7. OBRAZ
V lese u obra Koloděje
(Na scéně stojí dvě obrovité nohy v botách a pruhovaných ponožkách. Ozve se pestrá škála zvuků připomínajících hluk vodovodního potrubí a odpadních rour.)
OBR (neuvěřitelně hluboký bas z magnetofonového pásu): Hergot, já bych jed. Ta bába s roštím byla tvrdá jako houžev! Už to jíst nebudu. (Ozve se další zažívací zvuk.) Nedělá mi to dobře. A svědí mě hlava. Zajdu si asi k Balatónu, pěkně si ji vydrbu… Mám to samej kamzík.
ZLATOVLÁSKA (volá za scénou jako na houbách): Tatínku! Uuuú!
KRÁL (rovněž za scénou): Tadýýý!
OBR: A hele! Jde mi sem nějaký jídlo.
ZLATOVLÁSKA (za scénou): Kde je Jasoň?
JASOŇ (za scénou): Už jdúúú!
BYSTROZRAKÝ (vejde s kbelíkem a štětkou): Přátelé, sem, ke mně.
(Všichni vejdou.)
BYSTROZRAKÝ: Musíme se držet pohromadě. Na obra· můžeme narazit každou chvíli.
JASOŇ: Pro jistotu si už nabrousím meč. (Brousí meč o obrovu botu.)
OBR: Toho s tím párátkem sním hned.
BYSTROZRAKÝ (míchá štětkou v kbelíku): A já si zatím připravím mydlinky.
OBR: A tohohle si udělám po chodském způsobu. S holínkama.
JASOŇ (zadívá se pozorněji na obrovu botu): Co to je vůbec, tohleto?
KRÁL: To bude nějaký ranec. Podívejte, tady je to svázané. (Oba rozvazují obrovu tkaničku a král nahlédne do boty.)
JASOŇ: Co tam je?
KRÁL: Nevím, ale hrozně to zapáchá.
BYSTROZRAKÝ (zareaguje, jako by se z publika ozývalo nějaké volání): Cože?
ZLATOVLÁSKA: A nemohla by to být…
BYSTROZRAKÝ: Počkejte, děti mi něco chtějí. Co říkáte? Bota? Děti říkají, že je tu nějaká bota.
KRÁL: Děti z toho ještě nemají rozum.
BYSTROZRAKÝ: Jen si nemyslete, mně už děti kolikrát takhle zachránily život. To se vyplatí, poslouchat, co volají.
(Ozve se další zažívací zvuk.)
OBR: To je hrozný, jak se mi ta bába s tím roštím v žaludku rozložila.
KRÁL: Co říkají?
BYSTROZRAKÝ: Prý se tady nějaká bába rozložila s roštím.
(Škála zažívacích zvuků vyvrcholí mohutnou detonací.)
ZLATOVLÁSKA: Co to bylo?
JASOŇ: Blíží se asi bouře.
KRÁL: Bude ozón.
BYSTROZRAKÝ: Co říkáte, děti? Obr? Že je tady? Musím se rozhlédnout. (Vyleze na obrovu botu a rozhlíží se.) Cože? (Jde na rampu.) Já vám nerozumím, děti, nesmíte křičet všechny najednou, pěkně jedno po druhém. Tak třeba ty. Jak se jmenuješ? Jižíček? On ještě nemá zuby. Totiž on už nemá zuby. Tak cos mi chtěl říct? Jo, ty chceš domů! Tobě se to nelíbí? To už vydrž, už brzo bude konec. (Nad jejich hlavami znovu zaburácí.)
OBR: Hej, vy tam dole!
ZLATOVLÁSKA: Panebože, obr!
OBR: A hele, nevěsta! Tak sis to rozmyslela?
ZLATOVLÁSKA: Nic jsem si nerozmyslela. Zde je můj nastávající a bude se s tebou bít, ty stvůro. Vlastně nestvůro.
BYSTROZRAKÝ: Ne tak zhurta, princezno. Třeba to s ním půjde po dobrém.
OBR: Seřaďte se, bude oběd.
BYSTROZRAKÝ: No, vidíte, chce nás dokonce pohostit.
(Všichni se řadí do zástupu.)
KRÁL: Čím to budeme jíst? Má někdo příbor?
OBR: Sůl. Nemá někdo z vás u sebe sůl?
BYSTROZRAKÝ: Mám celý sáček.
OBR: Tak se vzájemně osolte.
JASOŇ: Tak takový oběd zamýšlíš! Ale to ses přepočítal. Kryj se, srabe! (Jasoň vyrazí se štětkou a s kbelíkem za kulisy.)
ZLATOVLÁSKA: Ach, tatínku, nemohu se na to dívat!
BYSTROZRAKÝ: Ani nemusíte, princezno. Těm, kdo nesnesou pohled na ten lítý boj, poslouží můj bystrý zrak. Princ Jasoň, jak vidím, se obrovi směle postavil.
Obr se naklání a hledá prince Jasoně v porostu. Princ Jasoň se snaží obra vylákat a mečem ho zatím jen tak oťukává. A jak vidím, bude obtížné soupeře od sebe odlišit, protože mají oba bílé kabáty. Teď se princ Jasoň zachytil obrova prstu a už ho mydlí. Ale nejde to, přátelé, nejde to. Prst je samá pěna, ale prsten ne a ne dolů. A tak princ dotírá přímo na obrovo citlivé místo, na brňavku. A tak je to správné. To byl úder, přátelé! A toto bola naozaj pekná akcia! Obr umdlévá, a teď se obr Koloděj s hanbou, ano, přátelé, doslova s hanbou plazí z bojiště. A není to obr, je to princ Jasoň.
JASOŇ (připotácí se na scénu): Myslím, že má dost … tuhý kořínek. A víte, co udělal, když viděl, že mu jdu po prste…
