KAPITOLA 25
Středa 13. července až čtvrtek 14. července
Mikael Blomkvist se vždycky divil, jak je možné, že reproduktory v soudních budovách jsou tak tiché a diskrétní. Sotva zaslechl oznámení, že proces s Lisbeth Salanderovou začne v deset hodin v sále číslo pět. Přesto se dostavil včas a čekal u vchodu do soudní síně. Dovnitř byl vpuštěn jako jeden z prvních. Posadil se na místo pro veřejnost do levé části sálu, odkud měl nejlepší výhled na stolek vyslýchaného. Sál se rychle zaplnil. Mediální zájem před zahájením procesu postupně vzrůstal a během posledního týdne poskytoval státní zástupce Ekström rozhovory každý den.
Ekström nezahálel.
Proti Lisbeth Salanderové byla vznesena žaloba za ublížení na zdraví a těžké ublížení na zdraví Carla-Magnuse Lundina, za nezákonné vyhrožování, za pokus o vraždu zemřelého Karla Axela Bodina alias Alexandera Zalaščenka, za dva případy vloupání – do letní chaty zesnulého advokáta Nilse Bjurmana na Stallarholmenu a do jeho bytu na Ódinově náměstí –, za odcizení dopravního prostředku – Harleye-Davidsona, patřícího jistému Sonnymu Nieminenovi, členovi Svavelsjö MC –, za nezákonné držení tří zbraní – slzného plynu, paralyzéru a polského Wanadu P-83 nalezeného v Gosseberze –, za krádež nebo zadržování důkazního materiálu – formulace byla nejasná, odkazovala však na dokumentaci nalezenou v letní chatě advokáta Bjurmana –, a za několik menších deliktů. Obžaloba čítala celkem šestnáct bodů.
Ekström také vypustil informace v tom smyslu, že duševní stav Lisbeth Salanderové není nikterak valný. Odvolával se jednak na psychiatrický posudek doktora Jespera H. Lödermana, vypracovaný k jejím osmnáctým narozeninám, jednak na lékařské vyšetření Petera Teleboriana, které si soud vyžádal při jednom přípravném řízení. Jelikož choromyslná dívka zůstala věrná svému zvyku a odmítala hovořit s psychiatry, vycházela Teleborianova analýza z asi měsíc trvajících „pozorování“, prováděných v období od jejího převozu do vazební věznice ve Stockholmu do zahájení procesu. Teleborian, který měl s pacientkou mnohaleté zkušenosti, prohlásil, že Lisbeth Salanderová trpí závažnou psychickou poruchou, a užíval slov jako psychopatie, patologický narcismus a paranoidní schizofrenie.
Média také oznámila, že obžalovaná byla podrobena sedmi výslechům. Ve všech případech odmítala vyslýchajícím říct byť jen dobrý den. První výslech prováděla göteborská policie a zbývajících šest se konalo na policejní stanici ve Stockholmu. Nahrávka z výslechového protokolu jasně dokazovala, že se ji policie snažila přátelsky přimět k hovoru a vytrvale ji kladla otázky, nedočkala se však jediné odpovědi.
Obžalovaná ze sebe nevydala ani zakašlání.
Z pásky se několikrát ozval hlas Anniky Gianniniové, která konstatovala, že její klientka zjevně nehodlá odpovídat na otázky. Žaloba proti Lisbeth Salanderové tak byla založena výhradně na důkazech a na faktech vyplývajících z policejního vyšetřování.
Lisbethino mlčení občas dostalo obhájkyni do choulostivé situace, jelikož byla nucena být stejně nevýmluvná jako její klientka. Obsah rozhovorů, které se odehrávaly mezi Annikou Gianniniovou a Lisbeth Salanderovou mezi čtyřma očima, byl tajný.
Ekström nijak neskrýval, že pro obžalovanou bude v první řadě požadovat psychiatrickou péči na uzavřeném oddělení, a až poté citelný trest odnětí svobody. Obvykle bývalo pořadí opačné, v případě Salanderové se však státní zástupce domníval, že zjevné mentální poruchy a zcela jasný psychiatrický posudek nepřipouštějí jinou možnost. Bylo by nanejvýš neobvyklé, kdyby se senát postavil proti posudku soudního psychiatra.
Žalobce Ekström byl rovněž toho mínění, že nedojde ke zrušení právní nezpůsobilosti obžalované. Při jednom rozhovoru se znepokojeným výrazem ve tváři prohlásil, že ve Švédsku žije celá řada závažně narušených sociopatických osob, představujících nebezpečí pro společnost i pro sebe samé, a lékaři nemají jinou možnost než držet takovéto pacienty pod zámkem. Zmínil případ násilnické dívky Anett…
