Dvanáct
Odpoledne na místo setkání dorazila i Volavka. Maddie se mezitím vrátila a čekala na ni. Zatímco posádka stavěla tábor mezi stromy, ona se radila s velící trojicí – Halem, Thornem a Stigem – nad nákresem tábora a pevnosti na kopci, který připravila.
„Mám v plánu projít dnes v noci nepřátelskou linií a doručit otci vzkaz,“ řekla jim, když se skláněli nad nákresem rozloženým na zemi.
„Je to moudré?“ otázal se Hal opatrně.
Podívala se na něj. „Je to nezbytné. Klan Rudé lišky plánuje na zítřejší noc překvapivý útok. Musím ho ještě dnes varovat.“
Thorn se zamyšleně škrábal ve vousech. „Tvůj otec netuší, že přijdeš?“ Když přikývla, pokračoval. „Neriskuješ tedy, že až se připlížíš k pevnosti, uvidí tě a zastřelí tě? Já vím, že jsi hraničářka a umíš se zjevovat a zase mizet podle libosti, ale pokud se s nimi chceš spojit, musíš se jim odhalit. A oni můžou vystřelit, než si uvědomí, kdo jsi.“
„Pokud vůbec projdeš kolem nepřátelských hlídek,“ dodal Stig.
„To nebude problém,“ řekla. „Jejich disciplína je hodně uvolněná, stráže nedělají to, co mají. A co se týče toho, že by mě mohli zastřelit otcovi muži – neplánuju jít až k pevnosti. Dojdu tak do poloviny kopce a vystřelím šíp se vzkazem do dřevěného rámu nad branou. Ráno ho najdou.“
Rozhostilo se ticho, jak zvažovali její plán. Všichni přitom zírali na nákres pevnosti na kopci a nepřátelského tábora, který jim ležel v cestě. Hal nakonec vzhlédl a zhodnotil ji pohledem.
„Jak nám říkáš, jsi hraničářka, takže nejspíš víš, co děláš,“ odtušil.
Souhlasně přikývla. Její tichá sebejistota na něj dělala dojem. Když řekla, že se bez problémů dostane přes nepřátelskou linii, nevychloubala se. Bylo to prosté konstatování skutečnosti.
„Jen jeden dodatek,“ pokračoval. „Půjdu s tebou.“
Otevřela pusu, aby protestovala, ale zarazil ji. „Nepůjdu s tebou až na kopec. Zůstanu tady.“ Ukázal na linii hřebene za táborem Rudých lišek. „Potřebuju si obhlédnout území, kde budeme bojovat.“
Uvědomila si, že to je rozumný nápad, a přikývla.
Hal se dotkl kuše, která ležela na trávě vedle něj. „Navíc tě můžu krýt, až se budeš vracet. Kdyby náhodou věci nešly přesně podle plánu.“
„A ony někdy nejdou podle plánu?“ zeptal se Thorn nevinně. Všichni se usmáli. Jak pravilo staré přísloví, když začne boj, všechny plány jdou do pekel.
„Chci se vydat na kopec po půlnoci,“ řekla. „Tou dobou už bude měsíc na obloze.“
Hal se na ni zvědavě podíval. „Myslel jsem, že za jejich linie budeš chtít radši proniknout bez měsíce.“
Ale ona krátce zavrtěla hlavou a ukázala na nebe. „Dnes je hodně oblačno. Jakmile se večer zvedne vítr, bude se po kopci pohybovat hodně stínů, takže já snáz zůstanu skrytá. Nebudu jediná věc, co se bude pohybovat.“
Stig se zazubil na Thorna. „Je to pravda,“ řekl. „Ona opravdu ví, co dělá.“
Maddie přejela pohledem po třech veselých Skandijcích. Bylo pěkné žertovat a zlehčovat situaci, ale jednu věci si chtěla ujasnit.
„Jedna poslední věc,“ řekla a upřela pohled na Hala. „Velím já. Když budeme na tvé lodi, podřídím se ti. Ale tohle je moje práce. Na takovou jsem cvičená. Takže když ti řeknu, abys něco udělal, uděláš to hned a bez dohadování. Jasné?“
„Dokonale,“ odpověděl Hal. Měla pravdu. Na palubě lodi také očekával okamžité uposlechnutí rozkazů. Ale dnes večer budou hrát na jejím hřišti.
Maddie se na něj usmála. „Dobře. Teď bychom si měli odpočinout. Čeká nás dlouhá noc.“ Odmlčela se a dodala: „Mohl by nám váš Edvin připravit jídlo, aby bylo hotové hodinu po setmění?“ Věděla, že Edvin je kuchařem na palubě Volavky.
Hal přikývl. „Jsi stejná jako Stig,“ řekl. „Ten taky pořád myslí na svůj žaludek.“
„Přesně to dělám,“ řekla mu. „Prázdný žaludek kručí a škrundá. Což není moc dobré, když jsi pár kroků od strážného.“
Hal byl ohromený. „To mě vůbec nenapadlo.“
Usmála se na něj. „Kvůli tomu mě chytili při zkoušce v prvním roce,“ řekla. „Je to trapný způsob, jak se nechat objevit. Ale nemůžeš žaludku zabránit, aby to nedělal.“
„Já rozhodně ne,“ přiznal Stig. „Můj vrčí jako v…
