9. OBRAZ
Na královském zámku
(Na scéně jsou u bohatě prostřené tabule Zlatovláska, Jasoň, král a Bystrozraký. Všichni jedí.)
KRÁL: Berte si, co hrdlo ráčí.
BYSTROZRAKÝ: Já bych si s dovolením vzal.
JASOŇ: Já bych si s dovolením také vzal.
ZLATOVLÁSKA: Já bych si s dovolením také vzala.
(Všichni pokračují v jídle.)
KRÁL: Berte si, co hrdlo ráčí.
BYSTROZRAKÝ: Já bych si s dovolením vzal.
JASOŇ: Já bych si s dovolením také vzal.
ZLATOVLÁSKA: Já bych si s dovolením také vzala.
(Dialog se ještě několikrát beze změny zopakuje. Pak si Bystrozraký vezme na talířek jitrnici, přejde k pultíku, naposledy si kousne a utře si mastné ruce. Pokud prolog nepřednášel představitel Bystrozrakého, přijde k pultíku před obecenstvo ten, který hovořil v úvodu představení.)
KRÁL: Berte si, co hrdlo ráčí.
JASOŇ: Já bych si s dovolením vzal.
ZLATOVLÁSKA: Já bych si s dovolením také vzala.
PŘEDNÁŠEJÍCÍ: Tato fáze hry, jak slyšíte, není textově příliš náročná. Zde myslel Cimrman především na to, aby se herci jeho kočující společnosti alespoň jednou za čas dosyta najedli. Na tuto scénu se herci vždycky velice těšili, protože se na každé štaci našel nějaký mecenáš, který umělcům věnoval buď husu nebo kachnu, nějakou tu sladkost, či teplou polévku. Zajímavé je, že se v původní verzi neměl hostiny zúčastnit děd Vševěd. Náš představitel děda Vševěda (jmenovat) si však sám našel způsob, jak se do posledního obrazu dostat. Dokonce si sestrojil k tomu účelu dosti náročné rekvizity, které jeho příchod zdůvodňují. A tak jsme nakonec jeho dramaturgický zásah akceptovali.
VŠEVĚD (vpadne na scénu, v každé ruce drží za čepici zmáčeného trpaslíka): Tak se podívejte, jaké jsem to chytil macky! Hej, sluho, odnes je do kuchyně. (Hodí trpaslíky do zákulisí a dá se do jídla. ) A když už jsem tady, tak já bych si s dovolením také vzal.
PŘEDNÁŠEJÍCÍ: Vidíte, že hercům chutná. Není divu. Dnes máme jídelníček bohatší než jindy. Rádi bychom poděkovali zdejšímu gymnasiu za to, že navázalo na světlé tradice divadelních mecenášů a převzalo nad dnešním představením potravinový patronát. Děkuji jmenovitě školníku Karlu Mládkovi za kilo jitrnic, 2 láhve červeného vína Cabernet, půl kilogramu goudy a uzeného lososa. Učiteli Janu Vršeckému za řezy ze sleďů v kyselém nálevu, krevní tučnici a trvanlivý salám Vysočina, a konečně řediteli školy dr. Klabanovi za burské oříšky loupané a dvoje vafle.
(Jména a funkce dárců lze aktualizovat podle toho, kde se představení koná.)
KRÁL: A nyní ti, Zlatovlásko, vrátí princ Jasoň tvou dívčí podobu. Jdi a převlékni se do svatebních šatů. (Zlatovláska odejde.)
PŘEDNÁŠEJÍCÍ: Ano, přátelé, to už se přiblížilo finále naší pohádky a s ním i onen slibovaný jevištní zázrak. Já využiji času, po který se bude princezna převlékat, abych se s vámi jménem všech účinkujících rozloučil úryvkem ze zdravice německého bohemisty Helmutha Beránka, ze zdravice, kterou přednesl na konferenci o české pohádce v Uhříněvsi. Profesor doktor Helmuth Beránek, jehož vřelý vztah k naší literatuře dosvědčuje i skutečnost, že celou zdravici pronesl česky, řekl na konferenci podle stenografického záznamu: Já přijel na vaši konferenci jsem včera večer a zaslechl mnoho zajímavých referátů. Některé budu stranou ležet nechat muset, ale projev vašeho významného kapacity (jmenovat sám sebe) mě ohromně zarazil. Já opravdu něco tolik zajímavějšího neslyšel. Já seděl na větvi, když on hovořil o vašem Cimrmanovi. Dr. Drábek nebo doc. Zeman povídali také zajímavosti, ale proti (jmenovat sám sebe) to byly úplné voloviny. – Tolik tedy na okraj Cimrmanovy pohádkové hry. Poslední slovo nechť opět patří samotnému autorovi.
ZLATOVLÁSKA (vejde, technicky připravena k závěrečné pohádkové proměně): Tak co mi říkáte?
KRÁL: No, dceruško, k tvé bývalé kráse ti chybí jen krůček.
JASOŇ (vezme prsten): Nechybí krůček jeden, pane králi, ale tři.
KRÁL: Nuže, princi, učiň je.
JASOŇ: Dotýkám se tě poprvé, abys přestala být mužem! (Dotkne se prstenem princeznina těla. Zlatovlásčin…
