O víle Amálce a žabce Márince (Václav Čtvrtek)

Jak zamávali z kopečka

Žabka Márinka a žabák Josef se dívali z tůňky do světa.

"Tamhle někdo jde," řekla Márinka.

A on se to cestičkou v trávě kolíbá ježek. Na zádech si nese jablíčko. Když došel k tůňce, zavolal:

"Já tohle jabko nesu a nesu, a mám pořád větší žízeň. Můžu se u vás napít?"

"Jen se napij," řekli Josef a Márinka.

Jak se ježek sklonil k tůňce, povolilo mu pod nohama a jablíčko se skutálelo do vody.

Ježek se smutně olízl:

"Tak."

Márinka s Josefem vylovili jablíčko z vody a znova ho vysadili ježkovi na záda.

"Moc vám děkuju, a zas jdu," povídá ježek a kolíbá se s jablíčkem dál.

Márinka s Josefem se dál dívali z tůňky do světa.

Dívají se a najednou začalo tůňky ubývat.

"Tak, a jsme na suchu!" lekla se Márinka.

A byli na suchu. Stružkou do tůňky neteče ani nitka vody.

"To já se, Márinko, musím podívat, kdo nám to takhle s vodou hospodaří," řekl Josef a rozběhl se suchou stružkou k vodním vrátkům.

Márinka zatím seděla na suchých křemínkách a čekala.

Jde kolem ježek a nese druhé jablíčko.

"Kampak se vám poděla voda?" zavolal na Márinku.

"Někdo nám s ní divně hospodaří a Josef se šel podívat, kdo to je," řekla Márinka.

"Podívám se tam taky, kdyby Josef něco potřeboval," řekl ježek a vypravil se suchou stružkou za Josefem.

Márinka ještě chvíli seděla, ale pak povídá:

"To mám o Josefa pořád větší starost!"

A rozběhla se za ježkem. Když tam přišla, vidí věci.

U vodních vrátek stojí lasičák Šimísek a drží je pevně zabouchnutá.

Josef s ježkem Šimískovi domlouvají: "Pusť ta vrátka."

"Nepustím," řekl lasičák Šimísek.

Márinka se k nim přidala a domlouvali Šimískovi všichni tři:

"Pusť ta vrátka."

"Nepustím a nepustím!" křikl Šimísek a udělal na ně dva lasičácké obličeje.

Nepustil ta vodní vrátka, ani když mu Josef zazpíval nejhezčí žabí písničku.

Nepustil je, ani když mu Márinka zatancovala nejhezčí žabí taneček.

Nepustil je, ani když mu ježek slíbil jablíčko.

Na Josefa udělal:

"Kvak!"

Na Márinku:

"Brekeke!"

A na ježka:

"Pichipichi!"

Vtom ale ježek zadupal a křikl, až se udělala ozvěna:

"To se ještě uvidí, lasičáku lasičácká!"

A rozběhl se na kopeček nad vodními vrátky. Nahoře se udělal do koule a rovnou dolů na Šimíska.

"Juj!" vykřikl lasičák, popadl se vzadu za kalhoty a pustil vodní vrátka.

Z vrátek vyběhla voda, vzala Šimíska a chvíli ho nesla. Pak povídá:

"To ale nesu pěkného!"

A vystrčila Šimíska na břeh. Dál běžel sám.

Márinka, Josef a ježek stáli na kopečku a mávali Šimískovi na cestu.