4
Bourne dorazil do Londýna za depresivně kalného, větrného rána. Vlhká mlha vířící podél Temže zahalovala Big Ben a nízká obloha těžká jako olovo visela těsně nad novými věžáky v moderních čtvrtích města. Vzduch čpěl benzinem a uhelným prachem, ale možná to byl jen průmyslový popílek rozdmýchaný větrem.
Suparwita mu sdělil adresu bytu Noaha Perlise. Byl to jediný záchytný bod, který mu zbyl z doby, na kterou si teď nemohl vzpomenout. Cestou taxíkem z letiště Heathrow sice sledoval ze zadního okna ubíhající krajinu, ale vůbec ji nevnímal. Často si vůbec neuvědomoval, že před ztrátou paměti měl nějaký život, ale pak se vždycky nečekaně vynořil z temnoty nějaký jeho střípek a připomněl mu minulost, kterou si už možná nikdy nevybaví. V takových chvílích mu bylo, jako by dostal facku. Připadal si jako poloviční člověk, který se jen bezmocně honí za nějakým stínem. Ten stín však byl reálný a tvořil součást jeho duše, jíž se mohl dotknout jen krátce a prchavě, což ho přivádělo k zoufalství. Byly to jen záblesky na nejvzdálenějším okraji jeho vědomí.
A přesně to se mu stalo před několika týdny na ostrově Bali, když ve snaze najít Suparwitu vystoupil k prvnímu chrámu v komplexu Pura Lempuyang. Stanul přesně na místě, o němž se mu zdálo ve snech, a zjistil, že se tam před ztrátou paměti údajně setkal s Holly Marií Moreauovou. Vynořila se mu dávná vzpomínka – vybavil si, že viděl její smrtelný pád ze strmého kamenného schodiště. Byl však tak daleko, že jí nemohl pomoci. Později se dozvěděl, že do ní strčil Noah Perlis schovaný ve stínu zdobené kamenné brány.
Perlisův byt ležel v honosné čtvrti Belgravia na západě Londýna. Nacházel se v někdejším georgiánském kupeckém sídle, které bylo v moderních dobách rozděleno na jednotlivé bytové jednotky. Zářivě bílý dům měl velkou terasu s výhledem na náměstí obklopené stromy. Belgravia byla plná starších řadovek, ambasád i luxusních hotelů a doslova vybízela k příjemným procházkám.
Zámek hlavních dveří nepředstavoval žádnou překážku, ani ten v Perlisově bytě v prvním patře. Bourne vstoupil do prostorného obývacího pokoje, elegantně a moderně zařízeného, ale zřejmě nikoli samotným Perlisem, jenž na tak přízemní záležitosti určitě neměl čas. Navzdory slunečním paprskům tu byl chladný vzduch a pochmurně smutná atmosféra typická pro opuštěné byty. Bourneovy smysly však zaznamenaly jisté chvění, které tam po sobě možná Perlis zanechal od své poslední návštěvy. Kromě tichého ševelení větru starými okenními rámy a ospale se vznášejících smítek prachu v šikmých paprscích světla tu panoval mrtvolný klid.
Kožená pohovka v barvě whisky, masivní dřevo i tmavé odstíny na stěnách vypovídaly o tom, že tu bydlí muž. Z doplňků, jako byl cínový svícen s napůl vyhořelými krémovými svíčkami, zdobené marokánské lampy či mexické kuchyňské kachle v křiklavých barvách tropických ptáků, však Bourne cítil ženskou stopu. Jeho podezření se potvrdilo ve výstavní koupelně s růžovými a černými kachličkami ve stylu retro, která svou elegancí a čistotou nezapřela ženskou ruku. Podíval se za nádržku toalety a zvedl i víko, jestli do těchto oblíbených skrýší Perlis něco nepřilepil.
Když nic nenašel, přesunul se do ložnice, která ho zajímala nejvíc. Právě v ložnicích totiž lidé – dokonce i opatrní profesionálové Perlisova typu – obvykle ukrývají intimní předměty, jež mohou hodně napovědět o osobnosti majitele.
Začal v šatníku s úhlednými řadami černých či tmavomodrých kalhot a sak, avšak bez obleků. Všechno bylo podle letošní módy, někdo tedy zjevně Perlisovi i nakupoval. Bourne odsunul oblečení z police a začal poklepávat na zadní stěnu, žádná dutá místa ovšem nenašel. Stejně postupoval i u bočních stěn a pak nadzvedával boty a hledal skrýš pod nimi. Poté prošel prádelník a důkladně ohmatal spodní stranu každé ze zásuvek. Trefa: pod spodním šuplíkem vzadu našel pistoli Glock. Zjistil, že je dobře promazaná a nabitá. Zastrčil si ji do kapsy.
Nakonec zamířil k posteli, nadzvedl matrace a pátral po papírech, fotkách,…
