Celá e-kniha Horečka ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
III. ODPOLEDNE
Václavské náměstí bylo přeplněno jako kino, kde dávají Jeana Maraise v technicoloru. Ale stromy voněly opravdově. Prachem, benzínem, horkem a kouřem. Jan se prodíral na Vinohrady. (Zase jsem se zakecal a na tu zkoušku zpěváků teď přijdu pozdě. A to chci mluvit s Alicí. Ale s těma klukama z Luxoru má Karel pravdu. Jenomže ono se teď vžilo považovat za měšťáky jenom ty, co vzdychají při Kmochovi na vepřových hodech a pro tuhle užitkovou verzi "socialismu "s chatou, ledničkou a Laxikem holt zatím nezbejvá nálepka... Hergot, kde se najednou vzalo v Praze tolik krásnejch ženskejch!) Dívky chodily ve světlých letních šatech. U Domu potravin drnčel z ampliónu Gream Bellův orchestr a trombonista zpíval o městě na jihu, kde nepadá nikdy sníh: Dallas blues, město, kde celý rok kvetou růže. Vycíděný tón kornetu se třepetal nad asfaltem jako horký vzduch. (Hrajou ohromně! Dědkové! Hergot, to blues, co bude dnes Alice poprvně zpívat, to je taky výborná věc...)
Blues cynické holky
"I když tu bude skandál já vám to zazpívám a možná, že to bude pro zasmání. Takové věci říká člověk jen sobě sám. Tak odpusťte mi špatné vychování! Nebýt tu zkažená - nevíte o ničem. Tak tedy - tuhle noc -jsem spala s měsícem!!
Potkala jsem ho večer, tak náhle jako strach. Stál na mostě, díval se do tmy dolů. Ptám se ho: 'To jsi básník a nebo sebevrah?' A on řek: 'Pojď! Budeme smutní spolu!' Byla to horečka a nebo mámení? Dnes v noci měsíc usnul na mém rameni."
Ve dveřích divadla se srazil se sebevědomým mužem typu "v nejlepších létech". Ohlédl se po něm. Prošedivělý elegán, "mužných, ostře řezaných rysů" pružně přeběhl chodník a nasedl do rudé Felicie. "Jasnej typ pro Filmklub", pomyslel si Jan a vešel dovnitř. Na schodech bylo slyšet hudbu. Alice zpívala Blues cynické holky.
"Ráno mi řek', když hledal svůj ušmudlaný svetr:
Není to legrace na nebi noc co noc. Na místo růže v klopě mít přesný dozimetr. Koho se dovoláš na nebi o pomoc? Už na mne nečekej! A kup si někde rum! Zítra si nad palmami přijde pro mne stroncium!"
V sále byla tma. Alice stála na jevišti v kuželi ostrého bílého světla a zpívala o nemocném měsíci. Jan se kývnutím pozdravil s ostatními a přisedl si k nim do hlediště. Pak si připálil od svého souseda.
"A potom odešel. A nemám o něm zprávy. Jen blues, jak měsíc zapadal a ztich. Prvně a naposled. Blizoučko u mé hlavy. No, tak se smějte! Však vás přejde smích! Vyjdete ven a roztřese vás zima.
To po nebi se loudá můj miláček. Má kruhy pod očima."
Klavír skončil tichým tremalem. Všichni tleskali. Hudebníci na pódiu se o něčem radili.
"Jak se ti to líbí?"
"Je to výborný, Ivane, fakt. Moc se ti to povedlo!" Elegantní hoch s dýmkou a hedvábným šátkem ve výstřihu svetru poklepal Janovi zezadu na rameno.
"Jak se vede našemu Janu Kašparovi?"
"De to, Adolfku, de to, de to."
"Jsem na tebe zvědavý. Sice to téma, co hraješ, je trochu banální, no uznej sám, mírová tématika, no, jsem zvědav, jestli z toho uděláš nějaký kumšt!" Hoch s dýmkou byl "estét" Adolf Kopřiva. Ve volném čase se učil kouřit dýmku, pěstoval si nehty a pokoušel se o Brechta a existencialismus.
"Mně se to celkem zamlouvá, jenomže tobě v tom holt schází asi tak litr koňaku a asi tři slova francouzsky, viď?"
"Poslyš, já tě přece nebudu už zas poučovat o tom, že základem umění je neangažovanost. Ale potřeboval bys to jako sůl."
"No dobře, ale řekni mi - jestlipak už jsi o tom přesvědčoval někoho u nás - třeba na schůzi Svazu. Děláš tam na výboru, ne?"
"Honzo, ty jseš tak prostomyslný, až to zaráží."
"To víš, pierot a prosťáček boží, že jo? Zato ale můžu bejt jistej, že moje prostoduchosti nebudou někomu připadat jako špatný překlad z francouzštiny, víš?"
Adolf polouraženě bafal z dýmky.
"Jene?"
"Hm."
"To už víš, že Alice půjde k filmu?"
"Ne."
"No vidíš. Má dobrý hlas, škoda že neumí anglicky... No a mimo hlasu má samozřejmě také jiné přednosti... a jiné '-nosti', že?"
"To se mě na moc ptáš. Asketickej život klauna mi nedovolí s…
