28. Boj ve sklepě
Rejholec v přítmí sklepa dotápal k okénku, jež bylo v úrovni chodníku. Musel natáhnout ruku trochu do výše, aby hlavolam mohl skrze mříž okénka ukázat. Mirek a Jarka slyšeli cinkot ježka o jeho klec. Chlapci nahoře přestali napětím povykovat - zrovna když by Mirek a Jarka tolik potřebovali, aby tam byl hluk a neklid.
Ale už tam zase naštěstí neúnavný vtipálek Rychlonožka začíná nějaké své průpovídky - a Jindra tam říká: "No páni - já nevidím tedy nic - pusťte mě přece k tomu okénku taky trochu …"
Kdo potom z nich byl první, který okénkem bleskurychle prostrčil ruku a uchopil Rejholcovu dlaň i s ježkem, to zatím nebylo zřejmé.
Ale Rejholec začal přímo nelidsky křičet a volal: "To si dám radši utrhnout ruku, než se vám to podaří, vy mizerové, vy zloději, vy zrádci — takhle vy teda na mě — za moji dobrou vůli - jóó??"
I chlapci nahoře na chodníku u okénka něco vzrušeně volali, snad se vzájemně povzbuzovali - ale vtom už zezadu ve sklepě přiběhli za Rejholcem Mirek a Jarka a přirazili ho ke zdi, nechtěně trochu tvrdě.
Něco upadlo na zem, pokrytou uhelným mourem - Rejholec se chtěl pro to shýbnout, ale Jarka byl rychlejší. Ve tmě, těsně pod okénkem, v letitém prachu nahmatal botou cosi - zřejmě hlavolam - zvedl se pro něj - ano, ano, je to on - a vzápětí vyhodil okénkem ven, zatímco Mirek zdržoval a zápasil s Rejholcem.
"Vy zrádní bídáci, vy ničemové!!" zuřivě křičel Rejholec teď na Mirka a Jarku. "Víte vy vůbec, co jste způsobili? Vy si myslíte, že jste tím ukradnutím hlavolamu kdovíjak pomohli tomu vašemu Vláďovi Dratušovi - že mu ježka prostě dáte - a že tím všechno zachráníte!
Proboha - ježíšikriste - jak se mýlíte — kdyby Vláďa Dratuš teď věděl, co jste udělali - sám by na vás naléhal, abyste mně ježka vrátili — vy nevíte - vy nevíte, co vím jen já a on — a já to nesmím říct!"
Pak najednou - náhle a nečekaně - odrazil Mirka a Jarku, skočil tmou ke dveřím sklepa - a než jej mohli plní údivu a překvapení následovat, už byl ze sklepa venku a oni jen slyšeli, jak z druhé strany zamyká sklep zámkem na petlici a přitom jim nadále zlořečí a zasypává je urážkami nejhrubšího druhu.
Snad by se byli ještě zachránili před zamčením a vlastně uvězněním ve sklepě - ale ve zmatku a rozrušení zapomněli - a v přítmí ani nepostřehli, že ze sklepa vedou ven na chodbu tři schůdky, i když předtím po nich dolů seběhli. Zatímco Rejholec přes ně nahoru teď vyskočil, oni o ně zakopli, potáceli se na nich - a tím ztratili těch několik drahocenných vteřin, které by potřebovali k vyběhnutí ze dveří na chodbu za ním.
Ale to jim zatím příliš nevadilo! Však se ze sklepa nějak dostanou!
V nejhorším spustí takový povyk, že bude celý dům vzhůru - a nájemníci je ještě rádi ze sklepa vysvobodí. Hlavní je však to, že hlavolam je v jejich moci! Povedlo se to - povedlo! Teď už se za nic na světě ježek do nepovolaných rukou nesmí dostat! Nikdy! Nikdy!
Jen ta podivná řeč Rejholce je trochu mátla - a kazila jim radost z nabytí ježka. Jak že to řekl tady před chvílí? Že kdyby Dratuš věděl, co udělali — sám že by chtěl, aby ježka Rejholcovi vrátili — a že oni nevědí to, co ví on - a on že to nesmí říct! Tak nějak to povídal …
Navíc je ještě mátlo, že Rejholec neběžel za vyhozeným ježkem ven, že neutíkal za Jindrou, Červenáčkem a Rychlonožkou, aby se pokusil jim hlavolam vzít, třeba i za pomoci Vontů, které by na ulici jistě na pouhé zavolání ihned sehnal! Pak je napadlo, že už nevěří, že by je mohl někde dohnat - kdo ví, kam se rozprchli - a u koho z nich hlavolam hledat - a že se prostě ve svém zoufalství vzdal!
Mirek učinil pokus otevřít dveře sklepa - ale byly skutečně zvenčí zamčené. Rejholec se zatím - jak se zdálo - za dveřmi trochu uklidnil. Přestal zuřit a nadávat - a jeho proud řeči se stal spíše naříkavým a bědovacím, než zlostným.
Mirkovi i Jarkovi bylo Rejholce až líto - a hlavně je hryzlo svědomí, že proti němu použili takového násilného činu. Nebylo to v jejich povahách, ani zvykem.
"Nezlob se na nás, že jsme šli n…
