„Otče, ty dovolíš Buzzardovým mužům vyjít na břeh?“ zpovídal Hal opatrně sira Francise. „Promiň, ale můžeš mu tak dalece důvěřovat?“
„Jak ho mám zastavit bez toho, abych nevyprovokoval boj?“ odpověděl sir Francis otázkou. „Tvrdí, že potřebuje čerstvou vodu a dříví na topení. Laguna ani zem tady není naše. Jak mu to mám zakázat?“ Hal se chystal protestovat dál, ale sir Francis ho zastavil podmračeným pohledem a odešel pozdravit lorda Cumbraeho. Kýl jeho člunu právě najel na pláž. Jak Buzzard vyskakoval na břeh, plášť odhalil nohy pokryté dlouhými rezavými chlupy.
Připomínaly medvědí srst. „Nechť ti bohové žehnají v tomto rozkošném ránu, Franky,“ vykřikoval Buzzard cestou k nim. Jeho bleděmodré oči neklidně těkaly pod rusými houštinami převislého obočí jako střevle v kaluži.
„Všechno si prohlíží,“ mumlal Hal. „Vyšel na břeh jen proto, aby zjistil, kde jsme uložili koření.“
„Koření nemůžeme ukrýt, je ho celá hora,“ odpověděl sir Francis. „Ale můžeme mu přístup k němu pořádně ztížit.“ Pozdravil lorda Cumbraeho trpkým úsměvem. „Doufám, že se těšíš dobrému zdraví a že ti včerejší whisky nezkazila spánek.“
„Whisky je elixír mého života, Franky. Přímo krev v mých žilách.“ Krví podlité oči mu zabloudily k ohradě na okraji lesa. „Potřebuji naplnit sudy čerstvou vodou. Někde tu musí být zdroj sladké vody.“
„Pár kilometrů nahoru lagunou. Z kopců tam přitéká říčka.“
„A hemží se rybami.“ Buzzard pohodil hlavou k sušákům na mýtině, kde nad doutnajícími ohni vysychaly půlené ryby. „Musím poslat své chlapce, ať také pár nachytají. A co jiné maso? Žije tu v lesích nějaká lovná zvěř? Jeleni, nebo tak něco?“
„Najdeš tu slony a také stáda buvolů.Ale to jsou příliš divoká zvířata a ani střela z muškety do žeber je neskolí. Ale jakmile budeme hotovi s opravou lodi, zamýšlím poslat do vnitrozemí pár mužů, aby se poohlédli po nějakém snadnějším úlovku.“
Bylo zřejmé, že Cumbrae klade otázky jen proto, aby získal čas; odpovědi ho nijak zvlášť nezajímaly. Když mu zablýsklo v očích, Hal zachytil směr jeho pohledu. Buzzard objevil mezi stromy přístřešky kryté došky z trávy. Pod nimi, vyrovnány v řadách, stály sudy s kořením.
„Tak ty se chystáš vytáhnout galeonu na břeh a očistit její trup?“ Cumbrae odvrátil zrak od skladu koření a pokývl hlavou k laguně, kde kotvila Rozhodnost. „Moudré rozhodnutí. Kdybys potřeboval pomoc, mám tři prvotřídní tesaře.“
„Jak přátelské gesto!“ odpověděl sir Francis. „Možná tě o ně jednou požádám.“
„Pro dobro bratra rytíře všechno. Vím, že bys totéž udělal pro mě.“ Buzzard vřele poplácal sira Francise po zádech. „Zatímco moji muži pojedou pro vodu, můžeme se poohlédnout po vhodném místě na ustavení lóže. Musíme tady Halovi dodat hrdosti, bude to pro něj významný den.“
Sir Francis pohlédl na Hala a pokynul hlavou k laguně. „Aboli na tebe čeká.“ Urostlý černoch stál trpělivě na pláži. Hal ještě chvíli sledoval, jak otec s Cumbraem mizí v lese, a pak seběhl k Abolimu. „Konečně jsem volný, půjdeme?“ Aboli okamžitě vyrazil ke skalám na vjezdu do zátoky a Hal se k němu v běhu připojil. „Nemáš žádné kyje?“
„Usekneme si je v lese.“ Aboli pohladil dlouhou násadu sekery na rameni. Vedl Hala dál do vnitrozemí, až došli k houštině.
„Už dřív jsem si tu všiml stromů, které potřebujeme. Můj kmen je nazýval kweti. Z nich jsme vyráběli nejlepší vrhací kyje.“
Sotva vešli do houštiny, ozval se praskot lámaných větví a zasypal je déšť padajícího listí. Těsně před nimi vystartovalo velké zvíře, vyrušené ze spánku. Zahlédli jen kousky strupovité černé kůže a velké zahnuté rohy.
„Nyati!“ poznamenal Aboli. „Divoký buvol.“
„Neměli bychom ho ulovit?“
Hal strhl z ramene mušketu a dychtivě hledal v koženém váčku křesadlo. „Taková hora masa nasytí celou posádku.“
Aboli s úsměvem zakroutil hlavou. „Spíš by on ulovil tebe. V celém lese nenajdeš divočejší zvíře. Ani lev se mu zuřivostí nevyrovná. Ještě se zasměje tvé drobné střele a pak ti rozpáře břicho hroty svých mocných rohů.“ Sundal sekeru z ramene.“Nech ho běžet. Pro posádku n…
