6. kapitola
Na Štěpána se Charlie probudil brzy a cítil se plný energie.
Chystal se zajet do města se seznamem věcí, které potřeboval na vyleštění podlah, vyčištění mramorových schodů a krbů. Než odjel na nákup, vzal žebřík a vylezl na půdu. Byl to rozlehlý, dobře osvětlený prostor se čtyřmi velkými kulatými okny a Charlie se tam docela slušně orientoval. Nacházely se tam nějaké bedny se starým oblečením a věci, které tady Gladys skladovala, a pak, což bylo smutné, našel pár Jimmyho věcí, jeho námořní uniformu, nějaké hračky z jeho dětství a také po Peggy. Když je Charlie viděl, zatrnulo mu u srdce. Zřejmě je sem Gladys dala proto, aby na ně náhodou někdy nenarazila.
Trvalo mu asi hodinu, než si všechno prohlédl. Povalovala se tam spousta malých kufrů a kartonových krabic. Ale něco obzvlášť zajímavého nenašel a nic z toho zřejmě Sarah nepatřilo. Když sešel dolů, byl dost zklamaný. Nevěděl ani, co čekal, že najde, ale nějak doufal, že za ta léta se tam nějaké její věci dochovaly. Gladys však byla příliš pořádná na to, aby přehlédla něco tak důležitého jako bednu se Sařinými věcmi. Ani pořádně nevěděl, co by s nimi dělal, ale měl pocit, že by mu ji alespoň trochu přiblížily. Připomněl si, že ta žena je mrtvá téměř dvě století, a pokud si nedá pozor, začne jí být brzy posedlý. Už tak měl dost problémů ve skutečném životě, aniž věřil na duchy, natož aby se do jednoho zamiloval. Jak by tohle dokázal vysvětlit Carole? Ale jak to vypadá, ani nebude muset. Žádné věci po Sarah neobjevil a podle toho, co mu Gladys řekla, nepředpokládal, že se mu Sarah znovu zjeví. Dva dny poté za jasného denního světla skoro pochyboval, zda ta vidina nebyla výplodem jeho fantazie či příznakem neuvěřitelného tlaku, pod kterým byl nejdřív kvůli rozvodu a všemu, co k němu vedlo, a pak kvůli firmě, když z ní odešel. Možná tam vůbec žádná žena nestála. Třeba usnul a jen se mu to zdálo.
Ale když to odpoledne zastavil v Shelburne Falls v železářství, neodolal a zašel hned vedle do domu historického spolku. Byla to úzká dřevěná budova, kterou dostalo před lety město darem, a obsahovala rozsáhlou knihovnu o místní historii a malé muzeum.
Charlie si chtěl zjistit, jestli tam nejsou nějaké knihy o Francoisovi nebo Sarah. Když vešel dovnitř, zdaleka nečekal takové přivítání, jakého se mu dostalo. Žena za stolem k němu byla otočená zády, a když se obrátila a podívala se na něho, v jejím pohledu se skrývala hořkost a nenávist, přestože vypadala jako obrázek. A na jeho pozdrav „dobré odpoledne“ zareagovala tak stroze, že to hraničilo téměř s nezdvořilostí. Tvářila se, jako by měla vztek, že sem vůbec přišel, a bylo jasné, že si nepřeje, aby ji vyrušoval.
„Promiňte,“ omlouval se s přívětivým úsměvem, ale v jejích očích ani tváři nenašel žádnou odezvu. Přemýšlel, jestli jí nevyšly Vánoce nebo celý život, ale jak ji tak pozoroval, usoudil, že je nejspíš jenom protivná. Jinak to byla velmi hezká dívka.
Měla velké zelené oči, tmavé kaštanové vlasy a mléčnou pleť, která s nimi dobře ladila. Byla vysoká, štíhlá a měla velice jemné rysy. Když položila ruce na stůl, všiml si, že má dlouhé útlé prsty. Ale celá jako by ho varovala, aby se k ní nepřibližoval. „Hledám nějaké knihy o Sarah Fergusonové a Francoisi de Pellerinovi, pokud nějaké máte. Data přesně neznám, ale asi tady žili někdy koncem osmnáctého století. Ona tu žila o trochu déle. Myslím, že to, co chci, je tak kolem roku sedmnáct set devadesát. Znáte je?“ zeptal se nevinně. Zapsala na kousek papíru jména dvou knih, podala mu ho a znovu ho šokovala, když na něho skoro zavrčela.
„Tamhle jsou.“ Chladně ukázala za jeho záda na polici s knihami na protější straně místnosti. „Mám teď práci. Jestli je nenajdete, řekněte mi.“ Její chování ho skutečně rozčilovalo a zcela se lišilo od přístupu lidí, se kterými se jak v Shelburne Falls, tak v Deerfieldu setkal. Všichni ostatní jako by se co nejvíc snažili, aby se cítil jako doma, a byli nadšení, že si pronajal zámeček. Na rozdíl od téhle ženy. Podobala se lidem, …
