Tři
Erak Hvězdec, kapitán vlčí lodi a jeden z hlavních skandijských válečných jarlů, se ubíral Ragnakovým sídlem k Velké dvoraně. Ve tváři se mu zračily chmury. Období nájezdů začne co nevidět a on měl spoustu práce. Loď potřebovala opravit a nově vybavit. A nejvíc ze všeho bylo zapotřebí doladit poslední drobnosti a to se dá jen při pár dnech strávených na moři.
Předvolání k Ragnakovi nevěstilo nic dobrého pro jeho plány. Hlavně proto, že mu ho vyřizoval Borsa, oberjarlův hilfmann čili nejvyšší správce. Jakmile byl v něčem namočen i Borsa, zpravidla to znamenalo, že Ragnak chtěl Erakovi svěřit nějaký menší úkol. Nebo spíš větší, pomyslel si s hořkým úsměvem kapitán vlčí lodi.
Bylo už dávno po snídani, takže když dorazil, v síni se pohybovalo jen pár sluhů, kteří uklízeli. Na druhém konci, u hrubého stolu z borového dřeva vpravo od Ragnakova stolce – což bylo veliké křeslo z borovice, sloužící skandijskému vládci jako trůn –, seděli Ragnak a Borsa s hlavami sehnutými nad hromádkou pergamenových svitků. Erak svitky poznal. Byly to soupisy daní z různých měst a oblastí z celé Skandie. Ragnak byl jimi posedlý. A co se Borsy týkalo, daně byly to jediné, pro co žil. Dýchal jen pro ně, spal s nimi, zdálo se mu o nich a běda každému jarlovi, který by si zkusil Ragnakovi odevzdat méně nebo nárokovat nějakou slevu, která by neobstála při Borsově pečlivém zkoumání.
Erak si dal dvě a dvě dohromady a tiše si povzdychl. Nejpravděpodobnější závěr, k němuž mohl dospět na základě předvolání a haldy daňových hlášení na stole, byl ten, že ho nejspíš zase pošlou vybírat daně.
Vybírání daní Eraka nijak zvlášť netěšilo. Byl nájezdník a mořský vlk, pirát a bojovník. Tím pádem stál spíše na straně dlužníků, než na straně oberjarla a jeho horlivého hilfmanna. V předchozích případech, kdy Eraka poslali vybrat opožděné platby nebo nedoplatky, byl bohužel až příliš úspěšný. Kdykoli se nyní objevila sebemenší pochybnost o částce, kterou dlužil na daních některý kraj či osada, Borsa okamžitě usoudil, že problém vyřeší Erak.
A co bylo ještě horší, Borsa i Ragnak velice oceňovali také Erakův přístup k této práci a způsob provádění. Takovéhle úkoly Eraka nebavily, považoval je za otravné a pod svoji úroveň, takže si dal záležet, aby mu zabraly co nejméně času. Okolkování, hádky, přepočítávání dlužných částek, prověřování a schvalování odpočtů, to nebylo nic pro něj. Erak volil přímočarý postup a ten spočíval v tom, že dotyčnou prověřovanou osobu popadl, přiložil jí pod bradu širokou oboustrannou sekeru a vyhrožoval ublížením na zdraví, pokud nebudou všechny daně do poslední okamžitě zaplaceny.
Erak byl bojovník proslavený po celé Skandii. Vlastně mu vadilo, že ho nikdo nikdy nevyzval, aby svou hrozbu splnil. Všichni buřiči, které navštívil, pokaždé bez nejmenšího odporu či zaváhání vyklopili patřičnou sumu, a často i s malým přídavkem, který vůbec nebyl předmětem původního sporu.
Když Erak procházel mezi lavicemi, oba muži za stolem vzhlédli. Velká dvorana se používala k mnoha účelům. Ragnak a jeho nejbližší přívrženci v ní stolovali. Byla i místem, kde se v průběhu roku konaly všechny hostiny a slavnostní shromáždění. A malý otevřený přístěnek, kde Ragnak s Borsou právě pročítali daňové soupisy, byl zároveň i oberjarlovou úřadovnou. Do dvorany měli kdykoli volný přístup všichni členové užší i širší rady jarlů, takže tu Ragnak neměl žádné zvláštní soukromí. Ale on stejně nepatřil k těm, kdo ho potřebovali. Vládl otevřeně a svá státnická rozhodnutí oznamoval veřejně.
„Á, Eraku, už jsi tady,“ prohodil Borsa a Eraka napadlo, nikoli poprvé, že hilfmann má ve zvyku mluvit o věcech, které jsou jasné jako facka.
„O koho jde tentokrát?“ zeptal se odevzdaně. Věděl, že nemá smysl pokoušet se jim pověření rozmlouvat, takže ho mohl rovnou přijmout. Když bude mít štěstí, bude to některé z malých měst dole na pobřeží, a tak bude mít přinejmenším příležitost zároveň prověřit posádku i vlčí loď.
„Ostkrag,“ oznámil oberjarl a Erakovy naděje, že z úkolu vze…
