49. Zmařené plány
Pak Cizinec přestal zuřit a jeho hlas zněl sklesle, když se zeptal: "Co teď s námi budete dělat …? Na mne asi poštvete policií - viďte - ale já zmizím ještě dnes, tu radost vám neudělám, abyste mě viděli, jak mě odtud odvádějí v želízkách!"
"Můžeš tu klidně zůstat - aspoň pro dnešní noc ještě!" odpověděl mu Mirek. "My tě udávat nebudeme - však ona si tě policie stejně za pár dnů najde, když se sám dobrovolně nevrátíš do toho ústavu, odkud jsi zdrhnul! To by ostatně bylo to nejrozumnější, co bys mohl udělat! Doučíš se tam svému řemeslu - a pak budeš svobodný a volný, jako jsou všichni ostatní slušní lidé - a jako jsme i tady my!
Žádné strachy nebudeš muset mít - žádné schovávání se, žádné lekání při každém šramotu, že už ti je policie v patách …"
Cizinec hleděl na Mirka nevraživě, jeho rady se mu asi moc nezamlouvaly. Potom se však zeptal: "A co stane s tím - s tím - s tou věcí, co je v tom koši?" A máchl přitom rukou kamsi do tmy.
"Nestarej se o to - podáme o tom zprávu na policii sami!" hovořil Mirek. "A jestli chceš, řekneme tam, že jsi ten objev učinil ty — že je to tvou zásluhou, ten nález!"
"Nechci!" vykřikl Cizinec. "To ne! To nechci! Vykašlu se na takovou zásluhu - všechno by to se mnou bylo ještě horší! Už nikdy o tom všem nechci ani slyšet, ani o tomhle hrozném baráku ne - v životě na ty strašné doby tady strávené nezapomenu! Nikde ani slůvko o mně neříkejte a já zase ani slovo nikde a nikomu neřeknu, co jsem tu našel - a co bylo v tom papíru! Ten Vláďa Dratuš může být klidný - i ten jeho nemocný táta!
Mohl jsem se mít dobře, kdybych toho ježka dostal na proměření a mohl ho pak vyrábět a prodávat - no, plán mi nevyšel - vy jste mi to všechno zkazili - tak je konec všemu!"
"Je vidět, že jsi v jádru přece jen dobrý člověk!" smířlivě a uznale řekl Mirek, "když nechceš dělat Vláďovi Dratušovi a jeho otci ještě dodatečně nějaké starosti a potíže! A místo výroby toho ježka si jistě vymyslíš něco jiného, co jednou budeš moct vyrábět a prodávat. Teď ale mysli radši na přítomnost!
Podívej se - přišel jsi dnes asi o oběd, nebo co to mělo být v tom hrnku - viděli jsme tady kocoura jako hrom, který ten hrnek shodil - náš Červenáček ho zvedl a postavil na stůl, než jste přišli. Musíš mít asi pekelný hlad - co? My ti tady dáme nějaké peníze, co s sebou máme - ještě teď můžeš jít dolů do krámů koupit si housky a salám, nebo tak něco …"
Vybrali mezi sebou všechny drobné i menší papírové peníze - a Cizinec viděl, že to postačí nejméně na dvoudenní stravu, nebude-li moc utrácet. Přesto však vzal peníze od Mirka neochotně a s podivným nasupeným výrazem ve tváři. Co to je proti tomu, kolik ztrácí tím, že mu právě uklouzla ohromná příležitost vydělávat si výrobou ježka v kleci!
"A co řeknu já Vláďovi Dratušovi?" zlobně volal Rejholec. "On teď mohl mít ten papír, kvůli kterému měl takový strach a já - já mohl mít ježka v kleci a mohl jsem se stát nejmíň členem Pětirady u Uctívačů ginga, ne-li dokonce Velkým Vontem! Rozhodně se Uctívači ginga mohli stát vůdčí partou Stínadel, kdyby ježka dostali!
Všechny plány jste mně zkazili — vy - vy — !" Začal opět zuřit a chystal se k proudu dalších nadávek a proklínání Rychlých šípů - ale Mirek jej zarazil: "Tvoje plány byly nedobré, nepoctivé, založené na vydírání vyděšeného Vládi Dratuše. Nikdy by ti ježka v kleci pro tvého kamaráda dobrovolně nevydal, kdyby se nebál, že ten nešťastný papír nepřímo zabije jeho otce! Taky Uctívači ginga by hlavolam nikdy nedostali do rukou! O nic jsme tebe ani je nepřipravili! Učinili jsme vše jen po právu, zachránili jsme, co se dalo - a tu záchranu nejvíc potřeboval chudák Vláďa Dratuš! Jestli je v tobě jen trochu slušnosti, musíš to uznat. A Uctívači ať jsou rádi, že jsme jim zachránili jejich posvátný strom - vzpomínáš si, viď?"
Rejholec zarytě hleděl do země a mlčel, ale Mirek jej přesvědčoval dále: "Nemusíš si dělat starosti, co řekneš Vláďovi Dratušovi! Dáme mu papír nešťastného Dymoráka i ježka v kleci sami, neobávej se!…
