Sbírka reflexivní poezie, přírodní a intimní lyrika.
Stručný obsah
Prologem
V mládí je člověk opilý štěstím a láskou, nemá starosti a má mnoho nadějí a ideálů. Z duše mu vylétávají zlatí motýli. Když člověk stárne, ztrácí svoji veselost, z duše mu vylétají černí motýli. Když je ale člověk starý, moudrý a smířený, z duše mu letí modří motýli.
Struna lásky
Básník se zamiloval a Amor mu upletl strun lásky. Básník prožívá všechny emoce spojené s láskou - struna kmitá, vlní se, výská. Pokud se ale struna přetrhne, udeří to básníka do srdce.
Balada
Slunce a země se milovaly, slunce ohřívalo a ozařovalo zemi. Ale stín jim záviděl lásku, proto jim chtěl ublížit. Stín zavázal slunci oči a zardousil jej. Na zemi už vládla jenom noc. Zem se dívá na nebe s výčitkami.
Idyla ze svatební cesty
Dva novomanželé jsou na svatební cestě. Muž vylezl na strom, což ženě připadalo velmi nebezpečné. On chtěl mít jen hezkou vyhlídku na jezero, ale ona se bála a prosila ho, ať sleze. Chce, aby šla za ním. Ona ale odmítá. Ona ho obviňuje, že kdyby on ji miloval, poslechl by ji a nelezl na strom. Ale on se brání, že kdyby ona ho milovala, vlezla by za ním. Nazve ji dětinou. Ema pláče. Manžel za ní seskočí a obejme ji.
Několik básní je také věnováno dceři Jaroslava Vrchlického, Miladě. Například tato:
Písně o mé dceři
Dcera si všímá, že vlaštovky se shlukly pod okny a ptá se otce, co tím vlaštovky dělají. Vrchlický jí odpovídá, že letí na jih. Dcera se ptá proč, vždyť oni tady zůstávají. On odpovídá, že oni mají v domě teplo, ale vlaštovky by zemřely zimou a hladem. Milada se ptá, kdo je posílá na jih. Otec odpovídá, že láska je jejich vůdcem. Ta láska, která dala jim dceru.
Stručný obsah
Sbírka reflexivní poezie, přírodní a intimní lyrika.
Prologem
V mládí je člověk opilý štěstím a láskou, nemá starosti a má mnoho nadějí a ideálů. Z duše mu vylétávají zlatí motýli. Když člověk stárne, ztrácí svoji veselost, z duše mu vylétají černí motýli. Když je ale člověk starý, moudrý a smířený, z duše mu letí modří motýli.
Struna lásky
Básník se zamiloval a Amor mu upletl strun lásky. Básník prožívá všechny emoce spojené s láskou - struna kmitá, vlní se, výská. Pokud se ale struna přetrhne, udeří to básníka do srdce.
Balada
Slunce a země se milovaly, slunce ohřívalo a ozařovalo zemi. Ale stín jim záviděl lásku, proto jim chtěl ublížit. Stín zavázal slunci oči a zardousil jej. Na zemi už vládla jenom noc. Zem se dívá na nebe s výčitkami.
Idyla ze svatební cesty
Dva novomanželé jsou na svatební cestě. Muž vylezl na strom, což ženě připadalo velmi nebezpečné. On chtěl mít jen hezkou vyhlídku na jezero, ale ona se bála a prosila ho, ať sleze. Chce, aby šla za ním. Ona ale odmítá. Ona ho obviňuje, že kdyby on ji miloval, poslechl by ji a nelezl na strom. Ale on se brání, že kdyby ona ho milovala, vlezla by za ním. Nazve ji dětinou. Ema pláče. Manžel za ní seskočí a obejme ji.
Několik básní je také věnováno dceři Jaroslava Vrchlického, Miladě. Například tato:
Písně o mé dceři
Dcera si všímá, že vlaštovky se shlukly pod okny a ptá se otce, co tím vlaštovky dělají. Vrchlický jí odpovídá, že letí na jih. Dcera se ptá proč, vždyť oni tady zůstávají. On odpovídá, že oni mají v domě teplo, ale vlaštovky by zemřely zimou a hladem. Milada se ptá, kdo je posílá na jih. Otec odpovídá, že láska je jejich vůdcem. Ta láska, která dala jim dceru.
— 1 —
Struna lásky
Mně z dlouhých dívčích vlasů
sám Amor strunu splet,
bych zpíval s láskou krásu,
jež v klínu drží svět.
A struna ta se kmitá
jak slunce záření,
když květin duše skrytá
se dere z lupení.
A struna ta se vlní
jak ručej pod strání,
jak zpěv, jímž azur plní
na jaře skřivani.
A struna tato výská,
že strnulý je les,
a Pan, jenž v syrinx píská,
že zamyslí se kdes.
Bloudící nymfa v lese,
ta zná ji pod keři.
Však jestli přetrhne se,
mne v srdce udeří!
— 2 —
