45 – ÚNIKOVÝ MANÉVR
„ … Tady je Heywood Floyd, mám podezření – doufám – že tohle bude doopravdy moje poslední zpráva z Lagrangerova bodu.
Provádíme teď přípravy na návrat domů. Za několik málo dní opustíme tohle podivné místo na spojnici mezi Io a Jupiterem, kde jsme se setkali s ohromným, záhadně zmizelým umělým výtvorem, který jsme pokřtili Větší bratr. Stále nemáme ani ponětí, kam se mohl ztratit – nebo proč.
Z nejrůznějších důvodů se zdá žádoucí, abychom tu nezůstávali déle, než je zapotřebí. Tím, že použijeme americkou loď Discovery jako pomocný raketový motor pro ruského Leonova, budeme moci odstartovat přinejmenším o dva týdny dříve, než jsme původně plánovali.
Základní myšlenka je jednoduchá, obě lodi spojíme dohromady tak, jako by jedna nesla druhou na zádech. Discovery spálí všechny svoje pohonné hmoty jako první a dá oběma plavidlům zrychlení v žádaném směru. Až bude veškeré palivo vyčerpáno, bude odhozena – jako kterýkoli první stupeň rakety – a motory zapálí Leonov. Dřív je nespustíme, protože vléct s sebou vlastní hmotnost Discovery by bylo plýtvání energií.
A chceme použít ještě jeden trik, který – stejně jako mnoho jiných obratů spjatých s kosmickými lety – se na první pohled zdá, že se vzpírá zdravému rozumu. Třebaže se budeme snažit od Jupiteru uniknout, náš první krok bude ten, že se k němu přiblížíme, jak to jen půjde.
Už jsme tudy samozřejmě prolétli jednou předtím, když jsme použili Jupiterovu atmosféru jako brzdu, která nám umožnila, abychom se dostali na oběžnou dráhu okolo planety. Tentokrát tak hluboko nesestoupíme – ale ne zas o moc výš.
Prvním zážehem motorů tady na oběžné dráze 350 tisíc kilometrů nad Io svou rychlost snížíme, abychom spadli dolů na Jupiter a právě se jenom lehce dotkli jeho atmosféry. Potom, až se dostaneme do nejbližšího bodu, co nejrychleji spálíme všechny svoje pohonné hmoty, abychom nabrali rychlost a vystřelili Leonova na dráhu vedoucí zpátky k Zemi.
Jaký smysl má takový bláznivý manévr? Nedá se obhájit jiným způsobem než pomocí velmi složité matematiky, ale myslím, že základní princip můžu snadno objasnit.
Když se necháme přitáhnout Jupiterovým obrovitým gravitačním polem, budeme postupně nabírat rychlost – a tudíž i energii. Jestli říkám „my“, mám na mysli lodi včetně pohonných hmot, které nesou. A když teď spálíme všechny pohonné hmoty přímo tady – na dně Jupiterovy „gravitační studny“ – nebudeme je muset znovu vytahovat nahoru. Jak tady necháme palivo vytéci z trysek, přebereme část jeho kinetické energie, kterou tak získalo. Takhle nepřímo si tedy načepujeme z Jupiterovy gravitace, abychom si urychlili cestu zpátky na Zemi. Poněvadž jsme už využili atmosféru, když jsme přilétali sem – abychom se zbavili přebytečné rychlosti – je tohle jeden z řídkých případů, kdy nám matička Příroda, obvykle tak lakomá, dovoluje projít v obou směrech …
Leonov urychlený využitím těchto tří zdrojů – palivem Discovery, jeho vlastním a gravitací Jupiteru – zamíří ke Slunci po hyperbole, která ho dovede o pět měsíců později k Zemi. Přinejmenším o dva měsíce dříve, než bychom to zvládli jinak.
Bezpochyby byste rádi věděli, co se stane se starou dobrou Discovery. Je už jasné, že ji nedokážeme dopravit domů řízenou pouze automaticky, jak jsme plánovali původně. Bez paliva nebude schopná manévrovat.
Bude však v naprostém bezpečí. Zůstane u Jupiteru a bude kolem něho obíhat v neustále se prodlužující elipse podobně jako zachycená kometa. A snad jednoho dne k ní znovu doletí nějaká budoucí výprava vezoucí pohonné hmoty, které jí umožní vrátit se zpátky na Zemi. Samozřejmě, bude si na to muset počkat pěkných pár roků.
A teď se musíme k odletu připravit. Je tu pořád spousta práce a neodpočineme si, dokud nespustíme motory, které nás vynesou na cestu domů.
Nebudeme litovat, že odlétáme, i když jsme nesplnili všechny svoje cíle. Stále nás straší záhada – možná hrozba zmizení Většího bratra, ale není nic, co bychom proti tomu mohli podniknout.
Udělali jsme všechno, co bylo v našic…
