Úžasná Zeměplocha – Nadělat prachy (Terry Pratchett)

„Tak jak sis to užila?“ zeptal se Vlahoš, když znovu vyšli do slunečního světla.

„Zaslechla jsem v tvém hlase nevrlý tón, nebo se mi to zdálo?“ podívala se na něj Krasomila Adoráta.

„Víš, mé plány na dnešní den nepočítaly s tím, že zaskočíme na kus řeči s tři sta let starým nestydatým tělnatcem.“

„Chtěl jsi říci tři sta let starým vystydlým tělem, ale ona to nakonec nebyla mrtvola, jen obyčejný duch.“

„Ale byl chlípný!“

„Jen ve své mysli,“ odpověděla Krasomila Adoráta. „A taky v té tvé.“

„Obyčejně se můžeš zbláznit, když se k tobě lidé chovají tahle blahosklonně!“

„To je pravda. Ale většina lidí nedokáže přeložit jazyk tak starý, že sami golemové mu rozumí jen z jedné desetiny. Pořiď si takové vědomosti a můžeš to být ty, kdo bude ohromovat dívky, až ti bude tři sta let.“

„Ty s ním flirtuješ jen proto, abys dostala, co potřebuješ?“

Krasomila Adoráta se zastavila tam, kde právě byli – uprostřed náměstí – a obrátila se k němu. „A co? Ty takhle flirtuješ s lidmi pořád. Flirtuješ s celým světem! Proto jsi tak zajímavý, protože jsi víc jako hudebník než zloděj. Chceš hrát na svět, zvláště ty kousky se smyčci. A teď se jdu domů vykoupat. Nezapomínej, že jsem dnes ráno vystoupila z dostavníku!“

„Dnes ráno,“ opakoval Vlahoš, „jsem zjistil, že jeden z mých zaměstnanců vyměnil druhému z mých zaměstnanců mozek za tuřín.“

„A to je dobře?“ pozvedla Krasomila Adoráta obočí.

„Já zatím nevím. Asi bych to měl jít raději zjistit. Podívej, oba jsme měli těžký den. V půl osmé pro tebe pošlu kočár, ano?“