Čas žít, čas umírat (Erich Maria Remarque)

Celá e-kniha Čas žít, čas umírat ke stažení v ePUB, PDF a MOBI

Graeber stál na slunci. Za chvíli vyšel Josef ze dveří. Šel těsně kolem Graebera. „Všechno nejlepší!" zašeptal.

„Všechno nejlepší."

Graeber se vrátil. Křížová zahrada byla v tuto dobu prázdná. Dva žlutí motýli s červenými tečkami na křídlech poletovali okolo keře s drobnými bílými květy. Keř stál u hrobu sídelního kanovníka Aloysia Blumera. Graeber přistoupil a prohlížel si jej. Tři hroby byly propadlé, ale Blumerův tak, že se zdálo, jako by pod trávník vedla díra. Bylo to dobré místo.

Napsal na lístek, že je to popel katolického vězně z koncentračního tábora. Učinil to pro případ, že by někdo krabici objevil. Lístek vsunul pod hnědý papír. Potom vyřízl bajonetem kus trávníku a zvětšil opatrně proláklinu v zemi, až tam šlo krabici vsunout. Šlo to snadno. Zemí, kterou vyhrabal, zasypal znova díru a zakryl pak všechno drnem. Bernhard Kruse, byl-li to on, nalezl takto místo v posvěcené zemi, u nohou vysokého církevního hodnostáře.

Graeber se vrátil a sedl si na zídku křížové chodby. Kameny byly teplé sluncem. Snad je to rouhání, pomyslil si. Snad taky jenom zbytečná sentimentalita. Bernhard Kruse byl katolík, a katolíkům byl pohřeb ohněm zapovězen; ale to bude musit církev zajisté vzhledem k zvláštním okolnostem přimhouřit oko. A není-li to v krabici vůbec Kruse, nýbrž popel různých obětí, možná i protestantů a orthodoxních židů, mohlo by jistě v tomhle případě projít i to, myslil si. Ani Jehova, ani Bůh protestantů anebo Bůh katolíků nebudou proti tomu celkem příliš namítat.

Pohlédl na hrob, do něhož byla kradmo vložena krabice od doutníků jako kukaččí vejce do hnízda. Po celou cestu nepociťoval nic zvláštního; ale teď, když bylo po všem, cítil hlubokou a nekonečnou hořkost. Bylo to více než pouhá myšlenka na mrtvého. Byl v ní Pohlmann a Josef a veškerá bída, kterou viděl, válka, a také jeho vlastní osud.

Vstal. V Paříži viděl hrob Neznámého vojína; nádherný, pod triumfálním obloukem, do něhož byly vtesány velké bitvy Francie. Zdálo se mu, že propadlý kus trávníku s náhrobkem kanovníka Blümera a s krabicí od doutníků pod ním je něco podobného, a možná že dokonce ještě více — i bez duhového oblouku slávy a bitev.