Město světla (Vilém Závada)

Na cestu

Takový kopec kapitalista,
ten dobře si vždy stál.
Maskován za borový háj,
ovládal celý kraj:

všechny ty lučiny a pole
pěkná a bohatá.

Ale ty cesty kolem
zapadlé do bláta...

Silnice prošlapané,
ulice sešmaťhané
jak staré střevíce.

A vedly tudy cesty jantarové,
křižovaly se s nimi démantové
a podél řeky šly ty slavné cesty života.

Až jednou přišli na to,
že kopec schovává sklady
zatajeného čediče.

Vyvlastnili je bez náhrady
a povolali dlaždiče,
aby nám vydláždili ulice,

ať vesele si zvoní,
pod kroky břinkají.

Ať jiskry od nich lítají,
když spolu jdeme po nich.