Sedmá schrána (Robert Silverberg)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

„Výsosti? Výsosti?“

Valentin zamrkal a zmámeně otevřel oči. Stál nad ním Kožoměnec, extrémně vysoký a velmi útlé postavy, s očima tak šikmýma a zúženýma, že to na první pohled vypadalo, jako by žádné neměl. Valentin chtěl poplašeně vyskočit; ale pak, když po chvíli v návštěvníkovi poznal Aarisiima, uvolnil se.

„Křičel jste,“ Metamorf vypadal rozpačitě. „Byl jsem na cestě k vám, abych vám sdělil jednu podivnou novinu, kterou jsem se dozvěděl, a když jsem byl venku před vaším stanem, uslyšel jsem váš hlas. Jste v pořádku, Veličenstvo?“

„Byl to jenom sen. Velmi ošklivý sen.“ Který dosud nepříjemně prodléval na okrajích mysli. Valentin se se zachvěním pokusil osvobodit z jeho sevření. „Kolik je hodin, Aarisiime?“

„Hodina Haiguse, Veličenstvo.“

Čas po půlnoci. Do svítání bylo ještě daleko.

Valentin přinutil sám sebe probrat se. Široce rozevřenýma očima hleděl do prakticky bezrysého Metamorfova obličeje. „Novinu, říkáš? Jakou novinu?“

Metamorfova barva se prohloubila z bledě zelenkavé do hutné zeleni a štěrbiny očí se mu třikrát či čtyřikrát zachvěly. „Hovořil jsem dnes v noci s jedním z archeologů, ženou jménem Hieekraad, která vede záznamy o nalezených artefaktech. Odvedl mně k ní předák kopáčů, ten Vaathimeraak z vesnice. Mám dojem, že on a Hieekraad jsou milenci.“

Valentin se netrpělivě zavrtěl. „Jdi k věci, Aarisiime.“

„Přibližuji se k tomu, pane. Zdá se, že Hieekraad pověděla Vathiimeraakovi věci o vykopávkách, které by obyčejný předák jinak nikdy nevěděl. A on mně všechny ty věci dnes večer řekl.“

„Nu?“

„Oni nám lžou, Výsosti – všichni archeologové, celá ta smečka, úmyslně před námi zatajují něco důležitého. Něco zcela unikátního, jejich hlavní objev. Když se Vathiimeraak od Hieekraad dozvěděl, že byl po celou dobu takto klamán, přinutil tu ženu jít s ním za mnou a povědět mi celou pravdu.“

„Pokračuj.“

„Stalo se tohle.“ Aarisiim se na okamžik odmlčel a maličko se zahoupal, jako by se měl vrhnout do bezedné propasti. „Dva týdny před svou smrtí objevil doktor Huukaminaan pohřební místo, o kterém dosud nikdo neměl tušení. Bylo to v jinak opuštěné oblasti na západním okraji města. Magadone Sambisa tam tehdy byla s ním. Jedná se o hrob pocházející z doby po opuštění města, datovaný do naší historické éry. Ve skutečnosti z doby nedlouho po vládě Stiamotově.“

„Ale to přece není možné,“ namítl Valentin zamračeně. „Po-mineme-li tu drobnou záležitost, že nad tímto místem visí kletba a žádný Piurivar by se sem neodvážil po jeho zničení vkročit, v té době na tomto kontinentu stejně žádní Piurivarové nežili. Stiamot je všechny poslal do rezervací v Zimroelu. Tohle velmi dobře víš, Aarisiime. Tady něco nehraje.“

„To nebyl piurivarský hrob, Vaše Veličenstvo.“

„Cože?“

„Byl to hrob člověka,“ odpověděl Aarisiim. „Podle té ženy Hieekraad dokonce hrob Pontifika.“

Valentin by nemohl být víc překvapen, ani kdyby před ním Aarisiim odjistil explozivní nálož.

„Pontifika?“ opakoval nevěřícně. „Hrob Pontifika, zde ve Velalisieru?“

„Tvrdí ta Hieekraad. Stoprocentní identifikace. Nalezli na zdech hrobu symboly – znak Labyrintu a další věci podobného druhu, ceremoniální předměty rozložené vedle těla, nápisy – všechno naznačovalo, že to je Pontifikův hrob, tisíce let starý. Tak mně to řekla a já myslím, že mluvila pravdu. Vathiimeraak nad ní stál a mračil se, když to říkala. Byla z něho tak vystrašená, že by si sotva dovolila pronést nějaké lži.“

Valentin vstal a začal rázovat sem a tam po stanu. „U boží prozřetelnosti, Aarisiime! Pokud je tohle pravda, je to něco, s čím jsem měl být obeznámen ihned, jakmile to vyšlo najevo. Nebo se o tom alespoň měli zmínit při mém příjezdu. Hrob pradávného Pontifika a oni ho přede mnou tají? Neuvěřitelné! Neuvěřitelné!“

„Byla to Magadone Sambisa samotná, kdo nařídil, aby všechny zprávy o tom objevu byly ututlány. Neučinili žádné veřejné oznámení. Dokonce ani kopáčům neřekli, co to vlastně vykopávají. Mělo to zůstat tajemstvím, o kterém by věděli jenom archeologové.“

„Tohle ti také řekla ta Hieekraad?“

„Ano, Výsosti. Prý Magadone Sambisa tento příkaz vydala v tentýž den, kdy byl hrob nalezen. Ta Hieekraad mně kromě toho prozradila, že doktor Huukaminaan proti rozhodnutí Magadone Sambisy silně protestoval, že ve skutečnosti se kvůli tomu spolu hádali. Ale on to nakonec vzdal. A když došlo k té vraždě a oni se dozvěděli, že osobně přijedete do Velalisieru, Magadone Sambisa svolala schůzi archeologického týmu a znovu jim všem důrazně nařídila, aby vám o tom nálezu nic neřekli. Každému, kdo měl něco společného s tou vykopávkou, bylo zvlášť zdůrazněno, aby si všechno nechal pro sebe a nic vám neprozradil.“

„Absolutně neuvěřitelné,“ zamumlal Valentin.

Aarisiim naléhavě prosil: „Pokud to budete vyšetřovat, Výsosti, musíte chránit tu ženu Hieekraad. Jestli se Magadone Sambisa dozví, že ona prozradila nález hrobu, bude mít velké problémy.“

„Hieekraad není jediná, kdo tu bude mít problémy,“ zavrčel Valentin. Vyklouzl z nočního úboru a začal se oblékat.

„Ještě jedna věc, Výsosti. Ten khivanivod – Torkkinuuminaad? Je nyní u toho hrobu. Právě tam odešel, aby se modlil a rozjímal. Tuto informaci jsem získal od předáka Vathiimeraaka.“

„Skvělé,“ utrousil Valentin. Hlava se mu točila. „Vesnický khivanivod mumlá piurivarské modlitby v hrobě Pontifika! Nádherné! Úžasné! – Ihned sem přiveď Magadone Sambisu, Aarisiime.“

„Výsosti, je ještě velice brzy a –!“

„Slyšel jsi, Aarisiime?“

„Ano, Výsosti,“ Kožoměnec tentokrát promluvil poníženějším tónem. Zhluboka se uklonil a vyšel ven, aby sehnal Magadone Sambisu.

Informace

  • 13. 5. 2023