KNIHA PRVNÍ
1
„Ano,“ řekl Suparwita, „to je ten prsten, který Holly Marie Moreauová dostala od otce.“
Jason Bourne zvedl jednoduchý zlatý kroužek s rytinou na vnitřní straně. „Zvláštní. Vůbec si na něj nevzpomínám.“
„Vy si nevzpomínáte na hodně věcí ze své minulosti,“ odvětil Suparwita, „a Holly Marie Moreauová je jednou z nich.“
Bourne a Suparwita seděli s překříženýma nohama na podlaze domku balijského šamana hluboko v džungli Karangasem na jihovýchodě Bali. Bourne se na ostrov vrátil, aby dopadl Noaha Perlise, špiona, jenž před lety Holly zavraždil. Když Perlise ani ne deset kilometrů od tohoto místa zabil, vypáčil tento prsten z jeho sevření.
„Hollyini rodiče sem přijeli z Maroka, když jí bylo pět,“ pokračoval Suparwita. „Vypadali jako uprchlíci.“
„Před čím utíkali?“
„Těžko říct. Pokud pověsti o nich nelžou, prchali před náboženským pronásledováním a ostrov Bali pro ně byl ideálním východiskem.“ Suparwita zastával hodnost Mangku, tedy vysokého kněze a šamana, byl ovšem i něčím víc. Něčím, pro co západní civilizace nemá označení. „Potřebovali se schovat.“
„Schovat?“ zachmuřil se Bourne. „Před kým?“
Suparwita byl pohledný muž neurčitého věku. Měl tmavou ořechovou pleť a široký, odzbrojující úsměv tvořený dvěma řadami pravidelných a dokonale bílých zubů. Na Balijce byl velký a vyzařoval jakousi nadpozemskou sílu, která Bournea fascinovala. Jeho dům – či spíš svatyně, obklopená bujnou zahradou prozářenou sluncem a vysokými štukovými stěnami – ležel v nejhlubším stínu, takže uvnitř i v poledne panoval příjemný chládek. Podlahu tvořila udusaná hlína pokrytá sisalovým kobercem. Tu a tam se na zemi či stěnách vyjímaly květináče s bylinkami, svazky kořenů či kytice usušených květů ve tvaru vějíře. Stíny, které zaplnily všechny kouty, působily dojmem neustálého pohybu, jako by snad byly tekuté.
„Před Hollyiným strýcem,“ odpověděl Suparwita. „To jemu ten prsten sebrali.“
„On věděl, že ho ukradli?“
„Myslel si, že se ztratil.“ Suparwita naklonil hlavu. „Venku někdo je.“
Bourne kývl. „Za chvíli to vyřídíme.“
„Nebojíte se, že sem vtrhnou se zbraněmi?“
„Nezasáhnou, dokud nevyjdeme ven. Chtějí mě, ne vás.“ Bourne se dotkl prstenu ukazovákem. „Pokračujte.“
Suparwita naklonil hlavu. „Skrývali se před Hollyiným strýcem. Zapřísahal se, že ji přivede zpátky do rodinného sídla v pohoří Atlas.“
„Jsou to Berbeři. Moreau samozřejmě znamená Maur,“ zauvažoval Bourne. „Proč chtěl strýc přivést Holly zpátky do Maroka?“
Suparwita spočinul na Bourneovi dlouhým pohledem. „Něco mi říká, že jste to kdysi věděl.“
„Jako poslední měl ten prsten Noah Perlis, takže Holly určitě zavraždil kvůli němu.“ Bourne vzal kroužek do ruky. „Proč po něm tak toužil? Co může být na nějakém snubním prstýnku tak zvláštního?“
„To je součást záhady, kterou jste se snažil rozplést.“
„To už je dávno. Teď bych nevěděl, kde mám začít.“
„Perlis si držel byty v různých městech,“ řekl Suparwita, „ale základnu měl v Londýně a právě tam Holly pobývala během těch osmnácti měsíců v zahraničí, než se znovu vrátila na Bali. Perlis se za ní sem vydal, aby ji zabil a získal ten prsten.“
„Jak to všechno víte?“ otázal se Bourne.
Suparwitova tvář se zkřivila do odzbrojujícího úsměvu, jenž byl pro něho typický. Náhle vypadal jako džin, kterého vypustil z láhve sám Aladin. „Vím to, protože jste mi to řekl.“
Rozdílu mezi starou CIA řízenou zemřelou Veronikou Hartovou a novou pod vedením M. Errola Danzigera si Soraya Mooreová všimla okamžitě po příchodu do centrály ve Washingtonu. Bezpečnostní opatření byla tak přísná, že zdolávání různých kontrol připomínalo spíš dobývání středověké pevnosti. Žádného z členů ostrahy navíc nepoznávala. Všechny tváře měly tvrdý, sveřepý výraz, který tak dobře ovládají jedině příslušníci americké armády. Nijak zvlášť ji to nepřekvapilo, vždyť M. Errol Danziger před svým jmenováním do ředitelské funkce působil jako zástupce šéfa Národní bezpečnostní agentury pro rádiový odposlech a měl za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru v ozb…
