43. TAM-TAM láme rekordy
Nemožné se stalo skutkem! Ještě v úterý, v den po rozmluvě ředitele školy s Mirkem, Rychlé šípy vydaly svůj šestý TAM-TAM!
Tenoučký, jen třílistový, ale přece jen vyšel! Čtvrtý list v něm tvořil školní věstník, který kupodivu velmi pohotově dodala žákovská samospráva školy, do níž Mirek chodil. A nahoře nad nápisem "TAMTAM č. 6" krátký řádek oznamoval, že "toto číslo vyšlo v rekordním nákladu 200 výtisků". Tedy zase o dvacet víc, než číslo předchozí!
Papír, školou věnovaný, byl čistý, krásný a bílý.
"Až uslyšíte velikou ránu," oznamoval Rychlonožka, "tak se nelekejte - to jen Sběrač puknul závistí a vzteky nad tím, že TAMTAM už zase vychází!" A co bylo obsahem šestého čísla?
"Všeliké divné věci se i nadále ve Stínadlech dějí, ale také se i děly dříve, v dávných časech!" začínal Mirek rozvážně a opatrně úvodní řádky. "Jak všichni čtenáři našeho TAM-TAMU vědí, jdeme již po řadu týdnů za něčím, co tížilo a tíží Velkého Vonta ve Stínadlech.
Nabízeli jsme mu svou pomoc, byli jsme jím ale odmítnuti — a teď nás na pomoc zavolal sám, a poodhrnul trochu roušku ze záhad, jež ho obklopují a rdousí. Zdá se, že jsou to právě ty události dávné a ne nové, které jsou s ním nějak spojeny!
Zatím vám nemůžeme říct všechno, abychom běh událostí nějak nepokazili - a je také pravda, že ani my sami zatím všechno nevíme!
Ale určitě a bezpečně předpokládáme, že se již v nejbližší době dopátráme velikých věcí - a nic z toho vám nezamlčíme!
Sdružení Žlutého květu, z jehož středu je dosavadní Velký Vont Vláďa Dratuš, je ohroženo nehoráznými útoky jiných vontských skupin.
Zmizela dosavadní svornost, která zavládla ve Stínadlech letošního jara, když jsme pro Žlutý květ získali ježka v kleci od stínadel- ského přízraku Široka. A teď se ještě o Žlutý květ, i o Velkého Vonta - a ba i o nás, Rychlé šípy, otírá svými urážkami Sběrač!
Nebudeme vám zatím říkat, co je pravdy na řečech ve Sběrači o ježkovi v kleci, zda je či není v rukou Velkého Vonta - ale Stínadelští mohou být klidní, hlavolam nezmizel ze světa - a v pravý čas se objeví!"
"Ale Mirku — " přerušil jeho psaní za účasti všech členů Rychlých šípů Jarka varovně, "dej pozor — neslibuj nic — co když se nám nepodaří ježka a ten papír dostat - a Vláďa bude ve Stínadlech navždycky znemožněný!?"
"Nic jiného nám nezbývá, než takhle psát!" odpověděl temně Mirek, "A ostatně nepíšeme žádnou nepravdu, když v TAM-TAMU říkám, že ježek nezmizel a nezmizí ze světa — a že se v pravý čas objeví! V nejhorším případě se objeví - bohužel ale v rukách Rejholce, který ho určitě předá své partě, Uctívačům ginga! Pak by byl ovšem se Žlutým květem i s Vláďou Dratušem navždycky konec!
Ale my bychom vypsali, jak to všechno bylo, co vše jsme pro jejich záchranu podnikli - a žádný rozumný Druhostraník nám nemůže nic vytknout!"
Chvíli všichni mlčeli, uvažovali o té nejhorší možnosti, a pak se Mirek zase sklonil k dalšímu psaní: "Nevíme také zatím, čeho se vyděsilo v tom nějakém Kocouřím hrádku Bratrstvo Kočičí pracky. Při jeho malé statečnosti je možné, že se vylekali nějakou starou zapomenutou košilí, povlávající ve větru kdesi na půdě, nebo mňoukáním nějaké zdivočelé kočky, kterých je tam prý víc než dost! Možná že i my se někdy do toho domu podíváme a pak vám vypíšeme, jak to uvnitř vypadá!"
Toto napsal Mirek úmyslně tak, aby Cizinec a Rejholec, dostane-li se jim tento TAM-TAM snad ještě před zítřejší středou do rukou, se zcela ukolébali v jistotě, že Rychlé šípy na Kocouřím hrádku ještě nikdy nebyly - a hlavně, že tam nebudou ani zítra, až dojde k tomu důležitému předání tajemného dopisu za ježka v kleci. Budou se cítit zcela bezpeční! Mirek neopomněl žádnou maličkost, která by mohla oslabit ostražitost těchto dvou darebů.
TAM-TAM pak pokračoval líčením bojů z různých přetahovaček mezi jednotlivými vontskými partami, k čemuž Mirkovi při psaní velmi dobře posloužily rozsáhlé vědomosti, získané od Losny. Kam se mohl na TAM-TAM hrabat Sběrač!
Ještě skoro s mokrým tiskem rozletělo …
