Svatba nebe s peklem (William Blake)

Pekelná přísloví

V čas setí se uč, o žních vyučuj, v zimě užívej. 
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých.
Cesta krajnosti vede do paláce moudrostí. 
Opatrnost je bohatá, ošklivá stará panna, 
o niž uchází se Neschopnost.
Kdo touží, ale nejedná plodí mor. 
Rozříznuti červ opouští pluhu. 
Vhoď do řeky toho, kdo má rád vodu. 
Hlupák nevidí tentýž strom, jako moudrý. 
Člověk, jehož tvář nevyzařuje světlo,
se nikdy nestane hvězdou.
Věčnost je zamilována do plodů času. 
Včela nemá čas na smutek. 
Chvíle hlouposti se měří na hodinách,
avšak chvíle moudrosti žádné hodiny nezměří. 
Všechna zdravá potrava se loví bez sítě a pasti. 
V roce drahoty prozraď počet, míru i váhu.
Žádný pták se nevznese vysoko, 
vznáší-li se na vlastních křídlech. 
Mrtvola nemsti své rány.
Nejvznešenější činem je dát přednost druhému 
před sebou samým.
Kdyby hlupák trval na své hlouposti, 
stal by se moudrým.
Hloupost je pláštěm darebáctví. 
Hanby je pláč pýchy.
Vězení se stavějí z kamenů zákona, 
bordely z cihel náboženství. 
Pýcha páva je slávou boží.
Chtíč kozla je štědrost boží. 
Hněv lva je moudrost boží. 
Nahota žehy je dílo boží.
Přemíra smutku se směje, přemíra radosti slzí. 
Lví řev, vlčí vití, běsnění rozbouřeného moře 
a válečníkův meč jsou kusy věčnosti,
příliš veliké pro lidské oko. 
Liška proklíná past, ne sebe. 
Radosti plodí. Žalosti rodí.
Muž a chodí v rouchu lva, žena v rouchu beránka. 
Pták hnízdo, pavouk síť, člověk přátelství. 
Sobeckého usměvavého hlupáka i ponurého 
zamračeného hlupáka budou mít za moudré, 
aby se z nich mohla stát hůl.
Co dnes je dokázáno, bývalo kdysi pouhou představou. 
Krysu, myš, liška, králíka, zajímají kořeny!
lva, tygra, koně, slona plody.
Jímka jímá, pramen přetéká.
Jediná myšlenka naplní nekonečno. 
Buď vždy ochoten říci co si myslíš 
a nízký člověk -ti půjde z cesty.
Vše, čemu lze věřit, je obrazem pravdy. 
Orel nikdy neztratil tolik času, 
jako když se snažil tomu, aby se učil od 
vrány.
Liška pečuje o sebe, ale bůh pečuje o lva.
Přemýšlej ráno. Jednej v poledne. Lež večer. Spi v noci.
Kdo strpěl, aby ses na něj povyšoval,
ten tě zná. 
Jako pluh následuje slova, tak bůh odměňuje modlitby. 
Tygři hněvu, jsou moudřejší, než koně učeni.
Od stojatých vod čekej hněv a jed. 
Nikdy nevíš, kdy máš dost, dokud nevíš, 
kdy máš víc než dost.-
Vyslechni hlupákovi výčitky! V nich máš královský titul. 
V očích oheň v nozdrách vzduch, v octech vodu,
v bradě zem.
Slaboch v odvaze, silák v prohnanosti. 
Jabloň se nikdy neptá buku, jak má růst, 
aniž lev koně, jak se zmocnit kořisti. 
Kdo věčně přijímá, vydá bohatou žeň. 
Kdyby ostatní nebyli hloupí,
museli bychom být hloupí sami.
Duch křehké radosti nikdy nemůže být poskvrněn.
Když vidíš orla, vidíš kus génia: jen zdvihni hlavu! 
Jako housenka si pro vajíčka vybírá nejlepší list, 
tak kněz proklíná nejkrásnější radosti.
Stvořit nepatrnou kytičku je práce na celé věky. 
Proklej pouta. Žehnej volnosti.
Nejlepší víno je to nejstarší, nejlepší voda nejčerstvější 
modlitba neoře! Chvála nesklízí! 
Hlava vznešenost, srdce utrpení, 
pohlaví krása, ruce  nohy souměrnost. 
Čím je vzduch; ptákům, a moře rybám, 
tímž: je pohrdání všem pohrdáníhodným.
Vrána by chtěla mít všechno černé, sova bílé. 
Nadbytek je krása.
Kdyby lev řídil se radami lišky, byl by prohnaný. 
Pokrok činí cesty přím, avšak křivolaké cesty bez pokroku, 
jsou cestami génia.
Spíš zabijte nemluvně v kolébce
než abyste živili neuskutečněná přání. 
Kde chybí člověk, příroda nevydá plody.
Pravdu nikdy nelze vyslovit tak, abychom jí rozuměli, avšak
nevěřili. 
Dost! Anebo příliš.

Básníci starověku oživovali všechny hmotné věci bohy 
nebo duchy, dávali jim jména a krášlili je vlastnostmi
lesů, řek, hor, jezer, měst, národů, a všeho, 
co jejich dychtivé a nesčetné smysly dokázaly vnímat.
Obzvláštní pozornost věnovali duchům měst a zemi a jim tato 
místa jakožto duchovním božstvům svěřovali do péče,
později se však vyvinul systém, který byl zneužit k zotročení 
nevzdělaných a duchovní božstva v něm byla abstrahována
a oddělena od předmětů: tak vzniklo kněžství
a způsoby uctívání božstev byly převzaty z básnických 
příběhů.
Nakonec prohlásili, že takovéto věci pocházejí přímo 
od boha.
Tak lidé zapomněli, že všechna božstva sídlí v lidském srdci.

...
Anděl, z něhož se nyní stal ďábel, je můj blízký přítel a často si 
spolu čteme bibli v jejím infernálním či ďábelském smyslu,
a toho se světu dostane, pokud se bude náležitě chovat.
udám také pekelnou bibli, jíž se světu dostane, ať chce nebo 
nechce.
Stejný zákon pro lva i vola znamená útlak.