Následující odpoledne minuli vjezd do zátoky Adulis a zamířili k ostrovu Dahlak v jeho ústí. Vjedné věci měl Fasilides pravdu: vody zálivu se hemžily plavidly. Proti stěně červených kopců lemujících zátoku se tyčil hustý les lodních stěžňů, z jejichž vrcholků vlály zástavy ománských Arabů a Velkého mogula. Hal kázal zastavit, a z hlavního stěžně hodinu pozoroval dění v zátoce. Počet kotvících lodí nedokázal ani spočítat. Mezi nimi bez ustání křižovaly čluny převážející na břeh zásoby a válečný materiál. Na palubu se Hal vrátil s jedinou jistotou – v zálivu Adulis nekotvila loď s hranatými plachtami. U Mitsiwy našli na kotvách zbytky poražené flotily císaře Yohannise. Hal zakotvil v dostatečné vzdálenosti od rozbitých spálených trupů. Fasilides vyslal v člunu na břeh jednoho ze svých sluhů.
„Musíme zjistit, jestli má Nazet ještě stále hlavní stan v klášteře. A pokud ano, potřebujeme koně na cestu.“ Zatímco čekali na sluhův návrat, Hal zařídil věci na dobu své nepřítomnosti. Rozhodl se vzít s sebou jen Aboliho a velení lodi předal Nedu Tylerovi.
„Nezůstávej na kotvě,“ radil mu. „Jsme na závětrné straně ostrova, a kdyby tě tu Buzzard objevil, budeš lehce zranitelný. Křižuj dál od pobřeží a hlídej každou nepřátelskou plachtu. Pokud narazíš na Racka, v žádném případě nezačínej boj. Vrátím se, jak nejdřív to půjde. Signálem bude červená raketa. Až ji uvidíš, pošli pro mě na břeh člun.“
Zbytek dne a noc strávili čekáním na návrat biskupova posla.
Teprve s prvním jitřním světlem zavolala hlídka ze stěžně: „Ze zátoky vyplula malá lodice. Míří k nám.“
Hal zaslechl volání ve své kajutě a spěchal na palubu. I bez dalekohledu poznal na přídi otevřené bárky postavu Fasilidesova sluhy. Poslal pro biskupa, který vyšel z kajuty bez nejmenších známek včerejšího popíjení. Po krátké slovní výměně se sluhou v jazyce geez se otočil k Halovi. „Císař i generál Kazet jsou stále v klášteře a koně čekají na pláži. Do oběda můžeme být na místě. Sluha přinesl oblečení pro vás a váš doprovod.Nebudete v něm nápadní.“
V kajutě si Hal oblékl volné kalhoty z jemné bavlněné látky s nohavicemi ve tvaru sukní zabraných u kotníků. Přes bavlněnoukošili pak přetáhl vyšívanou tuniku se širokými rukávci, která mu sahala do půli stehen, a na nohy natáhl boty z jemné kůže se špičkami ohnutými vzhůru. Nakonec si podle instrukcí biskupova sluhy omotal hlavu pruhem bílé látky a na vzniklý turban nasadil vyleštěnou přilbu cibulovitého tvaru zakončenou hrotem. Zdobily ji rytiny koptských křížů. Posádka ho nemohla poznat, zato Fasilides spokojeně pokyvoval hlavou.
„Nyní vás nebude nikdo považovat za Evropany.“
Člun je vysadil na pláž mezi skaliska, kde už čekala ozbrojená eskorta. Koně s vlajícími hřívami a dlouhými ohony měli pohledné hlavy, Široké nozdry a jiskrné oči prozrazovaly plnokrevný arabský chov. Sedla zdobená mosazí a stříbrem byla vyřezaná z jednoho kusu dřeva a výstroj doplňovaly těžké sedlové pokrývky a tuhé otěže šité kovovým vláknem.
„Nesmíme se zdržovat,“ poháněl je Fasilides. „Do kláštera je dlouhá cesta.“ Stezkou ve skalách vystoupali na plochou náhorní rovinu před Mitsiwou.
„Tohle je místo našeho vítězství,“ pyšně krákal Fasilides.
Postavil se ve třmenech a rozmáchlým gestem objel ponurou pláň. Od bitvy uteklo již pár týdnů, ale nad krajem se jako temný mrak dál vznášela hejna ptáků mrchožroutů. Zdivočelí psi se šakaly a hyenami vrčeli nad hromadami kostí a žvýkali zbytky zčernalého masa. Vzduch se modral mračny much a jejich larvy se vrtaly a ve zbytcích mrtvol v takovém množství, až se zdálo, že ožily. Také lidské hyeny měly napilno. Ženy s dětmi v dlouhých uprášených róbách s rouškami na nosech obcházely bitevní pole a do košíků sbíraly cennosti: knoflíky, mince, šperky a dýky padlých. Z kostnatých prstů mrtvol stahovaly prsteny.
„Tisíce mrtvých nepřátel!“ pyšně hlásal Fasilides, když je vedl přes pláň k hradbám města Mitsiwy. „Kazet je velký vojevůdce. Nenechal se vehnat mezi tyto zdi.“ Ukázal k prvním vlnám začínajících hor. „Z tě…
