IX
Súra krávy
Milouš je poslán sbírat červy
Slečna Barbora vaří první oběd
Povinnost večerního vyprávění
Teta nabízí dědečkovi různé pochoutky
Milouš se vrací
"A když řekl Mojžíš k lidu svému: »Aj, káže vám Bůh, abyste obětovali KRÁVU,« řekli: »Zdaž tropíš si z nás žert?« Řekl: »Uchovejž Bůh, abych patřil k nerozumným.« Řekli: »Popros za nás u Pána svého, aby naznačil nám, jaká má býti.« Řekl: »Zajisté praví Pán: Kráva ta nemá býti ani starou, ani jalovicí, nýbrž věku prostředního mezi těmito. Učiňte tudíž, což nakázáno jest vám.« Řekli: »Popros za nás u Pána svého, jaké má býti barvy.« Řekl: »Zajisté praví Pán: Kráva ta má býti barvy jasně žluté, aby potěšením byla zrakům na ni patřícím.« Řekli: »Popros za nás u Pána svého, aby naznačil nám přesně jaká má býti kráva ona, neboť nám zdají se býti krávy stejnými, a zajisté, zlíbí-li se Bohu, ukáže nám tu pravou.« Řekl: »Zajisté praví Pán: Budiž ta kráva neznavená prací polní a zavodňováním rolí, zdravá, bez poskvrny.« Řekli: »Nyní jsi nám dal pravé označení.« Obětovali pak krávu, však málem by tak nebyli učinili. Váš pan dědeček řekl, abyste vzal nějakou plechovku a nasbíral červy, protože míní jít ráno chytat ryby. Vy se mne ptáte, jakou plechovku, kde ji máte vzít, jací to mají býti červi, kolik jich má býti a jestli by to nemohlo počkat. Pan ředitel mi nedal tak zevrubné pokyny a mohu tedy zodpovědět pouze jednu z vašich otázek, a to tu, týkající se plechovky. Tážete-li se, jakou plechovku, vzpomínám si, že pan ředitel pravil výslovně, že plechovou. Nezmínil se, že je ochoten podat vám spoustu dalších vysvětlení, a můj soukromý názor je, že byste udělal lépe, kdybyste mu nedával takové množství zbytečných otázek. Domnívám se, že by neměl s vámi tolik trpělivosti jako Bůh s tou krávou. Vy nečtete korán?"
Milouš se tvářil, jako když ho Saturninova řeč nezajímá, a pak se ho zeptal, jestli vždycky tolik mluví. Saturnin pravil, že to záleží na okolnostech. Vůči inteligentním a rychle chápajícím lidem je možno být stručným, jindy musí být použito spousty slov a přirovnání, než se v hlavičce posluchače rozbřeskne. Nebo jsou případy, kdy nemluví vůbec a místo toho rychle jedná. Tím způsobem už mnohým lidem prospěl, a je mu líto, že to musí připomínat člověku, kterému energickým zásahem včera zachránil život.
Milouš si sáhl na svůj popleněný knírek, podrážděně sebou trhl a odešel. Ptal jsem se Saturnina, jestli dědeček opravdu chtěl, aby Milouš šel sbírat červy. Saturnin řekl, že to starý pán sice výslovně nenařídil, ale že takovým lidem, jako je Milouš, zahálka velmi škodí.
Já jsem něco takového tušil. Nedovedl jsem si představit, že by dědeček chtěl chytat ryby na udici v rozvodněné řece. Řekl jsem Saturninovi, že mám obavy aby se dědeček nezlobil, až se doví, že ta práce byla Miloušovi nařízena jeho jménem. Saturnin mínil, že by se starý pán jistě nezlobil, a mimo to je přesvědčen, že Milouš žádné červy nenajde a bude rád, když se o tom nebude mluvit.
Pravil, že Milouše poslal pryč hlavně kvůli slečně Barboře. Slečna Terebová má totiž v úmyslu využít toho, že venku konečně přestalo pršet, a chce se jít podívat k řece. Pan Milouš neodbytě trval na tom, že ji bude doprovázet, a oblékl se na to do výstředně elegantních šatů. Jest se domnívati, pravil Saturnin, že rozkaz, aby sbíral červy do rezavé plechovky, poněkud zkříží jeho plány. Slečna Barbora si určitě oddechne.
V duchu jsem si myslil, že já si oddechnu také, ale Saturninovi jsem to neříkal. Vyměnil jsem si obklad na svém oteklém kotníku a natáhl jsem se pohodlně v hlubokém křesle. Měli jsme za sebou velmi bouřlivé dopoledne.
Teta Kateřina byla dotčena tím, že dědeček požádal slečnu Barboru, aby se starala o naše žaludky. Když se to dověděla, předstírala, že se tomu musí smát. Žádala, abychom jí to opakovali, že opravdu ta slečna s lakovanými nehty má vařit, a zase se svíjela smíchem.
Mne to opravdu rozzuřilo. Nejenom proto, že se teta snažila vlastně zesměšnit slečnu Barboru, ale také proto, že to byl pas…
