Kapitola třináctá
DŮM, DO KTERÉHO JE ZAVEDLI, JIM připadal strašně známý. Arenďané, kteří před mnoha staletími vystoupili na zdejší břeh, vybudovali dokonalou kopii královského paláce ve Vo Mimbre, a udělali to do nejmenších detailů. Praktický Durnik si toho okamžitě všiml. "Člověk by si myslel, že využijí příležitost a leccos zlepší."
"Staromilství má, můj milý, také půvab," poznamenala smějící se Polgara.
"Možná, že to je nostalgické, Pol, ale pár zlepšení by paláci zase tak moc neuškodilo. Všimla sis přece, že tady i tam jsou koupelny ve sklepě, ne?"
"Tady to má smysl, Polgaro," tvrdila Samet.
"V Mal Zetu to bylo mnohem pohodlnější," poznamenala Se'Nedra, "mít v bytě vlastní koupelnu dává víc možností pro legrace a neplechy."
Garionovi zčervenaly uši.
"Mám dojem, že přicházím o zajímavé povídání," řekl Zakat.
"O nic moc nepřijdeš," odsekl Garion.
Pak přišly švadleny a Polgara a další dámy s nimi odešly aby se věnovaly činnostem, při nichž, jak si Garion povšiml, ženské srdce pokaždé začne bít rychleji.
Hned po švadlenách se objevili krejčí. Všichni se velice snažili, aby každý z družiny vypadal co nejvíc staromódně. Beldin jejich služby samozřejmě odmítl. Šel dokonce tak daleko, že jednomu zvláště vytrvalému chlapíkovi ukázal svoji kostnatou a velmi velkou pěst. Tím naznačil, že je úplně spokojený s tím, jak vypadá.
Garion a Zakat museli, jak jim to věštkyně z Kellu uložila, zůstat ve svých brněních.
Když konečně osaměli, zatvářil se Belgarat nadmíru vážně. "Buďte při turnaji velmi opatrní. Naradas ví, kdo jste, a už se mu podařilo, aby nás zdržel. Může se o to pokoušet dál." Pak se podíval ke dveřím a zeptal se: "Kam jdeš, Silku?"
"Myslím, že to trochu obhlédnu," řekl jako neviňátko se tvářící zloděj. "Neuškodí, když člověk ví, na čem je."
"No tak dobře, buď ale opatrný - a ať se ti náhodou neobjeví v kapse něco cizího. Pohybujeme se na trochu nejisté půdě. Kdyby tě někdo chytil při krádeži, dostali bychom se do velkého maléru."
"Belgarate," odpověděl uraženě Silk, "nikdo mne nikdy neviděl, že bych něco ukradl." Pak šel ven a při tom si něco pro sebe brumlal.
"Chtěl snad tvrdit, že nekrade?" divil se Zakat.
"Ne," odpověděl Eriond, "říkal jen, že ho přitom nikdo neviděl," Jemně se usmál a dodal: "Má pár špatných návyků, ale já se snažím, aby se těchto špatností zbavil." Bylo to poprvé za dost dlouhou dobu, co Garion uslyšel svého mladého přítele něco říct. Eriond byl totiž stále rezervovanější a nemluvnější, a to nevěstilo nic dobrého. Vždycky to byl dost zvláštní chlapec a chápal věci, které jiní nechápali. Gariona zamrazilo, když si vzpomněl na slova Cyradis v Rheonu: "Cesta tvá bude provázena velkými nebezpečími, Belgarione, a jeden ze společníků tvých na ní život ztratí."
Najednou, vypadalo to jako by ji Garion přivolal svými myšlenkami, se objevila věštkyně z Kellu. Vyšla z místnosti, v níž se dámy radily se svými švadlenami. Hned za ní přišla Se'Nedra, která na sobě měla jenom krátkou košilku. Přela se s věštkyní. Tvrdila: "To je, Cyradis, velmi praktický úbor."
"Možná, že je praktický pro tebe, královno z Rivy," odpovídala věštkyně, "pro mě se ale nehodí."
"Se'Nedro!" vykřikl zděšeně Garion, "vždyť na sobě skoro nic nemáš!"
"A co ti to tak vadí?" durdila se malá královna. "Přece jsi viděl nahou ženu. Já se teď chci jenom dohodnout s mou tajemnou mladou přítelkyní. Cyradis, jestli si neoblečeš tohle roucho, tak se na tebe budu zlobit - a musíme také něco udělat s tvými vlasy."
Věštkyně vzala malou královnu kolem ramen a objala ji.
"Drahá.Se'Nedro," řekla něžně. "Srdce tvé jest větší, než ty sama jsi. Já v šatech svých spokojena jsem. Snad můj vkus časem se změní a tehdy radu tvou přijmu."
"Nechme ji být," řekla Se'Nedra a rozhodila paže. Pak běžela zpět do pokoje a její košilka ještě víc odhalila její svůdné vnady.
"Měl bys ji trochu víc krmit," řekl Beldin Garionovi, "je dost hubená."
"Mně se líbí, jaká je," odpověděl Garion a pak se podíval na Cyradis a řekl: "Nesedneš si, svatá věš…
