KAPITOLA 63.
„Kde je?“ Roger vrazil do pokoje a rozhlížel se po spících postavách, rozvalených kolem krbu. „Kde může proboha být?“
„Kdo, tati?“ natahoval se Greg a zíval. Nakonec všichni usnuli, Anna, Kate i Paddy. V krbu vyhaslo.
„Alison. Kde je Alison?“
„Není nahoře?“ Greg nepochyboval. Paddy se postavil jako první, protáhl se a řekl: „Půjdu se podívat.“ Zmizel za dveřmi a Roger se posadil do uvolněné židle, nahnul se dopředu a dlaněmi si unaveně třel obličej. Za posledních pár hodin jako by zestárnul o deset let. Kate se dívala na ten popelavý, až průhledný obličej a kousla se do rtu. „Udělám pro všechny čaj,“ řekla. „A rozděláme si oheň.“ Šla k oknu a rozhrnula závěsy. Byla ještě tma. Padal hustý sníh a obloha ukazovala, že přinese další. Vítr tloukl do oken a mlátil větvemi vzdálených stromů, sníh se uvolňoval a postupně padal na zem. Napouštěla vodu do konvice, když se Paddy vrátil do pokoje. „Nikde není a zmizely taky boty a bunda. Nechápu, jak kolem nás mohla projít. Promiň, tati.“ Sklíčený se zhroutil do židle.
„Promiň!“ křičel Roger. „Promiň! To je všechno, co mi řekneš?“ Za ním se ve dveřích objevila Susan. Měla rozcuchané vlasy a rozespalý obličej. Velká modřina na čele po nárazu v autě jí ještě více zmodrala.
„Ty víš, kam šla. Bůhví, jak dlouho je pryč. Běž se, Paddy, podívat ven, jestli uvidíš stopy.“
„Ven?“ Patrik se podíval pochybovačně na otce. Přikývl. Táhl se ke dveřím a za okamžik vnikl do místnosti studený vzduch, když otevřel dveře. „Žádná stopa.“ Volal z předsíně. „Vůbec žádná. Jen od ptáků, králíků a lišky.“ Práskl dveřmi.
„Nezáleží na tom. Víme, kam šla. Obličej mu zase ožil a vrátila se mu barva. „Na tu proklatou pláž. Nechám tu dunu zdemolovat buldozerem. Nechám ji dokonale srovnat se zemí.“ Představovala si to jenom Kate, nebo nastalo ovzduší strachu a vítězství? Brala do ruky krabici s čajem. „Právě to chce,“ řekla přes rameno. „To Marcus chce.“
„Možná, že když uděláme, co chce, nechá nás na pokoji!“ Roger se opřel na židli, zaklonil hlavu a zavřel oči.
„On možná, ale Claudia ne.“ Paddy si sedl k otci. „Můžeme s tím skoncovat jen v případě, že necháme dunu odkrýt a prozkoumat a budeme znát pravdu.“
„Myslíš, že to by byl konec toho děsu?“ Diana přišla dolů ze schodů. Šaty měla ještě od krve, ale čí, to si už Kate nepamatovala. Otočila se ke konvici, ze které už vycházela pára, ale voda ještě nevařila. „Nechápu, že tu ještě všichni sedíte, když Alison je tam někde venku. Proboha, nikdo nic neuděláte? Já ji najdu.“
„Mami, ne!“ Paddy byl zase na nohou. Byl bílý vyčerpáním. „Musíš zůstat a starat se o ostatní. Já půjdu.“ Němě se podíval na Kate.
„Půjdu taky,“ řekla automaticky. „Samozřejmě že půjdu.“ Lítostivě pohlédla na konvici.
„Ne, Kate. Nejdříve se napijete.“ Rogerův hlas byl slabý. „Oba. A najíte se. Je venku už celé hodiny. Pět minut na věci nic nezmění.“
„Půjdu s vámi,“ ozvala se Anna. „Bude nás víc, nebudeme se bát a tak dál.“ Pokusila se o úsměv. Trvalo jim to asi deset minut, než vypili šálek čaje, snědli kus chleba s marmeládou a natáhli si boty, bundy a šátky. Po cestě ke dveřím pohlédl Paddy na pušku.
„Vezmi si ji.“ Greg hopsal za nimi. Měl narovnanou nohu a bolestivě mu v ní trhalo. „Nám se tady nic nestane.“ Paddy pohlédl na bratra. Greg mu věnoval slabý úsměv a jemně ho strčil do ramene. „Dej na sebe pozor, Paddy; a dej pozor na děvčata.“ Otočil se ke Kate a chytil ji za ruku. Usmála se na něj unaveně. Na víc jí nezbývaly síly. Vzduch byl kousavě studený. Ještě nevěděla, kde posbírá energii na další kroky, nemluvě o míli. Greg se za nimi díval. Věděl, že jsou všichni tři vyčerpáni. Bratr sotva unesl těžkou pušku, kterou teď hrdě táhl na rameni. Pohlédl na ně k lesu. Číhal tam na ně někdo, nebo ne? Zachvěl se. Zvedal se vítr, přicházel přes bažiny od moře.
Díval se za nimi, dokud nezašli z dohledu, a pak zavřel dveře. Zavřít na závoru, když oni byli venku, se mu zdálo jako zrada, ale nemohl nic dělat. Doklopýtal do pokoje, podíval se na otce a byl šokovaný. Roger…
