Manon Lescaut (Vítězslav Nezval)

Surrealistická próza, v níž autor s nespoutanou fantazií dává sedmnáctileté dívce prožít týden neuvěřitelných příhod, které objasňují skrytá tajemství jejího rodu.

V mozaice příhod na hranici snu a reality zavádí Nezval čtenáře vybroušeným stylem do barvitého a částečně hrozivého světa fantazie a podvědomí, kde obludně zhmotnělé lidské vášně ohrožují a snaží se zahubit mladičkou nezkušenou dívku a jejího záhadného utajeného bratra.

Sugestivní příběh, inspirovaný takzvanými černými romány, dokládá nejen autorovu zálibu v rekvizitách gotického románu, ale především bohatou fantazii a vypravěčské mistrovství.

Postavy

Valerie, její babička Elza, Orlík, "Tchoř" Richard, Gracián

Stručný rozbor

V předmluvě Nezval píše, že tato knížka je "napsána z lásky k tajemství starých vypravovánek, pověr a romantických knih. Básnické umění, zdá se mi, není ničím jiným než splácením dluhu životu a jeho tajemstvím. Píši ho těm, kteří se občas rádi zastavují nad mystériemi starých domů, sklepení... Chci podat evokaci pocitů.".

Černý román - gotika, vracení se k minulosti, řešení záhady, hororové prvky, optimismus, jakoby středověk - kejklíři a upálení, občas autor promlouvá, časté dialogy

Podle této knihy byl natočen film v roce 1970, režisérem byl Jaromil Jireš.

— 1 —

Dílo je psáno ve verších.

Rytíř des Grieux se svým přítelem Tibergem se zastaví v Amienesu, aby si zde chvíli odpočinuli, když jsou však na odjezdu přijíždí dostavník z Arrasu a v něm je Manon, která svou krásou uchvátí rytíře des Grieuxe. Manon mu však zdělí, že se má stát jeptiškou a vstoupit do kláštera.

Přesto jí rytíř vyzná lásku a poprosí jí, aby zůstala alespoň jeden den. Při noční vycházce potkává Manon prokurátora Duvala, který je také uchvácen její krásou a daruje jí krásný šperk Manon ho pozve k podvečernímu setkání, přestože je zamilovaná do Grieuxe. Ten jí vyčítá, že přijala dárek od jiného, ale její čin jí odpouští.

Manon s des Grieuxem odjíždí do Paříže a nejímají si společný byt. Ale jejich situace je ztížená nedostatkem finančních prostředků a tak Manon přijímá Duvala a jeho dary, když se to des Grieux dozví je nešťastný, ale znovu Manon odpouští. Jeho přítel Tiberge mu však tvrdí, že ho Manon nemiluje a tak od ní des Grieux odchází, aby se stal mnichem.

Manon rytíře vyhledá a ospravedlňuje se. Des Grieux se sni vrací zpět, aby začali od znova. Společně vytrestají Duvala, kterému Manon vrací všechny jeho šperky, kterými si ji kupoval. Přesto Manon neodolá pozvání Duvalova syna na operu a rytíř začiná mít zase pochybnosti. Tiberge není nadšen z jejich lásky a tak na Manon připraví lest. Manon je zatčena a odsouzena k vyhnanství kde je des Grieux doprovází.

Přesto i na lodi o ni muži jeví zájem a tak jí rytíř musí bránit. Jeho snaha je marná, jelikož Manon je těžce nemocná, umírá a vyznává mu lásku.

— 2 —

Čím to že já Manon tak šťastna jsem

Čím to že já Manon
Tak šťastna jsem
Čím to že já Manon
Se líbím všem
Co na mně lidé mají
Mě nezajímají
Jen jeden jen jeden jen jeden...

Čím to že já Manon
Si přesto všímám jich
Čím to že já Manon
Si tropím z nich ráda smích
Každý mi něco slíbí
Mně se však mně se líbí
Jen jeden jen jeden jen jeden

Čím to že já Manon
Ač je mi šestnáct let
Čím to že já Manon
Mám opustiti svět
Vždyť život trvá chvíli
Ach vždyť ten život milý
Je jeden jen jeden jen jeden...                

— 1 —

Kořím se Manon vaší kráse

Kořím se Manon tvému jménu
Jsi jako voda bez kamenů
Jsi štíhlá jako vosa v pase
Budu tě líbat bez prstenů
Což nevychází z tebe zář
Kdo hledá v lásce jenom změnu
Je ďáblův muž a otrokář

Když pastýř svoje ovce pase
Píská si přitom kantilénu
Tak jako slunce líbá stěnu
Tak jako s květy líbává se
Já pohroužím se do ebenu
Noci jež padla na polštář
Kdo hledá v lásce jenom změnu
Je ďáblův muž a otrokář

Ty bílý rozvlněný klase
Ty který hoříš bez plamenů
Ó kdykoli se rozpomenu
Na skřivánka vždy rozzpívá se
Ach jsi to ty ty bez hřebenů
A měsíc na okně ten lhář
Jenž podplácí tě za tu scénu
Je ďáblův muž a otrokář

Bůh nezatratil Magdalénu
Bůh neodvrátil od ní tvář
Však ten kdo kupuje si ženu
Je ďáblův muž a otrokář!                

— 2 —

1939

Manon je můj osud, Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje, umřít pro krásu...                

— 3 —