KAPITOLA 24
Pondělí 11. července
V pondělí v šest hodin ráno zavolala Susanne Linderová z Milton Security na Mikaelův modrý Ericsson T10.
„Copak vy nikdy nespíte?“ zeptal se rozespale Mikael.
Zároveň pohlédl na Monicu Figuerolovou, která již byla na nohou a převlékla se do šortek na běhání, nestačila si však ještě natáhnout tričko.
„Jo. Ale vzbudili mě na noční službu. Ve tři ráno se ozval ten tichý alarm, co jsme vám nainstalovali do bytu.“
„Cože?“
„Zajela jsem se tam podívat. Je to hodně zamotané. Mohl byste se zastavit v Milton Security? Hned ráno.“
„Tohle je vážné,“ řekl Dragan Armanskij.
Těsně po osmé hodině ranní se sešli v konferenční místnosti v Milton Security před televizní obrazovkou. Na schůzce byl přítomen Armanskij, Mikael Blomkvist a Susanne Linderová. Armanskij pozval i dvaašedesátiletého Johana Fråklunda, bývalého kriminálního inspektora v Solně, nyní šéfa operativní jednotky v Milton Security, a bývalého kriminálního inspektora, osmačtyřicetiletého Sonnyho Bohmana, který případ Lisbeth Salanderové sledoval od samého začátku. Všichni přemýšleli nad záznamem ze skryté kamery, který jim právě přehrála Susanne Linderová.
„Právě vidíme, jak ve tři sedmnáct ráno otevírá Jonas Sandberg dveře do bytu Mikaela Blomkvista. Má vlastní klíče… Pamatujete si přece, jak zámečník Faulsson před pár týdny udělal kopii Blomkvistových rezervních klíčů, když se mu s Göranem Mårtenssonem vloupali do bytu?“
Armanskij krátce přikývl.
„Sandberg se uvnitř zdržel asi osm minut. Během té doby provedl následující: z kuchyně přinesl malý igelitový sáček a něco do něj strčil. Pak vyšrouboval zadní část reproduktoru, který máte v obýváku, Mikaeli, a sáček zasunul dovnitř.“
„Hmm,“ řekl Mikael Blomkvist.
„Je příznačné, že si vzal sáček od vás z kuchyně.“
„To je pytlík z konzumu, měl jsem v něm housky,“ řekl Mikael. „Obyčejně si je schovávám na sýr a tak podobně.“
„Já to doma dělám zrovna tak. Ale důležité jsou především vaše otisky prstů. Pak Sandberg vzal z pytle na odpadky v hale starý výtisk SMP. Do jedné strany novin zabalil nějaký předmět, který umístil na nejvyšší příčku ve skříni.“
„Hmm,“ řekl znovu Mikael Blomkvist.
„Šlo mu o totéž. Na novinách jsou vaše otisky.“
„Chápu,“ řekl Mikael Blomkvist.
„Kolem páté jsem zajela k vám do bytu. V reproduktoru bylo asi sto osmdesát gramů kokainu. Jeden gram jsem na zkoušku přivezla.“
Susanne položila na konferenční stolek malý sáček s důkazním materiálem.
„Co bylo v té skříni?“ zeptal se Mikael.
„Asi sto dvacet tisíc korun v hotovosti.“
Armanskij pokynul Susanne Linderové, aby vypnula televizi, a pohlédl na Fråklunda.
„Takže Mikael Blomkvist je zapletený do kšeftování s koksem,“ prohlásil dobromyslně Fråklund. „Vaše počínání je zjevně vyvedlo z míry.“
„Tohle je protitah,“ řekl Mikael Blomkvist.
„Protitah?“
„Včera večer objevili v Morgongåvě ochranku z Milton Security.“
Mikael ostatním vypověděl, co se o Sandbergově výletu do Morgongåvy dozvěděl od Monicy Figuerolové.
„Ten malej hajzlík nezahálí,“ řekl Sonny Bohman.
„Ale proč právě teď?“
„Zjevně jim dělá starosti, co Milénium chystá v souvislosti se zahájením soudního procesu,“ řekl Fråklund. „Pokud Blomkvista zatkne policie za kšeftování s kokainem, značně tím utrpí jeho důvěryhodnost.“
Susanne Linderová přikývla. Mikael Blomkvist se tvářil pochybovačně.
„Tak co s tím uděláme?“ otázal se Armanskij.
„V téhle situaci bych nedělal nic,“ navrhl Fråklund. „Všechny trumfy držíme v ruce. Máme výborně zdokumentované, jak Sandberg podstrkuje k vám do bytu důkazní materiál, Mikaeli. Necháme jen znovu sklapnout pastičku. Okamžitě budeme moci dokázat vaši nevinu a navíc máme další důkaz kriminálního chování Sekce. Moc rád bych byl státním zástupcem, až tihle pacholci skončí před soudem.“
„Já nevím,“ řekl pomalu Mikael Blomkvist. „Ten soud začne už pozítří. Milénium vyjde v pátek, tedy třetí den procesu. Pokud mě chtějí dostat do basy za kšeftování s kokainem, musí k tomu dojít předtím… abych před vydáním časopisu …
