KAPITOLA 16
HUSÍ KŮŽE
Bond se vřítil do zatáčky, kde si pomohl v řízení lehkým náklonem těla, a promýšlel, jak se zachová, až se přiblíží k pronásledovanému vozu. Uvažoval i o tom, že protivníkův řidič nejspíš využije první příležitost, aby mohl zahnout na nějakou vedlejší silnici. A tak když vyjel ze zatáčky a neviděl před sebou žádná světla, ubral plyn, a když uviděl dopravní značku, připravil si nohu na brzdu.
Před křižovatkou neměl na tachometru ani sto, když uviděl po pravé straně na odbočce něco, co mohlo být stínem stromu. Bylo však pozdě. Náhle vjel pravou stranou na koberec blyštivých ocelových hrotů.
Bond automaticky sešlápl brzdu až k podlaze a vší silou držel volant, aby nedostal smyk, ale kontrolu udržel jen zlomek vteřiny. Když se mu na pravé straně vozidla sedřela guma obou pneumatik a ráfky kol začaly drhnout o povrch vozovky, těžký vůz zamířil bez kontroly přes silnici, narazil vlevo na násep, takže Bond spadl ze sedadla na podlahu. Vůz zůstal trčet na náspu zadkem k silnici, jeho přední kola se naprázdno otáčela ve vzduchu a silné reflektory osvětlovaly oblohu. Na okamžik připomínal kudlanku nábožnou, jak hrabe proti nebi, ale pak se za zvuků tříštěného skla a deformovaného plechu pomalu překotil nazpět.
V nastalém tichu bylo slyšet jen jemný zvuk dotáčejícího předního levého kola.
Le Chiffre a jeho muži to měli ze svého úkrytu jen pár kroků.
„Odhoďte zbraně a vytáhněte ho ven,“ nařídil jim příkře. „Já vás budu krýt. Dejte na něj pozor. Nechci jeho mrtvolu. A dělejte, už se rozednívá.“
Oba muži si klekli. Jeden z nich vytáhl dlouhý nůž, odřízl kus plátna ze střechy kabrioletu a chytil Bonda za ramena. Bond byl v bezvědomí a nedalo se s ním pohnout. Druhý pistolník se cpal rozbitým okénkem do mezery mezi převráceným vozem a náspem. Uvolnil Bondovy nohy, uvězněné mezi volantem a plátěnou střechou. Pak ho pracně vysoukali z vozu.
Když ho konečně uložili na silnici, byli celí zpocení a špinaví od prachu a oleje.
Hubený muž cítil, jak Bondovi buší srdce, a silně ho popleskal po obou tvářích. Bond zavrčel a pohnul rukou. Pak ho hubený muž propleskl znovu.
„To stačí,“ řekl Le Chiffre. „Spoutejte mu ruce a naložte ho do auta. Chytej,“ hodil jednomu pistolníkovi stočený drát. „Projeďte mu kapsy a nejdřív ze všeho mi dejte jeho pistoli. Může mít ještě další zbraně, ale na to se podíváme později.“
Převzal žádané věci od hubeného pistolníka a společně s Bondovou berettou si je nacpal do velkých kapes, aniž je prohlížel. Nechal Bonda svým poskokům a odebral se k vozu. Na jeho obličeji nebyla patrná ani radost, ani vzrušení.
Bond se probral, až když se mu drát ostře zařízl do zápěstí. Byl celý rozbolavělý, jako by ho zmlátili dřevěným kyjem, ale když ho postavili na nohy a strkali k úzké okresce, na níž dosud tiše předl motor citroenu, zjistil, že žádné zlomeniny nemá. Přesto neměl náladu na zoufalé pokusy o útěk a nechal se bez odporu dostrkat na zadní sedadlo vozu.
Cítil se celkově sklíčený a zesláblý. Posledních čtyřiadvacet hodin bylo příliš rušných a tenhle poslední soupeřův úder příliš razantní. Tentokrát mu žádné zázraky nepomůžou. Nikdo neví, kde je, a nikdo se po něm dopoledne nebude shánět. Havarovaný vůz zřejmě objeví velmi brzy, ale bude pár hodin trvat, než zjistí, komu skutečně patří.
A Vesper. Podíval se doprava přes hubeného pistolníka, který se rozvaloval na sedadle se zavřenýma očima. Nejdřív k ní ucítil opovržení. Pitomá bláznivá holka se nechá zabalit jako kuře, nechat si uvázat sukni nad hlavu, jako by tady šlo o nějakou studentskou recesi. Pak se však dostavila lítost. Její obnažené nohy vypadaly tak dětsky a bezbranně.
„Vesper,“ řekl tiše.
Z balíku v rohu se neozvala žádná odpověď a Bonda náhle zamrazilo, ale pak sebou dívka trochu zavrtěla.
Vtom ho hubený pistolník udeřil hřbetem ruky do prsou.
„Ticho.“
Bond se předklonil, aby se chránil před dalším úderem, ale dostal hranou ruky za krk jako králík, takže se znovu zaklínil a sípavě oddychoval.
Hubený muž mu uštědřil chla…
