Celá e-kniha Casino Royale ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 6
DVA MUŽI VE SLAMÁCÍCH
Když Bond vyšel z baru, zamířil po chodníku stromy lemovaného bulváru ke svému hotelu, který byl jen několik set metrů od baru. Měl hlad.
Krásné počasí trvalo, ale slunce už teď příliš žhnulo a osvěžující stín poskytovaly pouze platany, vysázené na trávníku mezi vozovkou a chodníkem.
Venku bylo jen málo lidí a dva muži, kteří nečinně stáli pod stromem na protější straně bulváru, se sem jaksi nehodili.
Bond si jich všiml, když byl asi sto metrů před nimi. K hotelu Splendide to bylo od nich ještě dalších sto metrů.
Bylo na nich cosi znepokojujícího. Oba byli malí a oblečení ve stejných tmavých šatech. Bondovi připadalo, že jsou oblečeni přespříliš. Vypadali jako varietní umělci, kteří čekají na autobus do divadla. Oba měli slamáky s širokými černými stuhami, jimiž zřejmě chtěli naznačit, že patří do prázdninové atmosféry tohoto místa. Ve stínu stromu a pod krempami slamáků byly jejich obličeje nezřetelné. Oba temní mužíčci však byli paradoxně vybaveni barevnými pouzdry na fotoaparát, která jim visela přes rameno. Jedno pouzdro bylo jasně červené, druhé jasně modré.
Než si je Bond stačil takto důkladné prohlédnout, byl už necelých padesát metrů od nich. Přemítal o dostřelu různých typů zbraní a možnostech úkrytu, když začala ta neuvěřitelná a strašlivá scéna.
Červený mužík lehce pokývl na Modrého mužíka. Modrý mužík si strhl z ramene své pouzdro. Bondovi v tu chvíli zakryl výhled kmen platanu, takže přesně neviděl, jak se Modrý předklonil a něco s pouzdrem kutil. Oslňující záblesk bílého světla následoval vzápětí ohlušující výbuch. I přes ochranu platanového kmene byl Bond sražen na chodník horkým vzduchem tlakové vlny, která mu promáčkla tváře a břicho, jako by byly z papíru. Zíral do slunce a zdálo se mu, že vzduch je rozechvělý výbuchem, jako by někdo perlíkem udeřil do oasových strun piána.
Když se napůl omráčený Bond zdvihl na jedno koleno, snesl se na něj hrůzyplný déšť cárů masa a kusů krví nasáklého oblečení, větví a štěrku, následovaný přeprškou větviček a listů. Ze všech stran k němu doléhalo řinčení rozbitého skla. Nad ním se vznášel mohutný hřib černého kouře, který zvolna zbytňoval a rozptyloval se, jak jej Bond zmámeně pozoroval. Vzduch byl prodchnut odporným puchem trhaviny, hořícího dřeva a, ano, to bylo ono – pečeného skopového. Do vzdálenosti padesáti metrů byly stromy ožehnuté a bez listí. Na druhé straně, poblíž místa výbuchu, byly dva stromy vytržené a ležely neuspořádaně přes silnici. Mezi nimi byl dosud dýmající kráter. Ze dvou mužů ve slamácích nezbylo naprosto nic. Na vozovce, na chodníku i na kmenech stromů však byly rudé skvrny. V korunách se třepotaly útržky hadrů. Bond cítil, že je mu na zvracení.
Byl to Mathis, který se k němu dostal první. Bond už stál a jednou rukou objímal kmen, který mu zachránil život. Otupělý, ale nezraněný nechal Mathise, aby ho odvedl do hotelu Splendide, z něhož vybíhali vyděšení hosté a číšníci. Vzdálené zvonění ohlašovalo brzký příjezd sanitek a hasičských vozů. Prodrali se davem a dostali se po schodech a chodbou k Bondovu pokoji. Mathis hned u krbu zapnul rádio, zatímco Bond ze sebe strhával zkrvavělé svršky. Mathis ho okamžitě začal zasypávat otázkami.
Když došlo na popis oněch dvou mužů, Mathis prudce zdvihl telefon u Bondovy postele.
„… a řekněte policii,“ uzavíral, „že toho Angličana z Jamajky, který byl sražen výbuchem, si beru na starost. Není zraněný, ale obtěžovat ho teď nikdo nemusí. Všechno jim objasním během půl hodiny. Novinářům ať řeknou, že šlo o vyřizování účtů mezi dvěma bulharskými komunisty, z nichž jeden zabil druhého bombou. Nemusí nic říkat o třetím Bulharovi, který se tam někde určitě potloukal, ale v každém případě ho musí dostat. Je téměř jisté, že má namířeno do Paříže. Ať nechají zablokovat silnice. Rozumíte? Alors, bonne chance.“ Mathis se otočil zpátky k Bondovi.
„Merde, to jste ale měl kliku,“ řekl. „Ta bomba byla nepochybné určená pro vás. Zřejmě selhala. Chtěli ji po vás hodit a pak se u…
