17. Za Koňskou hlavou, za Bručounem
Teď po vyjití druhého TAM TAMU se již po celé Druhé straně všeobecně vědělo, že Velkého Vonta ve Stínadlech tíží nějaké hrozné tajemství - jen se ovšem nevědělo jaké - což ostatně nevěděly ani Rychlé šípy a zřejmě ani sám Vont Rejholec, i když toho věděl hodně!
Ale že k tomuto tajemství patří dokonce snad i nějaký mrtvý, to se přemílalo nejvíce. Nikdo samozřejmě nemohl pochopit z TAMTAMU vyčtená slova o tom, že by někde nějaký mrtvý mohl promluvit!
Snad to bylo jen takové nějaké obrazné rčení, přirovnání nebo heslo či co! Ale jedno bylo skoro jisté: že Velký Vont Vláďa Dratuš asi bude muset odstoupit, ať již dobrovolně, nebo pod nátlakem nějakých událostí.
Záhadná příhoda s cizincem v kůlně Žlutého květu se přetřásala ze všech stran, všelijak vykládala - ale určitého se nemohl dopídit ani domyslet nikdo nic!
Ve Stínadlech pak vládlo neobyčejné napětí. Jednotlivé vontské party si dělaly naděje a plány, jak získat co nejvíce náčelníků ulic i s jejich Vonty, a tak strhnout při volbách Velké Vontsví pro sebe.
Všude bylo plno slibování i výhrůžek, jednání, sepisovaly se smlouvy o vzájemné pomoci i o spojení do jedné party, schůze střídala schůzi a bojovná píseň Vontů hřměla nad střechami i stříškami Stínadel i v jejich uličkách, na dvorech i v průchodech každou chvíli, od prvních odpoledních hodin až do pozdního večera.
Nechť ale probíhaly ve Stínadlech sebevětší boje o prvenství a nepřátelství mezi jednotlivými soupeřícími partami se přiostřovala každým dnem, v tom byli všichni Vontové svorní a zajedno: že jim nemá do jejich stínadelských záležitostí nikdo z jiných čtvrtí města strkat nos, psát o nich nějaké časopisy a dokonce mezi ně vnikat, pátrat a snažit se navazovat s kýmkoli nějaká jednání.
Proto také Dabinelovci by si moc uškodili, kdyby se Stínadla dozvěděla z druhého TAM-TAMU, že to jsou oni, co se bratříčkují s nějakými Dvorečáky a s nějakým Bratrstvem Kočičí pracky z Druhé strany a že jim svěřili nějaký úkol. Naštěstí pro Dabinela i pro Vendu Rejholce a pro Rychlé šípy samotné prozíravý Mirek v TAMTAMU neuvedl, o kterou partu Vontů se jedná.
Ulice a uličky spojující Stínadla s jinými čtvrtěmi, hlavně však s Druhou stranou, ustavičně střežily dobrovolné hlídky z řad Vontů, kteří zde v blízkosti bydleli - a zle by se vedlo tomu chlapci - a snad i děvčeti - kteří by se tam odvážili bez průvodu dospělých …
A za tohoto všeobecného vření v celých Stínadlech a z toho plynoucího velkého nebezpečí pro kohokoli, kdo nebyl ze Stínadel, se Rychlé šípy rozhodly, že se tam znovu vydají. Musí jít za Vláďou Dratušem! Musí s ním mluvit za každou cenu!
"Nic jiného nám nezbývá, než k němu jít!" dokazoval na schůzce v klubovně Jarka. "Nikde jinde se teď už nic nemůžeme dovědět než u něj! Ten Rejholec nám už jistě řekl všechno, co ví - i toho bylo dost - ale teď se nám musí svěřit a všechno říct už jenom sám Vláďa Dratuš!"
"Kdybychom aspoň věděli, co říkal tomu našemu psaní v TAMTAMU - a jestli mu to v těch jeho záhadných starostech snad ještě třeba nepřitížilo!" povzdychl si Mirek. "Nebo kdyby sem k nám přišel zase Losna! Ten by nám už prozradil, jak tam teď situace vypadá!"
"Ten už sem ale nepřijde!" mínil Jindra. "Vždyť víte, jak dopadl tehdy, když byl u nás poprvé! To by bylo už něco víc než odvaha, kdyby se nebál přijít. Nic naplat — jít tam musíme my - nemůžeme čekat, že nám sem někdo přinese nějaké zprávy až pod nos!"
"Ano," rozhodným hlasem pak řekl Mirek. "Je víc než jisté, že Vláda Dratuš naši pomoc potřebuje, i když se jí z nějakých záhadných důvodů brání. A Druhostraníci čekají na třetí číslo TAM-TAMU!
Proto tam půjdeme děj se co děj, ať je to nebezpečné sebevíc!"
Všichni s jeho řečí souhlasili - i Rychlonožka usykl svoje pokrytecké "To se ví," třebaže měl strach již teď.
Druhý den byla středa s odpoledním volnem - a tak se chlapci Rychlých šípů sešli k výpravě do Stínadel poměrně brzy odpoledne, hned jak si napsali úkoly na zítřek a naučili se, co měli. To věděli už z…
