POZNÁMKA AUTORA
Své romány označuji výrazem „fakce“, složeninou ze slov fakta a fikce, natolik vzájemně propojených, že mezi nimi lze jen obtížně postřehnout dělicí čáru. Co to znamená v případě u? Celý příběh stejně jako veškeré postavy jsou samozřejmě fiktivní. A také metoda HTSR bohužel dosud nepatří k biomedicínským postupům. Téměř všechno ostatní však jsou fakta, včetně pasáží o Turínském plátně, z jehož krvavých skvrn se podařilo izolovat specifické geny. Musím přiznat, že zmíněná relikvie mě fascinovala neméně než Stephanii a Daniela. Odkazy na literaturu, které Stephanie uvádí, nejsou smyšlené, pro ty, kdo by se chtěli o Turínském plátně dozvědět víc, doporučuji citované knihy jako dobrý začátek.
Pravda je i to, že mnozí američtí politici se zapojili do debaty o biomedicíně, což je oblast, kde počet objevů narůstá geometrickou řadou.
Ano, jestliže devatenácté století patřilo chemii a dvacáté století fyzice, pak jedenadvacáté století zřejmě bude patřit biologii. Podle mého názoru se ovšem někteří z politiků podobně jako fiktivní senátor Ashley Butler účastní této diskuse z ryze demagogických důvodů, nikoliv tedy v roli skutečných vůdců národa majících na srdci pouze veřejné blaho. Podezírám politiky, kteří se snaží zakázat ve Spojených státech výzkum a vývoj nejpokrokovějších léčebných postupů a ohánějí se přitom morálkou, že pokud by oni sami nebo jejich blízcí trpěli nemocí léčitelnou těmito postupy, neváhali by odletět do země, kde takové zákazy neexistují.
Během slyšení před senátním podvýborem (Kapitola 2) odhaluje Ashley Butler svou pravou tvář, když hraje na obavy veřejnosti z farem pro chov embryí a dokonce připomíná i frankensteinovské mýty.
Kromě toho senátor odmítá odlišovat reprodukční klonování (klonování lidí, proti němuž vládne téměř všeobecný odpor) od terapeutického klonování (klonování jedincových buněk za účelem léčby dotyčného jedince). Butler společně s dalšími odpůrci výzkumu kmenových buněk a terapeutického klonování zcela lživě tvrdí, že se kvůli těmto postupům rozkouskovávají embrya. Ve skutečnosti se při terapeutickém klonování získávají kmenové buňky z blastocyst, tedy předtím, než embryo vůbec vznikne.
Při terapeutickém klonování prostě nikdy embryo nevzniká a nikdy také nedochází k implantaci do dělohy.
Čtenáři vesměs poznali, že mé medicínské thrillery v podtextu obsahují společensky závažná sdělení. Ani není výjimkou. Problém, který mě zajímá, je politováníhodný střet politiky a rychle se rozvíjejících biotechnologií.
Nechtěl bych zůstat pouze u varovného příběhu pro ilustraci, ale přimlouval bych se i za řešení, jaké nabízí Daniel Lowell v 6. kapitole:
„Celou řadu idejí týkajících se svobody jednotlivce, správy veřejných věcí a psaných i nepsaných zákonů jsme přejali z Anglie. Proč se nemůžeme řídit anglickým příkladem, když jde o etickou stránku reprodukčních biotechnologií?“
Jako odpověď na nelehké a znepokojující etické otázky spojené s genetickými a reprodukčními výzkumy, ještě naléhavější po narození prvního dítěte ze zkumavky v roce 1978, britský parlament moudře ustavil Komisi pro lidskou fertilizaci a embryologii (HFEA), která působí od roku 1991.
Tato organizace mimo jiné vydává licence a monitoruje činnost klinik pro léčbu neplodnosti (což v USA chybí) a také parlamentu doporučuje stanoviska k reprodukčním technologiím a výzkumu. Zajímavé je, že předseda, místopředseda a nejméně polovina členů komise podle stanov nejsou lékaři ani vědci věnující se reprodukčním technologiím.
Angličanům se prostě podařilo utvořit vskutku reprezentativní sbor, který je vzhledem ke svému složení schopen reflektovat širokou škálu zájmů veřejnosti a může o jednotlivých problémech diskutovat bez politických vlivů. Roku 1998 například HFEA publikovala zprávu, kde jasně rozlišuje mezi reprodukčním klonováním, které doporučuje zakázat, a terapeutickým klonováním, v němž naopak spatřuje velký příslib pro léčbu řady závažných nemocí.
Ze skutečnosti, že se biovědecká odvětví rozvíjejí d…
