Teréza Nováková

Teréza Nováková, rozená Lanhausová, se narodila 31. července 1853 v Praze.

Do dějin literatury se zapsala jako tvůrkyně povídek a románů, byla překladatelkou, význačnou činitelkou ženského hnutí a organizátorkou národopisného průzkumu východních Čech. Je známá jako pokračovatelka Karolíny Světlé, jejíž tvorbou byla zásadně ovlivněna. Náměty k většině svých povídek a románů čerpala Teréza Nováková z Českomoravské vysočiny.

Vzdělání a dokonalou znalost francouzštiny a angličtiny získala v ústavu F.S.Amerlingové. Zde na ni vlastenecky působil učitel literatury. Se svým mužem, gymnaziálním profesorem, pobývala 12 let v jeho rodném Litomyšli. Právě tady začala se svým studiem východočeského lidu, jeho tradic, zvyků, krojů a obyčejů.

Přispívala také do mnoha časopisů – do brněnské Vesny, do Obzoru, dále také do Lady, Lumíru, Národních listů aj., byla redaktorkou Ženského světa. Jejím hlavním uměleckým dílem byla vždy práce pro národ.

Teréza Nováková si oblíbila kraj Pusté Rybné, o čemž svědčí romány s vesnickou tematikou. O Pusté Rybné prý řekla, že to není vesnice vůbec pustá, ale velice krásná. A od té doby o ní mluvila jako o Krásné Rybné. Osud zasadil autorce však i těžké rány, když jí zemřeli dva synové, dvě dcery a manžel. Sama pak těžce nemocná umírá v Praze 13. listopadu 1912 u svého syna, literárního historika jménem Arne Novák.

• Maloměstský román, 1890
• Z nejvýchodnějších Čech
• Jan Jílek, 1904 (anotace a ukázky)
• Jiří Šmatlán
• Na Librově gruntě, 1907
• Děti čistého živého, 1909
• Drašar: román kněze buditele, 1914 (anotace a ukázky)
• Jiří Šmatlán, 1906 (anotace)