PĚT
V Narnii se však neocitli.
Na svahu skaliska byla zima a Jake se za chvíli třásl. Když se ohlédl, neuviděl žádnou stopu po vchodu, kterým sem vstoupili. Vzduch byl zakalený a páchl čímsi ostrým a nijak příjemným, podobalo se to petroleji. Po straně byla do svahu vmáčknuta malá jeskyně (opravdu nebyla o moc větší než skříň) a z ní Ted přinášel hromádku pokrývek a polní láhev, ve které, jak se ukázalo, byla voda chutnající ostře po alkáliích. Jake a Roland se zabalili každý do jedné deky. Eddie si vzal dvě a zabalil se dohromady se Susannah. Jake, který se snažil, aby mu nedrkotaly zuby (jakmile by začaly, už by je nezastavil), záviděl těm dvěma porci tepla navíc.
Hezounek se také zabalil do deky, ale Ted i Stanley vypadali, že jim zima nevadí.
„Podívejte se dolů,“ vyzval Ted Rolanda a ostatní. Ukazoval na pavučinu kolejí. Jake viděl mozaiku skleněné střechy seřadiště a vedle jakousi stavbu se zelenou střechou, která musela být aspoň půl míle dlouhá. Koleje se rozbíhaly všemi směry. Stanice Hromová tišina, dumal. Tam Vlci nakládali unesené děti na vlak a posílali je po stezce Paprsku do Fediku. A tam je zase vodili, když už z nich nadělali šmejdy.
I po tom všem, co prožil, bylo pro Jakea těžké uvěřit, že před necelými dvěma minutami byli tam dole, šest nebo osm mil daleko. Měl podezření, že na otevření portálu se sice podíleli všichni, ale vytvořil ho hlavně Stanley. Ten teď vypadal bledý a unavený, skoro vyčerpaný. Zapotácel se a Hezounek (velmi nevýstižná přezdívka, podle Jakeova pokorného mínění) ho popadl za paži a zachytil. Zdálo se, že Stanley si toho nevšiml. Díval se na Rolanda s úctou a bázní.
Cítí k němu víc než úctu, pomyslel si Jake, ale ani se ho nebojí. Je v tom něco jiného. Co?
Ke stanici se blížily motorové vozy s velkými balónovými pneumatikami – terénní vozidla. Jake si domyslel, že je to Lasička (ať už to byl kdokoliv) a jeho taheenští kamarádi.
„Jak jste možná postřehli,“ řekl jim Ted, „v dozorčí kanceláři v Devar-Toi se spustil poplach. V kanceláři velitele tábora, jestli chcete. Spustí se, pokud někdo nebo něco projde dveřmi mezi výpravnou ve Fediku a tamhletou stanicí –“
„Jsem přesvědčen, že výraz, který jsi pro něj použil,“ řekl Roland suše, „nebyl dozorce nebo velitel, ale ki’-dam.“
Hezounek se zasmál. „Tos vystihl perfektně, frajere.“
„Co znamená ki’-dam?“ zeptal se Jake, i když měl docela dobrou představu. Lidé v Calle používali výrazy myslivna, osrdí a kopanice. Což znamenalo, v sestupném pořadí, myšlení, city a nižší funkce. Možná animální, dalo by se říct. Kopanice by se dala přeložit jako sračkárna, pokud byste měli vulgární náladu.
Ted pokrčil rameny. „Ki’-dam znamená sračky místo mozku. Tak říká sai Prentissovi, pánovi Devaru, Hezounek. Ale to už jsi věděl, ne?“
„Asi jo,“ řekl Jake. „Trochu.“
Ted se na něho dlouho díval, a když Jake ten výraz rozpoznal, pomohl mu pojmenovat výraz, s kterým se Stanley díval na Rolanda: beze strachu, zato fascinovaně. Jake se domýšlel, že Ted pořád přemýšlí o tom, jak moc se Jake podobá jakémusi Bobbymu, a byl přesvědčen, že Ted ví, že se Jake umí dotýkat cizí mysli. Z čeho však pramenil Stanleyův úžas? Nebo jenom dělá z komára velblouda. Možná že Stanley prostě nečekal, že někdy uvidí živého pistolníka.
Najednou se Ted odvrátil od Jakea zpátky k Rolandovi. „Teď se podívejte tamhle,“ řekl.
„Páni!“ vykřikl Eddie. „Co to má sakra bejt?“
Susannah ten pohled pobavil a zároveň udivil. To, nač Ted ukazoval, jí připomnělo biblický epos od Cecila B. DeMillea Desatero přikázání, zvlášť tu část, kde Rudé moře, které se rozestoupí na příkaz Mojžíše, podezřele připomínalo želé a hlas Boží vycházející z hořícího keře zněl jako Charles Laughton. Ale i tak to bylo úžasné. Tedy jistým hollywoodským kašírovaným stylem.
Viděli totiž jediný tlustý a nádherný sluneční paprsek vycházející z díry v břichatých mracích.
Protínal podivně temný vzduch jako světlomet a osvětloval shluk budov, který se mohl nacházet asi šest mil od stanice Hromová tišina. „Asi š…
