KAPITOLA 5
DÍVKA Z ÚSTŘEDÍ
Bylo dvanáct hodin, když Bond vycházel z hotelu Splendide. Městem se rozezněly věžní zvony. Ve vzduchu voněly borovice a mimózy a právě zalité zahrady naproti kasinu. Záhony protkané cestičkami se hodily spíše pro balet než pro melodrama.
Svítilo slunce a vzduch byl svěží a jiskřivý, jako by s sebou přinášel příslib obnovení zašlé slávy a prosperity pro tohle malé přímořské městečko, které se po četných peripetiích pokoušelo vrátit na výsluní.
Royale-les-Eaux, Královské vody, které leží poblíž ústí řeky Somme v místech, kde pláže jižní Pikardie vzhlížejí k bretaňským útesům, zažily stejná období slávy jako Trouville.
Royale (bez Eaux) byla na počátku také malá rybářská vesnice, která zaznamenala svůj vzestup ke slávě jako módní lázně v období Druhého císařství. Sláva zde však byla pouhým meteoritem, stejně jako v případě Trouville. Podobně jako Deauville zabila Trouville, Le Toquet po dlouhém období úpadku zničil Royale.
Na přelomu století, kdy byl vývoj událostí pro malé přímořské městečko nepříznivý a kdy bylo v módě kombinovat zábavu s léčením, byl u Royale objeven přírodní pramen, který obsahoval tolik síry, že měl léčebné účinky na játra. A protože všichni Francouzi trpí právě na játra, z Royale se staly Royale-les-Eaux, a zdejší minerální voda, Eau Royale, se ostýchavě zařadila na konec nápojových lístků v hotelích a jídelních vozech.
Dlouho však nevydržela. Mocnější producenti minerálních vod Vichy, Perrier a Vittel vyvolali řadu soudních sporů, mnoho lidí přišlo o peníze a zmíněná minerální voda se nakonec prodávala zase už jen v místě. V Royale ustával příliv peněz od francouzských a anglických rodin, které se sem jezdily v létě rekreovat, od rybářských flotil, které sem jezdily v zimě lovit, i od stolů elegantně zchátralého kasina, které kdysi přebralo tržby z hazardních her městu Le Toquet.
Na barokním Casinu Royale však bylo něco impozantního, snad nápadná viktoriánská elegance, a tak městečko Royale padlo roku 195O do oka pařížskému syndikátu, který disponoval obrovskými prostředky expatriovaných vichystů.
Během války se vrátil život do Brightonu i do Nice. I vzpomínky na staré zlaté časy mohou být zdrojem bohatství.
Casino Royale bylo znovu vymalováno v tradičních barvách bílé a zlaté a místnosti zařízeny světle šedým nábytkem a vínovými koberci a závěsy. Od stropů byly zavěšeny obrovské lustry. Byly obnoveny zahrady a vodotrysky znovu hrály. Dva nejdůležitější hotely, Splendide a Hermitage, byly rekonstruovány do krásy a vybaveny novým personálem.
I tak malé městečko a vieux-port dokázalo na své zpustošené tváři vykouzlit uvítací úsměvy a jeho hlavní ulice oživla výklady velkých pařížských klenotníků a krejčích, zlákaných na letní sezónu osvobozením od nájemného a opulentními sliby.
Pak se nechal syndikát Mahomet Ali vtáhnout do vysokých her v kasinu a Société des Bains de Mer de Royale ucítila, že Le Toquet bude muset odevzdat část svého pokladu, uloupeného lety své mateřské plage.
Ve slunečním světle tohoto fascinujícího jeviště Bond cítil, že se sem jeho role nehodí a jeho temné poslání je urážkou ostatních herců.
Zaplašil dočasný pocit nevolnosti, obešel zezadu svůj hotel a po rampě sešel ke garážím. Ještě před schůzkou v baru chtěl se svým vozem zajet po pobřeží k Le Chiffrově vile, spěšně si ji prohlédnout a projet si úsek vnitrostátní silnice až k route nationale, která vede do Paříže.
Bond měl svůj vůz jako koníčka. Byl to jeden z posledních čtyřiapůllitrových bentleyů s přeplňovaným motorem, který si Bond koupil roku 1933 a úzkostlivě jej opatroval ve válečných časech. Každý rok dával vůz na prohlídku do servisu, poblíž svého londýnského bydliště v Chelsea, kde se o něj se žárlivou péčí staral bývalý firemní mechanik firmy Bentley. Bond byl ostrý a dobrý řidič, který shledával v jízdě téměř živočišné uspokojení. Vůz byl šedý kabriolet, který dokázal jet stopětačtyřicetikilometrovou rychlostí naprosto pohodlně a s padesátkou v rezervě.
Bond pomalu vyjel …
