Hraničářův učeň 14: Souboj na Araluenu (John Flanagan)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Třicet dva

Thorn se Stigem rozrazili dveře a vběhli do sklepení. Oba strážní, kteří tam měli službu, vzhlédli a poplašeně vykřikli. Neměli tušení, kde se tam ti dva Skandijci vzali. Dveře byly pečlivě zamaskované a splývaly s kamennými zdmi sklepení. A teď, úplně bez varování, se zeď otevřela a z ní do sklepení vskočili dva ozbrojení, řvoucí mořští vlci.

Thornův strážný byl blíž a snažil se tasit meč, ale ten se mu v tom spěchu zachytil záštitou ve volném oku na opasku. Strážnému se povedlo tasit jen napůl, než se k němu Thorn dostal.

Skandijský bojový mistr máchl svým obrovským kyjem, udeřil strážného zleva do žeber a tři mu zlomil. Síla úderu odmrštila strážného vzad na tvrdou kamennou zeď. Oči se mu nakrátko zakalily a pak se svezl po zdi na podlahu, kde zůstal v bezvědomí ležet.

Druhý muž měl trochu víc času, aby se vzpamatoval. Byl ozbrojený kopím, kterým teď zaútočil na děsivého jednorukého muže, jenž právě omráčil jeho společníka. Ale Thorn měl kočičí reflexy a v levé ruce držel saxonský nůž. Šikovně zachytil hrot kopí velkou čepelí nože a otočil ho dolů. Kovový hrot zazvonil o kamennou podlahu a vykřesal pár jisker. Ve výsledku tak byl druhý strážný odzbrojen. Stig nechtěl použít válečnou sekeru na neozbrojeného muže, a tak změnil taktiku. Vyskočil vysoko do vzduchu, pravou nohu ohnul v koleni a kopl strážného do prsou.

Zasáhl ho přímo na solar a vyrazil mu vzduch z plic. Strážný hlasitě vyhekl, přeletěl místnost a rovněž narazil do kamenné zdi za sebou. Pokud mu zbyl nějaký dech, vyrazil si ho tímto nárazem. Pak se stejně jako jeho společník v bezvědomí svezl na studenou kamennou podlahu sklepení.

Thorn se na dvě nehybná těla díval se spokojeným výrazem. „Vzduch čistý,“ zavolal na skupinku čekající v tajné místnosti.

Hal s Maddií vešli do sklepení a zvědavě se rozhlédli. Pak si všimli dvou postav zhroucených u zdi na opačné straně. Zbytek Volavek je následoval a rozptýlil se po sklepení. Hal postrčil jednoho ze strážných špičkou boty. Ležící muž se ani nepohnul.

„Dobrá práce,“ řekl tiše.

Z cely u dveří zazněl ostrý hlas. „Kdo je to? Je tam někdo?“

Maddie poznala hlas Timothyho, jednoho z matčiných vyšších sloužících. Timothy nebyl bojovník, ale staral se o hradní jídelnu, když měla Kasandra významné hosty. Maddie došla k cele, vytáhla kolík z petlice a otevřela dveře. Bělovlasý a hubený Timothy vyšel ven a s pomrkáváním si zvykal na ostřejší světlo.

„Princezno Madelyn!“ vykřikl překvapeně, zmatený jejím náhlým zjevením. Byla oblečená v maskovací hraničářské pláštěnce, vlněných kalhotách a kožené kazajce a u sebe měla dlouhý luk, skoro stejně dlouhý jako ona sama. „Co tu děláte? Co se to děje?“

„Bereme si hrad zpět, Timothy,“ usmála se povzbudivě Maddie. Pak se rozhlédla po sklepení a zeptala se: „Kolik vás tady dole je?“

„Asi sedm nebo osm. Těžko říct. Někoho ještě přivedli, když už jsem byl zavřený.“

Maddie pokynula Stefanovi a Edvinovi, kteří se rozhlíželi po sklepení. „Můžete pustit ostatní ven z cel, prosím?“

Oba Skandijci začali otevírat dveře. Postupně do sklepení vyšel uvězněný hradní personál – pět mužů a tři ženy – a vyděšeně se rozhlížel, když spatřil ozbrojené a divoce vyhlížející skandijské bojovníky. Potom sebou překvapeně trhli, když spatřili oba bezvládné strážné.

„To je v pořádku,“ řekla Maddie rychle. „Tohle jsou moji přátelé. Jste v bezpečí.“

Vězni se tiskli k sobě a tvářili se stejně udiveně jako Timothy, když poznali Maddii. Nikdo z nich ji takhle oblečenou ještě neviděl. Byli zvyklí na to, že nosí pěkné šaty. Takhle oblečenou v kůži a vlně, ozbrojenou lukem a s dvěma noži u opasku ji neznali.

„Vypadá jako hraničář,“ pošeptal jeden z nich svému druhovi.

Maddie ho zaslechla a usmála se. „To také jsem,“ řekla a celá skupina vězňů překvapeně vyjekla. Viděla, že všichni jsou to domácí sluhové, majordomové, komorné a číšníci. Rozhodně žádní bojovníci.

„Bylo by asi lepší, abyste počkali tady, než se zbavíme Dimona,“ řekla jim.

