Temná věž VII: Temná věž (Stephen King)

OSMNÁCT

Ochu se ujal vedení, stejně jako když tu byl posledně. Stále cítil Ejkovu vůni, slabou a žalostnou. Ejk šel teď napřed, ale ne moc daleko. Byl hodný, Ejk byl hodný, Ejk počká, a až přijde čas – až skončí práce, kterou mu Jake uložil –, Ochu ho dohoní a pak půjde s ním jako dřív. Čich měl ostrý a najde čerstvější vůni než tuto, až přijde čas, aby ji hledal. Ejk ho zachránil před smrtí, ale to nebylo to hlavní. Ejk ho zachránil před samotou a hanbou, když Ocha vyhostilo tet jeho vlastního druhu, a to bylo to hlavní.

Zatím musí dokončit tuto práci. Vedl muže Olana do přípravny. Tajné dveře ke schodům byly zavřeny, ale muž Olan trpělivě hmatal po policích s plechovkami a krabicemi, až zjistil, jak se otevírají. Všechno bylo jako předtím, dlouhé, sestupující schodiště kalně osvětlené stropními žárovkami, vlhký pach překrytý plísní. Větřil krysy cupitající ve stěnách. Krysy a ještě něco, někdy také brouky, které zabíjel, když tu byl tehdy s Ejkem. To byl dobrý lov, dal by si s radostí znovu říct, kdyby se tu zase objevili. Ochu si přál, aby se brouci znovu ukázali a zaútočili na něj, ale oni to samozřejmě neudělali. Báli se, a to dělali dobře, protože příslušníci jeho druhu vždy byli jejich nepřáteli.

Zamířil dolů po schodech s mužem Olanem za sebou.