Úžasná Zeměplocha – Čarodějky na cestách (Terry Pratchett)

Jak pospíchaly chodbou, Stařenka Oggová lapala po dechu.

„Máš pravdu,“ říkala zadýchaně Magrátě. V životě jsem Bábi neviděla v takové náladě. Moc legrační. Mohla by být nebezpečná sama sobě.“

„V každém případě je nebezpečná pro všechny kolem,“ řekla Magráta. „Ona je -“

V chodbě před nimi se najednou jako zázrakem objevily hadí sestry.

„Podívej se na to takhle,“ špitla Stařenka do ucha Magrátě, „co by nám vlastně mohly udělat?“

„Nemůžu hady ani vystát,“ odpověděla jí stejně tiše Magráta.

„No, mají ty zuby, to je jasné,“ pokračovala Stařenka, jako kdyby vedla odbornou přednášku. „Spíš jsou to jedovaté tesáky. Tak pojď, děvče. Podíváme se, jestli bychom nenašly nějakou jinou cestu.“

„Nenávidím je!“

„Stařenka zatahala Magrátu, která se nehýbala, za rukáv.

„Tak pojď už!“

„Já je fakt nenávidím.“

„Budeš je moct nenávidět ještě lip, když od nich budeš dost daleko.“

Sestry už byly skoro u nich. Nekráčely, klouzaly po podlaze. Možná že se na ně Líza právě teď příliš nesoustředila, protože se hadům podobaly víc než kdykoliv předtím. Stařenka měla dokonce dojem, že pod kůží jim zahlédla prosvítat kosé tvary šupin. Linie čelistí byla naprosto nesprávná.

„Magráto!“

Jedna ze sester natáhla ruku. Magráta se otřásla.

Hadí sestra otevřela ústa.

V tom okamžiku zvedla Magráta .odhodlaně hlavu a skoro jako ve snu ji udeřila tak silně, že tělo hadí ženy odletělo chodbou několik metrů.

Nebyl to úder, který byste našli v nějaké Cestě, nebo Stezce. Ten úder ještě nikdy nikdo nerozfázoval v knize, ani ho s čelem ovázaným stuhou nenacvičoval před zrcadlem. Tenhle úder měla Magráta přímo z toho nejstaršího lexikonu, který má každý člověk uložený hluboko v podvědomí. Z lexikonu reflexů, kterými nás vybavila Matka Příroda pro přežití.

„Použij hůlku!“ vykřikla Stařenka a vrhla se kupředu. „Neninžuj na ně a použij hůlku. Použij hůlku! Na to ji máš!“

Druhá hadí žena otočila hlavu, aby sledovala pohybující se Stařenku. V některých okamžicích nejsou pouhopouhé reflexy zárukou přežití, protože přesně v tom okamžiku ji Magráta udeřila do týla. Hůlkou. Hadí žena zvláčněla, klesla k zemi a v pádu změnila tvar.

Potíž s čarodějkami je v tom, že nikdy neprchají před věcmi, které opravdu nenávidí.

A potíž s malými chlupatými zvířátky zahnanými do kouta je v tom, že se z nich občas může vyklubat promyka*.