Každý něco pro vlast! (Václav K. Klicpera)

Ukázka z díla

SPRÁVCOVÁ: Ach, což jest pro jeho horlení. Každá dívka se chce dostati za muže, a čím se teď ženichové vábí nežli zevnitřním nástrojem? Jindy se snášely peníze do truhly, teď šaty; jindy se mládenci po ctnostech sháněli, teď po šatech! Do zlatého čepce a do načechraných kadeří se každá ošklivost schová a v hedvábný plášť se všecky nectnosti zaobalí. Tak se ptáčkové lákají! Ovšemžeť se po svatebních smlouvách mnohý zhrozí, nacházeje pod bohatým rouchem buďto málo, nebo nic; ale pozdě jest mu pykati! Větším dílem jest již tak zalepený anebo zapoutaný, že musí do klece, a živí se, jak možná! - Tak se to po městečku děje, a já bych tebe sprostě měla vychovávati? Tys tu jediná slečna --

MINKA: Ach, maminko, otec nechce, by mne lidé slečnou nazývali!

SPRÁVCOVÁ: A jak ti budou říkati? Panno? Co to vyznamenává za našich časů? Hanu a opovrženost! Jest to slovo tak hrubé a hranaté, že by přes ně upadnouti mohl! Panno, junker, mamzel jsou názvy pro chudou služku, ne ale pro tebe. Kdyby ti tak někdo řekl, plácla bych ho přes hubu! Ty jsi slečna a zůstaneš ní, dokud ti nebudou jemnostpaní říkati!

MINKA: Jesenský mne jináč nepozdraví nežli panno, a přece to jeho ústy tak líbezně plyne!