Celá e-kniha Alenka v kraji divů a za zrcadlem ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Mladá Alenka leží na louce a kolem ní náhle přeběhne králík. Alenka si ho všimne a pozorně ho sleduje. Je divný, má vestu a v kapsičce hodinky. Alenka chce, aby počkal, ale králík běží dál. Tu Alenka zjistí, že králík mluví. Alenka za ním běží, vleze do díry v zemi a spadne do hluboké jámy. Dostává se do místnosti, na stolku leží lahvička s nápisem ,,Vypij mě!". Když to Alenka uvidí, vezme ji a vypije. Velmi se zmenší, ale později uvidí koláček. Sní ho a opět se zvětší. Ale do takové obrovské výšky, že se ani nevejde do místnosti. Tak se v příběhu ještě několikrát zvětšuje a zmenšuje. Prožívá mnoho dobrodružství, na které určitě nikdo nezapomene.
Humří čtverylka
Paželv si zhluboka vzdychl a jednou prackou si otřel oči. Hleděl na Alenku, soukal ze sebe slova, ale hrdlo měl sevřené samým štkaním. „Jako by mu kost zaskočila,“ Noh jím zalomcoval a bouchal ho do zad. Posléze se Paželv zmohl na řeč a všecek uslzen takto hovořil dále:
„Ty jsi pod mořem asi mnoho nežila –“ („To ne,“ řekla Alenka.) „a s Humrem ses vůbec neseznámila –“ (Užuž měla Alenka na jazyku: Jednou jsem ho ochutnala –, ale honem se zarazila a řekla: „Vůbec ne.“) „a tak ani netušíš, jak rozkošná je Humří čtverylka.“
„To ne,“ řekla Alenka. „A jaký je to tanec?“
„Inu,“ řekl Noh, „nejprve si tanečníci na pobřeží stoupnou do řady –“
„Do dvou řad!“ zakřikl ho Paželv. „Jsou to Tuleni, Želvi a tak dále; slimýši se odklidí z cesty…“
„To obyčejně chvíli trvá,“ skočil mu do řeči Noh.
„… udělají se dva kroky vpřed…“
„Za tanečníka má každý Humra!“ křikl Noh.
„No ovšem,“ řekl Paželv. „Dva kroky vpřed se svým tanečníkem –“
„– potom se tanečníci vymění a v stejném pořádku se couvne,“ připomenul Noh.
„A potom se, rozumíš,“ vedl svou Paželv, „vyhodí –“
„Humři!“ vřískl Noh a poskočil.
„– co nejdál do moře –“
„A plave se za nimi!“ zaječel Noh.
„V moři se udělá kotrmelec!“ křikl Paželv a hopsal jako divý.
„Humří tanečníci se znovu vymění!“ zahulákal Noh.
„Plave se zpátky na břeh a – to je první figura,“ řekl Paželv a rázem ztišil hlas; až dosud obě stvoření řádila jako pominutá a teď se smutně a pokojně dívala na Alenku.
„Tanec je to jistě pěkný,“ pronesla nesměle Alenka.
„Chtěla bys ho kousek vidět?“ řekl Paželv.
„Moc ráda,“ řekla Alenka.
„Zkusme tedy první figuru!“ řekl Paželv Nohovi. „Bez Humrů se nějak obejdem. Kdo z nás bude zpívat?“
„Zpívej ty, já jsem slova zapomněl,“ řekl Noh.
I tančili vážně kolem Alenky, a když došli až k ní, vždycky jí šlápli na prsty, předními prackami mávali do taktu. Paželv přitom zvolna a smutně prozpěvoval:
„Hněte sebou, no tak honem,“ Bělice řve na Šneka.
„Delfín na ocas nám šlape, tlačí se a nečeká,
na písku zas Tuňák s Humrem rozdávají šťouchance,
hleďte, jak to s nimi šije – pustíte se do tance?
Pustíte se, nepustíte s námi do tance?
Pustíte se, nepustíte s námi do tance?
Vždyť vy ani netušíte, jak to duši lahodí,
když nás popadnou a s Humry naráz hodí do vody.“
„Netroufám si tak daleko, když tu nemám zachránce,“
Šnek že mockrát děkuje, leč nepustí se do tance.
Ne a ne a nepustí se s nimi do tance.
Ne a ne a nepustí se s nimi do tance.
„Co byste se moře lekal, bledl strachy,“ ryba dí,
„mně ta dálka, milý Šneku, ani trochu nevadí.
Z Anglie je malý kousek do Francie k Marjánce,
hlavu vzhůru, no tak, jářku – pustíte se do tance? –
Pustíte se, nepustíte s námi do tance?
Pustíte se, nepustíte s námi do tance?“
„Děkuji, napohled je ten tanec velmi zajímavý,“ Alenka si oddechla, že už je konečně po něm, „a ta zvláštní píseň o Bělici se mi tuze líbí.“
„Copak Bělice,“ řekl Paželv, „ty jsi je asi viděla už dřív, ne?“
„Ano,“ řekla Alenka, „vídala jsem je na ob – –,“ a honem se zarazila.
„Kde leží Ob, to nevím,“ řekl Paželv, „ale když jsi je vídala, pak ovšem víš, jak vypadají.“
„Snad ano,“ odpověděla váhavě Alenka. „Ocásek mají v hubě a jsou posypány strouhanou houskou.“
„S tou strouhanou houskou to není pravda,“ řekl Paželv. „V moři by se jim spláchla. Ale ocásek v hubě mají, a to proto, že –,“ tu Paželv zívl a přimhouřil oči. „Pověz jí, proč a nač to je,“ řekl Nohovi.
„Je to proto, že se chtěly pustit s Humry do tance,“ řekl Noh. „A tak je hodili do moře. A tak dlouho a dlouho padaly. A tak si ocásek zastrčily do huby. A tak ho už z huby nevytáhly. Tak je to.“
„Děkuji,“ řekla Alenka, „velmi zajímavé. To jsem o bělicích nevěděla.“
„Chceš-li, povím ti toho o nich ještě víc,“ řekl Noh. „Jestlipak víš, proč se jim říká bělice?“
„O tom jsem nikdy nepřemýšlela,“ řekla Alenka. „Proč?“
„Protože se jimi leští obuv,“ smrtelně vážně jí odpověděl Noh.
Alenka nad tím zkoprněla. „Obuv?“ opakovala nedůvěřivě.
„No, a čímpak se leští tvé střevíce?“ řekl…
