Marnosti (Viktor Dyk)

Česká ukolébavka

Spi sladce, moje dítě,
spí celá tvoje zem.
Spi tiše, až se vzbudíš
tím těžkým jejím snem.
Spi sladce, moje dítě!
Spí celá tvoje zem!

Spi, abys rostlo rychle
a mohlo trpět včas.
A nediv se, že slyšíš
dnes příliš tvrdý hlas.
Dnes kolébá tě otec
a ten má tvrdý hlas.

Z deváté desáté ruky
myšlenky budeš brát
a po Evropě nosit
už obnošený šat.
Z deváté desáté ruky
myšlenky budeš brát!

A oklikami půjdeš,
kde jiní rovně jdou.
Co jiným zcela jasným,
bude ti záhadou.
A oklikami půjdeš,
kde jiní rovně jdou.

Nedej se ukřižovat
od věčných pochyb svých,
cti raděj autority
v katedrách, v denících.
Bij cizí autority,
abys svou vlastní zdvih...

A nerozbíjej hlavu
o malichernou zeď.
Vyber si zvučná hesla
a to tě spasí, hleď!
Tvůj otec rozbil hlavu
a ty měj rozum teď!

Tvé děti z desáté ruky
myšlenky budou brát
a po Evropě nosit
už obnošený šat.
Spi sladce, moje dítě!
Je nejlíp v Čechách spát!

— 1 —

V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu

V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu. 
Oddav se smíchu, byl jsem tesklivým. 
Rád nemám hluk a nezvykl jsem tichu, 
pravdy jsem sok a lež je sokem mým. 
Jsem mlád - přec však něčeho se bojím, 
co v dlouhých nocích se mi zjevuje. 
Tak uprostřed své generace stojím: 
duch, který neguje! 

Mně schází prudká vášeň heretika, 
jenž rozpálen je svojí negací, 
klid papeže, jenž anatéma říká, 
chlad stoika, který se odvrací. 
Jsem nedůvěřiv k svojí nedůvěře, 
má skepse samu sebe užírá. 
Propast zřím dole, kombinuje, měře, 
duch, který popírá! 

Mé "ano" v "ne" se akcentem svým mění, 
mé "ne" zas v "ano" tónem vyznívá. 
Jdu s posměchem, však nejdu bez nadšení, 
jdu s nadšením - však to se vysmívá! 
Sám nevěda, jsem zlý a dobrý časem, 
a v něze záští u mne prosvítá. 
Jsem dumavý - však mluvím lehkým hlasem: 
duch, který zamítá. 

— 2 —