Eliška Krásnohorská

Podpořte LD sdílením:

Share

[17.1.1847-8.5.1926]

Životopis

Eliška Krásnohorská (vlastním jménem Alžběta Pechová) se narodila jako jedno z osmi dětí do rodiny pražského řemeslníka. Otec však brzy zemřel a rodina se ocitla v těžké situaci, přesto však matka umožnila dětem studovat, nejprve v Plzni, a rodina žila dál kulturním a společenským životem. O to se snažili dva nejstarší bratři, malíř a hudebník. Také Eliška se učila malovat, zpívala v plzeňském Hlaholu a věnovala se hře na klavír, ale od 16 let trpěla revmatickým onemocněním kloubů a musela svou zálibu opustit. Začala se věnovat literatuře, ke které ji přivedl Vítězslav Hálek.

Neúnavně se věnovala také ženské otázce a hnutí, k němuž ji zase přivedla Karolína Světlá. Eliška Krásnohorská se pak brzy stala starostkou Ženského výrobního spolku českého (zal. 1871). Měl sídlo v Resslově ulici č.p. 1940/5. Na tomto domě je umístěna její pamětní deska. Pracovala také jako redaktorka v Ženských listech, psala kritické články do listů Osvěta, kde hájila principy tzv. ideálního realismu, a do dalších: Lumír, Zlatá Praha, Světozor. Její zásluhou bylo v Praze v roce 1890 otevřeno první české dívčí gymnázium Minerva a ženám bylo povoleno studovat na vysokých školách.

Eliška Krásnohorská psala převážně lyrickou poezii a překládala romány proslulých autorů, a to z polštiny (Mickiewicz: Pan Tadeáš), ruštiny (Puškinovo dílo), z angličtiny (Byron: Childe Haroldova pouť). Vlastní sbírky poezie jsou napsány v různých stylech. Z prvních knih zaznívá svěžest, optimismus a lyrika: Z máje žití (1871), Ze Šumavy (1873), K slovanskému jihu (1880). Z pozdější poezie je zajímavá a nejčtenější satiricky zaměřená a kompozičně propracovaná sbírka: Bajky velkých (1889).

Eliška Krásnohorská se proslavila zejména svými librety k operám Bedřicha Smetany Hubička, Tajemství a Čertova stěna. Jejím dílem je také libreto Blaník k opeře Zdeňka Fibicha. Bizetova Carmen se dodnes hraje podle jejího překladu. Napsala několik knih pro mládež, např. hodnotné dívčí romány Svéhlavička a Célinka. Čerpala i z důvěrně známého prostředí umělců a uchovala tak cenné svědectví o kulturních poměrech doby ve vzpomínkových prózách Z mého mládí (1921) a Co přinesla léta (1927).

V posledních letech života se kvůli revmatismu uzavřela ve svém bytě, ale dočkala se i mnoha poct, včetně čestného doktorátu. V Praze má několik pamětních desek a sochu na Karlově náměstí. Je pochována na Olšanech v rodinném hrobě.

Dílo

Publicistika

  • Obraz novějšího básnictví českého, 1877
  • Dvě básnířky lidu, 1880
  • České básnictví posledních dvou desetiletí (1895, 1896)
  • Z nových směrů a proudů, 1897

Poezie

  • Z máje žití, 1871
  • Ze Šumavy, 1873
  • Ke slovanskému jihu, 1880
  • Vlny v proudu, 1885
  • Letorosty, 1887
  • Bajky velkých, 1889
  • Na živé struně, 1895
  • Rozpomínky, 1896
  • Zvěsti a báje, 1916
  • Ozvěny doby, 1922
  • Sny po divadle, 1922

Drobná epika

  • Vlaštovičky, 1883
  • Šumavský Robinson, 1887

Romány

  • Svéhlavička, 1899
  • Svéhlavička nevěstou, 1900
  • Svéhlavička ženuškou, 1900
  • Celínka, 1901
  • Celínčino štěstí, 1902
  • Svéhlavička babičkou, 1907

Paměti

  • Z mého mládí
  • Co přinesla léta

Libreta k operám

  • Lejla, 1866
  • Břetislav, 1869
  • Viola, 1871
  • Blaník, 1874
  • Hubička, 1875
  • Tajemství, 1877
  • Dítě Tábora, 1878
  • Čertova stěna, 1879
  • Karel Škréta, 1883

e-knihy

Zobrazuji všechny 3 výsledky

  • 30. 4. 2023