ZVĚSTOVÁNÍ
Po startu navedl velitel opětovně zamaskovanou loď na stacionární oběžnou dráhu nad měsíční polokouli odvrácenou od Kvinty a postupně si začal zvát všechny účastníky letu s tím, aby mu každý vyložil svůj názor na situaci včetně návrhu na další postup. Názorové rozdíly byly obrovské. Nakamura se držel kosmické hypotézy. Z úrovně kvintské techniky lze usuzovat na pokročilou astronomii. Dzéta se svými planetami letí mezi rozšířenými rameny galaktické spirály a asi za pět tisíc let se nebezpečně přiblíží k Hádu. Přesně určit kritické přiblížení nelze, protože se jedná o neřešitelný problém vzájemného působení mnoha těles. Nekatastrofický průchod kolem kolapsaru je však málo pravděpodobný. Ohrožená civilizace se pokouší zachránit. Vznikají tedy různé projekty: přesídlení na měsíc, jeho přeměna v řízenou planetu a odlet do soustavy Éty Harpyje, vzdálené jen čtyři světelné roky, a což je nejdůležitější, vzdalující se od kolapsaru. V počáteční fázi realizace tohoto projektu se zjišťuje, že potřebné znalosti ani energie nepostačují. Nelze ani vyloučit, že část civilizace, jedna skupina států, projekt vítá a druhá ho odmítá. Víme, že odborníci z různých oborů se při řešení hodně složitého a obtížného úkolu málokdy plně shodnou. Objevuje se další projekt: emigrace čili astronautický útěk. Tato koncepce vyvolává krizi: Počet obyvatel Kvinty může dosahovat miliard a loděnice nestačí vybudovat flotilu schopnou zajistit exodus z planetární kolébky pro všechny. Při použití pozemské analogie lze předpokládat, že jednotlivé státy se výrazně liší svým průmyslovým potenciálem. Nejsilnější stavějí vesmírnou flotilu pro sebe a současně opouštějí práce na měsíci. Pracovníci doků v přesvědčení, že záchranné lodě nejsou určené pro ně, se uchylují k sabotážím. To může vést k represím, zmatkům, anarchii a propagandistickému boji v éteru. Tím se zastaví i tento projekt už v počáteční etapě a jeho pozůstatkem je jen bezpočet družic bloudících soustavou. I když toto hodnocení věcného stavu je silně hypotetické, jeho hodnota není nulová. Je proto třeba se s Kvintou rychle domluvit. Siderální inženýrství, předané obyvatelům Kvinty, je může zachránit.
Polassar, který znal Japoncovu koncepci, byl přesvědčen, že uváděná fakta jsou překroucená a přehnaná tak, aby potvrdily výchozí předpoklad, kterým je planetární vystěhování. Siderální inženýrství se nezjevuje jako blesk z jasného nebe. Energie astonosférického zařízení na měsíci je o tři řády nižší než energie zpřístupňující gravitologii a její průmyslové využití. Kromě toho nic nenaznačuje, že by Kvinťané pokládali soustavu Éty za pohostinnou. Během několika miliónů let spálí Éta svůj vodík a stane se červeným obrem. Navíc Nakamura tak manipuloval gravitačně nejistými údaji o hvězdách Harpyje i Hadu, že vedly ke kritickému průchodu Dzéty v blízkosti kolapsaru už za padesát století. Vezmeme-li v úvahu poruchy, vyvolávané spirálním ramenem Galaxie, průchod se zpozdí o víc než dvacet tisíc let. Informace, že za dvě stě padesát století nastanou problémy, může zpanikařit jen nerozumné bytosti. Věda v počátcích, podobně jako pozemská v 19. století, může své úspěchy pokládat za blízké vrcholu. Dozrálejší věda ví i bez znalosti budoucích objevů, že rostou exponenciálně a že během několika let lze získat mnohem víc informací než dříve za tisíciletí. Nevíme, co se na Kvintě děje, navázání kontaktu je však potřebné — i když riskantní. A současně nezbytné.
Kirsting se domníval, že „možné je všechno“. Vysoká úroveň techniky nevylučuje náboženskou víru. Egyptské a aztécké pyramidy stejně jako gotické katedrály by hostům z jiného světa neprozradily své poslání. Měsíční nálezy mohou být dílem nějaké víry. Kultem umělého slunce. Oltářem jaderné plazmy. Idolem. Symbolem moci nebo nadvlády nad hmotou. A současně existují rozkoly, odpadlictví, kacířství, tažení nikoli křížová, ale rádiová. Elektromagnetické násilí s cílem „konverze“ kacířských odpadlíků, přesněji jejich informačních sakrálních strojů: Deus e…
