáhají vzhůru, špatné strhávají dolů. Naše vezdejší počínání tak ovlivňuje podobu příští existence. Jedinec se znovu a znovu rodí do tohoto slzavého údolí a unikne z věčného koloběhu, teprve až utrpením a strastmi nesčetných životů docílí konečně dokonalosti a dosáhne nirvány, stavu dokonalého míru.
Zvláštní, že Buddha nebo nějaké božstvo nebo možná pouze karma zanesli toho Andžina na Jabuovo panství. Zvláštní, že přistál zrovna v té vesnici, kde už tolik let taikóovi i Jabuovu prašivému otci pod nosem pracuje Mura, tajná hlava jeho tajného zpravodajského systému v Izu. Zvláštní, že Cukku-san nebyl v Nagasaki, jak měl být, nýbrž tady v Ósace a mohl tlumočit. A že je tu zrovna nejvyšší kněz křesťanů a taky vrchní velitel Portugalců. Zvláštní, že byl po ruce taky ten druhý lodivod Rodrigues, takže Hiromacu stačil přivézt barbara ještě živého a zabavit jeho muškety a děla. A ke všemu je tu ještě Kašigi Omi, syn muže, který mi přinese Jabuovu hlavu, když pohnu malíčkem.
Život je tak krásný a smutný! A tak prchavý, bez minulosti a bez budoucnosti, pouhopouhé nevyhraněné nyní.
Toranaga si povzdechl. Jedno je jisté. Ten barbar už nikdy neodpluje. Ani živý, ani mrtvý. Stal se navždycky součástí říše.
Jeho uši zaslechly takřka nepostřehnutelné blížící se kroky, meč měl pohotově. Noc co noc namátkou měnil ložnici, stráže i heslo, aby zmátl věčně číhající vrahy. Kroky se zastavily před šódži. Zaslechl Hiromacuův hlas a počátek hesla: „K čemu hloubat, je-li pravda už známá?“
„A co když je pravda skrytá?“ řekl Toranaga.
„Už je známá,“ odvětil Hiromacu správně. Byl to citát z učení starého tantrického mudrce Sarahy.
„Dále.“
Toranaga pustil meč teprve, když uviděl, že to vskutku je jeho rádce. „Rád tě vidím, příteli. Posaď se.“
„Jste v pořádku?“
„Ovšem.“
„Pak půjdu. Promiňte, Milosti, že jsem rušil.“
„Ale ne, jen pojď dál, rád tě vidím. Posaď se.“
Starý muž zpříma poklekl u dveří. „Zdvojnásobil jsem stráže.“
„Správně.“
Po chvíli Hiromacu řekl: „Naložili jsme s tím šílencem přesně, jak jste poručil. Ve všem.“
„Díky.“
„Jeho žena… Když má vnučka slyšela rozsudek, požádala mě o povolení zabít se, aby mohla manžela a syna doprovodit do Velikého prázdna. Odmítl jsem a poručil jí vyčkat, pokud neobdržím od vás schválení.“ Hiromacu v nitru krvácel. Život je přece hrůzný.
„Dobře jsi učinil.“
„Žádám vás, jak se sluší, o dovolení skoncovat také svůj život. Co ten mladík učinil, vás přivedlo do smrtelného nebezpečí, ale první chybu jsem udělal já. Měl jsem poznat, že se k službě nehodí. Nesplnil jsem svou povinnost.“
„Nesmíš spáchat seppuku.“
„Prosím. Slavnostně žádám o dovolení.“
„Ne. Potřebuji tě.“
„Poslechnu. Ale račte přijmout mé omluvy.“
„Přijímám je.“
Po chvíli se Toranaga zeptal: „Co říkáš tomu barbarovi?“
„Mnoho věcí. Za prvé: kdybyste nebyl dnes čekal na barbara, byl byste od rozbřesku lovil se sokolem a Išidovi by se nikdy nepodařilo zosnovat takové trapné setkání. Teď nemáte na vybran…
