KAPITOLA 28
Pátek 15. července až sobota 16. července
Soudce Iversen zaklepal tužkou na okraj stolu, aby utišil hluk, který se ozval po odvedení Petera Teleboriana. Poté dlouho mlčel a zjevně si nebyl jist, jak by měl v líčení pokračovat.
„Chcete něco dodat k událostem, ke kterým došlo během minulé hodiny?“
Richard Ekström neměl nejmenší potuchy, co by měl říct. Vstal, pohlédl na Iversena, poté na Torstena Edklintha, načež otočil hlavu a střetl se s nemilosrdným pohledem Lisbeth Salanderové. Pochopil, že bitva je prohraná. Zabloudil očima k Mikaelu Blomkvistovi a s náhlým zděšením si uvědomil, že i on sám může padnout do drápů Milénia… Což by znamenalo naprostou katastrofu.
Stále mu však nedocházelo, co se opravdu stalo. Byl přesvědčen o tom, že ví, oč se v tomto příběhu jedná.
Po mnoha otevřených rozhovorech s komisařem Georgem Nyströmem pochopil, že jde o ožehavou záležitost, k níž musí kvůli bezpečnosti přistupovat s maximální diskrétností. Nyström ho přece ujistil, že zpráva o Salanderové z roku 1991 je falzifikát. Ekström získal veškeré potřebné interní informace. Kladl komisaři otázky – stovky otázek – a na všechny dostal odpověď. A teď byl Nyström podle tvrzení advokátky Gianniniové zatčený. Navíc uvěřil Peteru Teleborianovi, který působil tak profesionálně a schopně. Tak přesvědčivě.
Panebože. Do jaké šlamastyky jsem se to zapletl?
A poté si pomyslel:
Jak se z ní sakra vylížu?
Ekström si pohladil bradku a odkašlal si. Pomalu si sundal brýle.
„Omlouvám se, ale mám pocit, že jsem byl o mnoha důležitých bodech tohoto vyšetřování špatně informován.“
Státní zástupce zapřemýšlel, jestli by to nemohl svést na vyšetřovatele, a najednou před sebou viděl kriminálního inspektora Jana Bublanského. Bublanski by mu určitě nepomohl. Pokud udělá chybný krok, Bublanski svolá tiskovou konferenci a pěkně ho potopí.
Ekström se střetl s očima Lisbeth Salanderové. Trpělivě seděla, vyčkávala a v jejím pohledu byla zvědavost i pomstychtivost.
Žádné kompromisy.
Stále ji mohl nechat ve vazbě za těžké ublížení na zdraví na Stallarholmenu. Zřejmě by ji stále mohl obžalovat z pokusu o vraždu otce v Gosseberze. Pak by však musel okamžitě změnit celou strategii a zcela vypustit Teleboriana. Jinými slovy by tak padly veškeré hypotézy o tom, že je šílená psychopatka, a zároveň by se potvrdilo vše, co tvrdila, zpětně až do roku 1991. Tím by ztratilo platnost i její zbavení právní způsobilosti, a tak…
A navíc měla ten zatracený film, který…
V té chvíli mu to najednou došlo.
Panebože. Ona je nevinná.
„Pane soudce… nevím, o co jde, ale je mi jasné, že už nemůžu důvěřovat dokumentům, které mám v ruce.“
„To zřejmě ne,“ odtušil suše Iversen.
„Rád bych požádal o pauzu nebo o přerušení líčení, dokud se mi nepodaří vyšetřit, co se přesně stalo.“
„Paní obhájkyně?“ řekl Iversen.
„Žádám, aby má klientka byla zproštěna viny ve všech bodech obžaloby a aby byla s okamžitou platností propuštěna na svobodu. Také žádám, aby soud znovu rozhodl v otázce právní způsobilosti slečny Salanderové. A domnívám se, že by měla být nějak odškodněna za veškeré urážky, kterým byla vystavena.“
Lisbeth Salanderová pohlédla na soudce Iversena.
Žádné kompromisy.
Soudce pohlédl na životopis Lisbeth Salanderové a poté na žalobce Ekströma.
„I já si myslím, že by bylo rozumné vyšetřit, jak to přesně bylo. Ale obávám se, že pro tento úkol zřejmě nebudete nejvhodnější osobou.“
Iversen chvíli přemýšlel.
„Za celou svou mnohaletou soudcovskou a právnickou kariéru jsem se nikdy nesetkal s ničím, co by tento případ byť jen vzdáleně připomínalo. Musím přiznat, že jsem na rozpacích. Nikdy jsem neslyšel, že by byl hlavní svědek obžaloby zatčen před zasedajícím senátem a že by se z přesvědčivých důkazů vyklubal podvrh. Upřímně řečeno, nevím, jaké body obžaloby nám v této situaci zbývají.“
Holger Palmgren si odkašlal.
„Ano?“ otázal se Iversen.
„Jako zástupce obhajoby zcela sdílím vaše pocity. Občas musí člověk udělat krok zpět a nechat zvítězit zdravý rozum nad…
