11. KAPITOLA
Prosím, drahá," říkal Willy Wald, ne. Už ses dvakrát ostře podívala na zápěstí a pak na svého manžela. Opravdu ještě není pozdě."
A vezmi si ještě pár jahod," řekla Willyho žena.
Dreyer řekl: Budeme ještě muset chvilku zůstat, má lásko. Protože si nemohu vzpomenout na svou historku."
Prosím tě, zkus to," řekl Willy z hlubin svého křesla.
... nebo třeba ještě skleničku," řekla paní Waldová svým unaveným, melodickým, afektovaným hlasem.
Dreyer si pěstí bubnoval do čela. Mám začátek a prostředek. Můj obchod nakonec!"
Nedělej si s tím hlavu, to si vybavíš," řekl Willy. Pokud si budeš lámat hlavu, tvá žena se bude ještě víc nudit. Je to přísná dáma. Mám z ní strach."
... zítra touto dobou již budeme na cestě do Paříže," řekla paní Waldová, která se chopila příležitosti, ale manžel ji přerušil.
Ona mě bere s sebou do Paříže! Já vím, že to je kypící město, ale vždycky mě z něho pálí žáha. Přesto jedu, já jedu. Mimochodem, neříkali jste mi ještě o svých plánech na léto. Slyšel jsem o jednom chlapíkovi, který si nemohl vzpomenout na legrační historku a praskla mu přitom cévka."
Mně netrápí to, že si na ni nemohu vzpomenout," řekl Dreyer žalostně. Mně trápí, že si na ni vzpomenu v okamžiku, kdy se rozloučíme. Ne, ještě jsme se nerozhodli. Není-liž pravda, lásko? Ještě jsme se nerozhodli? Vlastně? (obrátil se na Willyho), jsme o tom ještě vůbec nemluvili. Já vím, že ona Alpy nenávidí. Benátky pro ni nic neznamenají. Je to všechno velice složité. Na konci byl takový správný zvrat, tak legtrační..."
Nemysli na to, nemysli na to," odfukoval Willy. Jak to, že jste se ještě nerozhodli? Je konec června. Nejvyšší čas."
Možná," řekl Dreyer s tázavým pohledem upřeným na svou ženu, možná bychom mohli jet někam k moři."
Voda," přikývl Willy. Spousty modré vody. To je príma. To bych udělal také, s chutí. Ale já jsem vlečen do Paříže. Neobyčejně dobře skáču do vody, ačkoli tomu asi nebudeš věřit."
Já dokonce neumím ani plavat," odpověděl pochmurně Dreyer. Na některé sporty nejsem moc dobrý. Totéž je lyžování. Připadá mi, že se vždycky zarazím na stejném bodu: švih, talent, rovnováha, to tam prostě není. Nejsem si jist, zda ty nové lyže jsou pro mne ty správné. Lásko, já vím, že nesnášíš moře, ale jeďme tam ještě jednou. Vezmeme s sebou Franze a Toma. Budeme po sobě cákat a máchat se ve vodě. A ty pojedeš s Franzem na lodičky a zhnědneš jako mléčná čokoláda."
A Marta se usmála. Ani si neuvědomila, odkud přišel ten závan svěží vlhkosti. Laterna magika fantazie do sebe zasunula barevný diapozitiv -- dlouhá písečná pláž na Baltu, kde jednou byli v roce 1924, bílé molo, jasné vlajky, pruhované kukaně z proutí, tisíce pruhovaných košů -- a teď se zužují, rozpadají se a za nimi, mnoho mil na západ se rozkládá bílá prázdnota písku mezi vřesem a vodou. Voda. Co uděláš, když chceš uhasit oheň? To ti poví i malé dítě.
Pojedeme do Gravitzu," řekla a obrátila se k Willymu.
Náhle neobvykle ožila. Její lesklé rty se od sebe oddělily. Podlouhlé oči jí zářily jako klenoty. Na planoucích tvářích se objevily dva srpkovité dolíčky. Začala vzrušeně vyprávět Else Waldové o jedné švadlence (v tomto případě se používá vždycky zdrobněliny), kterou kdesi objevila. A nadšeně vychvalovala Elsin parfém. Dreyer pojídající jahody ji pozoroval a radoval se. Vždyť ona snad ještě nikdy tak nezářila a rozkošně nežvatlala, když navštěvovali Waldovy (to jsou tví přátelé, mí ne?).
Budeme si muset vážně promluvit," řekla cestou domů. Někdy máš dobré nápady. Poslyš, zítra ráno napíšeš dopis do hotelu Seaview a zarezervuješ tam dva průchozí pokoje a jeden oddělený. Ale psa vynecháme -- byly by s ním jen starosti. Raději si s tím pospěš, nebo tam nezbydou volná místa."
Protože byl trošku opilý, přisál se k její horké šíji. Celkem dobromyslně ho odstrčila a řekla:
Vidím, že nejsi jen chlípník, ale i lhář."
Náhle vypadal vyděšeně. Co tím myslíš?"
Myslela jsem," řekla, říkals mi -- kdy to bylo? Asi před rokem? -- žes chodil na kurzy do Freibadu a že te…
