Abraham “Bram” Stoker byl irský spisovatel a divadelní kritik, nejvíce proslulý svým gotickým hororovým románem “Dracula” z roku 1897.
Stoker se narodil v roce 1847 v Clontarfu, předměstí Dublinu, jako třetí ze sedmi dětí Charlotty a Abrahama Stokerových. V dětství trpěl neznámou nemocí, která ho až do sedmi let upoutala na lůžko. Navzdory těmto zdravotním problémům se plně zotavil a později vynikal ve sportu. Studoval na Trinity College v Dublinu, kde získal titul bakaláře umění v roce 1870 a magistra umění v roce 1875. Během studií byl aktivní ve filozofické společnosti a působil jako auditor historické společnosti.
Po absolvování pracoval jako úředník na Dublinském hradě a zároveň působil jako divadelní kritik pro noviny Dublin Evening Mail. Jeho pozitivní recenze na představení “Hamleta” v roce 1876 přivedla Stokera do kontaktu s hercem Henrym Irvingem, což vedlo k dlouhodobému přátelství a profesní spolupráci. V roce 1878 se Stoker oženil s Florence Balcomovou, bývalou přítelkyní Oscara Wildea, a téhož roku se přestěhovali do Londýna, kde Stoker přijal pozici manažera Irvingova Lyceum Theatre. V této funkci působil 27 let, během nichž se setkal s významnými osobnostmi té doby, včetně sira Arthura Conana Doylea a Jamese Whistlera.
Během svého působení v divadle začal Stoker psát beletrii. Jeho první román “The Snake’s Pass” vyšel v roce 1890. Největšího úspěchu však dosáhl s románem “Dracula” (1897), který je považován za milník v upírské literatuře. Tento epistolární román, sestávající z deníkových záznamů, dopisů a novinových výstřižků, vypráví příběh hraběte Draculy a jeho střetu s anglickým právníkem Jonathanem Harkerem a jeho přáteli. Inspiraci pro postavu Draculy čerpal Stoker z různých zdrojů, včetně východoevropského folklóru a historických postav, jako byl Vlad III. Dracula.
Po smrti Henryho Irvinga v roce 1905 napsal Stoker jeho biografii “Personal Reminiscences of Henry Irving” (1906). Pokračoval v psaní dalších románů, jako “The Lady of the Shroud” (1909) a “The Lair of the White Worm” (1911), avšak žádné z nich nedosáhlo úspěchu “Draculy”. Bram Stoker zemřel 20. dubna 1912 v Londýně. Jeho dílo “Dracula” se stalo základem pro nespočet filmových, divadelních a literárních adaptací a zůstává jedním z nejznámějších děl hororové literatury.
Občas si říkám, že jsme se snad všichni zbláznili a že příčetnými se staneme teprve tehdy, až se probudíme ve svěracích kazajkách.
Až dosud jsme byli tak trochu slepí; ovšem slepí, jak lidé bývají, protože když pohlédneme zpět, spatříme, co jsme mohli viděti, kdybychom byli schopni vidět to, co jsme vidět mohli!
Pohled na družičky naplňuje radostí oči, jež čekají na příchod nevěsty; když se však nevěsta blíží, pak oči naplněné slzami již nevnímají světlo družiček.
Často mi v mysli poletovala nějaká nehotová myšlenka, jenže ze strachu, aby neztratila křídla, jsem se ji bál vypustit.
Transcendentalismus je majákem pro anděly, i když pro lidi je pouhou bludičkou.
Kdysi jsem zaslechl výrok jakéhosi Američana, a ten víru definoval takto: “To, co nám umožňuje uvěřit ve věci, o nichž víme, že neodpovídají pravdě.”
Smích se neptá “Smím vstoupit?” Smích je král a dostaví se, kdy a jak se mu zlíbí. Nikoho se neptá, neohlíží se na vhodnost okamžiku. Prostě řekne: “Jsem tu!”
Tohle je zcela prostá logika, nikoli logika šílence, přeskakujícího v mlze z drnu na drn. Jestliže to nebude pravda, důkaz nám přinese útěchu; rozhodně to neuškodí. A jestliže to bude pravda? Nuže, v tom tkví ta hrůza; jenže právě tato hrůza by mi měla přispět v mém konání, protože předpokládá alespoň trochu víry.
Bram Stoker