Timothy se zamračil, když zaslechl to jméno. „Chtěl bych pomoct,“ řekl a ostatní se přidali.

Maddie zavrtěla hlavou. „Nejste ozbrojeni a nejste cvičeni k boji,“ odpověděla jim. „I když chcete pomáhat, jen byste nám překáželi. Tihle muži – “ ukázala na Volavky – „nebudou mít čas vás chránit. Mohli by být při tom zraněni.“

Timothy chtěl protestovat, ale Hal k němu došel a položil mu ruku na předloktí.

„Vážíme si té nabídky, Timothy, ale jsme vycvičeni k boji ve skupině a bylo by to nebezpečné pro nás všechny, kdybyste šli s námi.“

Timothy musel chtě nechtě uznat, že to dává smysl. Rozhlédl se a spatřil Thorna a masivní kyj na jeho paži. Přistoupil k bělovlasému Skandijci, protože poznal předního bojovníka, když ho uviděl.

„Vy,“ řekl. „Jak se jmenujete?“

Thorn se na postaršího sluhu zadíval. Obdivoval jeho odvahu. Věděl, že Timothy by ochotně bojoval proti Dimonovým mužům, kdyby mohl. A také věděl, že by přitom nejspíš přišel o život.

„Jmenuju se Thorn,“ řekl tiše.

Timothy se k Thornovi naklonil blíž. „Nuže, Thorne, až narazíte na toho zrádce Dimona, chtěl bych, abyste mu tím svým kyjem za mě dal pořádnou ránu.“

Thornova tvář se rozjasnila vlčím úsměvem. „Rád vám vyhovím, Timothy. Možná mu přidám ještě jednu za sebe,“ ujistil starého sluhu.

Maddie se do toho s úsměvem vložila. „Myslím, že má matka na to má jiný názor,“ řekla. „Chce Dimona pro sebe.“

Hal několikrát přikývl. Slyšel zvěsti o Kasandřině bojové zdatnosti. „Nechtěl bych být Dimonem, až se do něj pustí tím svým prakem,“ řekl.

Maddie zavrtěla hlavou. „Nebude používat prak. Cvičí s nihon-džinskou katanou. Chce ho rozsekat na kousky.“

„A vsadím se, že se jí to povede,“ dodal Hal. Pak se rozhlédl po svých mužích, kteří si prohlíželi sklepení. „Je načase spustit ten padací most,“ řekl.

Volavky se shlukly k sobě a kontrolovaly si zbraně a výstroj.

Thorn zvedl ruku. „Chviličku, Hale. Chtěl bych ještě něco zařídit.“

Hal kývl, tušil, co má Thorn v úmyslu. Viděl, jak se jeho starý přítel pozorně rozhlíží po zaplněném sklepě a někoho hledá. „Dobře, Thorne. Ale ať ti to netrvá moc dlouho.“

„Bude to jen minutka,“ slíbil Thorn a očima stále pátral ve skupině lidí. Pak přikývl, když uviděl toho, koho hledal, a vydal se k němu.

„Ach, Jespere, starý příteli. Proč se tak krčíš tam vzadu? Pojď sem ke mně.“

Jesper se skutečně trochu přikrčil, aby zůstal ukrytý za svými spolubojovníky a propuštěnými vězni, a snažil se vyhnout Thornovu pohledu. Když pokoušel Thorna v těsném a tmavém tunelu, kde se starý bojovník cítil nejistě a trápil ho pocit, že je hluboko pod zemí, připadalo mu to jako legrace. Teď si uvědomoval, že to vlastně legrace vůbec nebyla. Začal couvat, jak se k němu Thorn prodíral mezi ostatními. Ale nebyl dost rychlý a neunikl ruce starého mořského vlka, která vyrazila vpřed a popadla ho za límec kazajky. Thorn ho vytáhl vpřed a postavil na špičky.

„Nechtěl bys mi teď sahat na vlasy, Jespere?“ zeptal se Thorn a ztišil hlas do zuřivého šepotu. „Nebo udělat nějakou poznámku o tom, jak se na nás zřítí vodní příkop?“

Jesper se kroutil, aby se uvolnil. Ale Thornovo sevření bylo pevné.

„Byl to jen žert, Thorne. To je všechno. Jenom žert.“

„Žert, můj příteli? Ne, to si nemyslím. Žert je, když se tomu všichni můžou zasmát. Ale když děláš něco ze zlé vůle, co někomu jinému ubližuje a trápí ho to, to není žert. To je krutost.“

„Ne. Tak jsem to nemyslel. Já – “

Thorn najednou strčil Jespera prudce vzad. Jesper narazil do kamenné zdi za sebou a vyrazil si dech. Lapal po vzduchu a svezl se na podlahu.

„Vstávej,“ řekl mu Thorn. „A až příště budeš dělat nějaké žerty, tak koukej, ať jsou opravdu legrační.“ Pak chytil Jespera za ruku a postavil ho na nohy. Jesper se nejistě kymácel a pořád lapal po dechu.

Hal chvilku počkal, až se Jesper vzpamatuje. Pak se podíval na Maddii.

„Tak do toho,“ vyzval ji. „Doveď nás do té strážnice.“

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024