Kapitola dvacátá první
KDYŽ SE NAD RÁNEM SHROMÁŽDILI V HLAVNÍ kabině, poznal Garion, že noční můra netrápila pouze jeho. Zahloubání se do sebe a intuice nepatřily ostatně k rysům jeho povahy, to vylučoval jeho původ.
"To jsi udělal ty?" zeptal se svého vnitřního hlasu.
"Ne, já ne. Je dosti překvapivé, že to vzešlo z tebe. Vypadalo, že zaznamenáváš jistý pokrok, samozřejmě pomalý, ale přece jenom pokrok."
"Děkuji."
"Nech toho."
Když do kabiny vstoupil Silk, bylo vidět, že je otřesený. V očích měl hrůzu, ruce se mu třásly. Sedl si těžce na lavici a dlaněmi si přikryl oči. "Máš ještě trochu piva?" zeptal se chraptivým hlasem Beldina.
"Teď ráno máš nějaký divný chutě, ne, Kheldare?" zeptal se ho hrbáč.
"Ale ne," řekl Garion, "chutě ho netrápí, jen měl v noci zlé sny."
"Jak to víš?" vyjel na něj Silk.
"Měl jsem je také. Pořád jsem myslel na to, co jsem udělal Murgovi Ašarakovi a znovu jsem zabíjel Toraka."
"A mně se zdálo, že jsem byl zavřený v jeskyni. Nebylo tam sice žádné světlo, ale cítil jsem, že mě její skalnaté stěny svírají. Myslím, že až příště uvidím Relga, praštím ho přes hubu, samozřejmě jemně. Je to koneckonců můj přítel."
"To jsem rád, že nejsem jediný," ušklíbl se Sadi. Položil na stůl mísu mléka a Zith a její děti se kolem ní shlukly a začaly pít. Garion byl trošku udivený, že hadům nikdo nevěnuje pozornost. Jak je vidět, lidé si zvyknou téměř na všechno. Sadi si přetřel rukou s dlouhými prsty svoji oholenou hlavu. "Zdálo se mi, že jsem se potuloval ulicemi Sthiss Toru a živil žebráním. Bylo to hnusné."
"Já jsem zase viděla Zandramas, jak obětuje mé dítě," řekla zoufalým hlasem Se'Nedra, "plakala jsem, strašně jsem plakala a všude bylo plno krve."
"To je podivné," řekl Zakat, "mně se zase zdálo, že jsem předsedal soudu a měl odsoudit k smrti hodně lidí. Na jedné z žen mi velmi záleželo, ale i tak jsem ji musel odsoudit."
"Já jsem měla taky zlý sen," přiznala se Samet.
"Myslím, že jsme měli všichni strašné sny. Něco takového se mi přihodilo i na cestě do Kthol Mišraku. Torak tam vnikal do mých snů," řekl Garion. Pak se obrátil k Cyradis a zeptal se jí: "Přišli jsme také na to, že když jdeme na setkání, že se události stále opakují."
"Jsi velice pozorný, Belgarione z Rivy," pravila věštkyně. "Odnepaměti, po celé věky, kdy setkání tato se konají, jsi první, kdož pochopil, že se sled událostí musí donekonečna opakovati do doby, kdy se rozdělení světa skončí."
"Nejsem si jistý, jestli si zasloužím takové ocenění. Schůzky, jak jsem se dozvěděl, se konají se stále kratšími časovými intervaly. Jsem zřejmě první v historii, kdo má být Dítětem Světla - nebo Temnoty - na dvou setkáních, a přesto mi trvalo jistý čas, než jsem pochopil, co se děje. Noční můry jsou tedy součástí těchto událostí?"
"Tvůj úsudek sic byl rychlý, Belgarione," řekla věštkyně a něžně se usmála, "bohužel nikoli správný. Zdá se mi, že jest škoda plýtvati tak bystrými soudy."
"Snažíš se být, svatá věštkyně, vtipná?"
"Což bych byla něčeho takového schopna, vznešený Belgarione?" řekla Cyradis a napodobila Silka.
"Můžeš jí dát ťafku," navrhl Beldin.
"Když ji hlídá taková hora masa," namítl Garion a usmál se na Totha. Pak řekl věštkyni: "Ty nám nemůžeš pomoci, že?"
Povzdechla si a zavrtěla hlavou.
"To je v pořádku, svatá věštkyně. Myslím, že na odpověď na tu otázku můžeme přijít sami," řekl Garion, podíval se na Belgarata a řekl: "Dobře, Torak mě chtěl těmi strašnými sny nahnat hrůzu. Teď se zdá, že totéž chce udělat Zandramas. S jednou výjimkou - snaží se nás zastrašit všechny. Není to taky opakování událostí?"
"Ten chlapec začíná docela logicky myslet," ucedil Beldin Belgaratovi.
"To je přirozený," odvětil stařec.
"Tak se zase tak moc nesnaž," řekl kysele Beldin, potom vstal a začal zamyšleně chodit sem a tam. "Tak abychom to vzali popořádku. Za prvé, není to jen jedno z těch opakování, která nás provázejí od začátku, je to tak?"
"Správně," souhlasil Belgarat.
"Za druhé - stalo se to skoro stejně jako naposled, ano?" řek…
