Celá e-kniha Chocky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
7.
V létě toho roku jsme si najali na léto společně s Alanem a Phyl Froomeovými chatu. Froomeovi se vzali pár let po nás a měli dvě děti, Emmu a Paula, prakticky stejně staré jako byly naše. Domnívali jsme se, že tahle konstelace dospělým umožní zbavit se na čas svých všedních starostí a trochu se zrekreovat.
Ta vesnice se jmenovala Bontgoch a ležela při ústí jedné řeky v severním Walesu, kde jsem sám v dětství přijemně strávil několikeré prázdniny. Tehdy to byla malá šedivá víska s několika většími domy v okolí. V létě jste tu a tam narazili na hrstku návštěvníků, kterou tvořily z valné části děti a vnuci majitelů oněch větších domů; tito návštěvníci ovlivňovali život vesnice jen nepatrně. Pak ale byla víska objevena pro turisty a dnes jsou podél pobřeží a na okolních svazích rozsety bungalowy. Jejich obyvatele tvoří převážně sezónní výletníci, přechodní nájemníci nebo důchodci, a v chladnějších měsících se většina z nich ve svých člunech náruživě oddává bezcílnému brázdění okolních vod. To jsem nečekal. Pro tuhle činnost nemá Bontgoch v žádném případě ideální polohu, protože přílivové vlny se do ústí řeky ženou velkou rychlostí a navigace je tu složitá a ošidná; avšak skutečnost, že v současném přelidněném mikrosvětě vyznavačů člunů se v mnoha atraktivnějších místech čeká pět let na přidělení kotviště, převážila nad zmíněnými nevýhodami. Dnes už tu dokonce na jednom konci stojí pomalovaný přístřešek s barem, kterému říkají Jachtklub.
Působili jsme zřejmě trochu jako podivíni, protože jsme neměli k dispozici pro tolik lidí ani jeden člun, nicméně se nám tu líbilo. Pořád je tu spousta písku, kde se děti mohou při odlivu cachtat a hrát si, nebo chytat škeble a platejse. Po obou ústí řeky se rovněž zvedají nepříliš strmé svahy hor, kam se dá vylézt a kde si lze prohlédnout jámy po důlních porubech, které prý kdysi byly součástí zlatých dolů a jako takové si dodnes podržely jisté vzrušující kouzlo. Bylo fajn, že jsme mohli vyrazit autem na celý den pryč a nechat děti na starost Phyl s Alanem ( a zrovna tak bylo docela přijemné, když připadlo volno na Alana a Phyl a o děti jsme se starali my. Vlastně všechno probíhalo naprosto hladce a úspěšně ( až do pondělka druhého týdne...
Ten den jsme měli volno já s Mary. Jeli jsme po úplně zapadlých silničkách, které snad ani nebyly na mapě, pak jsme vystoupili z auta a procházeli se po kopcích, udělali jsme si piknik u malého potůčku, s celým Irským mořem rozloženým dole pod námi. Večer jsme si dali výbornou večeří v hotelu při silnici a zpátky do Bontgoche jsme se přiloudali okolo desáté večer. U vjezdu jsme se ještě na chvíli zastavili, abychom se pokochali nádhernou velebností zapadajícího slunce, a pak jsme vyšli po pěšině nahoru.
Stačilo jen překročit práh chaty, aby člověk hned poznal, že něco není v pořádku. Mary to okamžitě zaregistrovala. Vytřeštěně zírala na Phyl.
"Co to má znamenat?" řekla. "Co se stalo?"
"Nic se neděje, Mary. Vůbec nic se neděje," řekla Phyl. "Jsou v naprostém pořádku. Oba leží nahoře v posteli. Nemusíš si dělat starosti."
"Co se stalo?" zeptala se Mary znovu.
"Spadli do řeky. Ale jsou úplně v pořádku."
Šly obě po schodech nahoru. Alan se natáhl pro láhev a do dvou skleniček nalil whisku.
"Co se to tu děje?" zeptal jsem se, když mi podával sklenku.
"Ted' už je všechno v pořádku, jak řekla Phyl," ujistil mě. "Ale měli z pekla štěstí. Zamávalo to s náma pořádně, to ti povím. Ještě ted' mám na čele studenej pot!" Přiložil si k čelu kapesník, jako by chtěl dosvědčit, co právě řekl, a se slovy "Na zdraví" do sebe převrhl půlku své sklenky.
Podíval jsem se nejdřív na něho, potom na láhev. Dnes ráno byla netknutá a ted' byla za tří čtvrtin prázdná.
"Tak co se teda stalo?" naléhal jsem.
Odložil svou sklenku, zavrtěl hlavou a začal objasňovat:
"Čirá náhoda, brachu. Všichni čtyři si spolu hráli na tom rozvrzaným přístavním molu. Přílivová vlna se zrovna obrátila a rychlostí se hnala zpátky. Ten masívní motorovej člun Billa Westona byl přivázanej n…
