Kapitola 10
THORBY VŠAK ASISTENTEM POBOČNÍHO střelce dlouho nezůstal. Jeri povýšil na Praktikanta u astrogautů, Mata se ujala správy pravoboku, a tak byl Thorby oficiálně ustanoven Pobočním pravobočním střelcem. Váha života a smrti teď spočívala na špičkách jeho prstů. Ne že by se mu to příliš zamlouvalo.
Ale i tento pořádek byl brzy narušen.
Losian byla 'bezpečná' planeta. Obývali ji civilizovaní ne-lidé a na hlíně se tedy nemuseli obávat žádných přepadení. Nebylo třeba ani stavět hlídky. Muži mohli volně odcházet z lodi za zábavou a stejně tak ženy (některé z nich ještě nikdy loď neopustily s výjimkou Shromáždění Lidí, kdy se ještě jako dívky výměnou dostaly na Sisu).
I pro Thorbyho byla Losiana vlastně 'první' cizokrajnou zemí, neboť jasné vzpomínky měl pouze na Jubbul. Velmi se proto na Losian těšil. Nejprve ho ale čekala práce. Jakmile byl potvrzen do funkce Pravobočního střelce, přeložili ho od hydroponiků k nižšímu úřadu Koncipienta u lodního komisionáře. To ještě zvýšilo jeho status, protože obchod byl prestižnějším zařazením než hospodářství. Teoreticky byl teď oprávněn ke kontrole zboží, ale ve skutečnosti to dělal vyšší úředník a on se s ním, spolu s mladými muži ze všech oddělení, jen lopotil. Náklad byl záležitostí celé posádky, neboť Sisu nikdy nepustila na palubu přepravce, i když ji takový luxus stál spoustu peněz.
Na Losianu ještě nevymysleli celní poplatky. Zabalené žoky s vergovými lístky tak prodávali nákupčím přímo z lodi. Navzdory ventilátorům čpěl nákladový prostor jejich štiplavou, omamnou vůní. Thorbymu připomněla měsíce a světelné roky vzdálenou dobu, kdy ležel schoulený v jedné z beden, uprchlík v nebezpečí života, a kdy ho laskavý cizinec před očima Sargonovy policie propašoval na loď.
Zdálo se to tak neskutečné. Domovem mu byla Sisu. I ve svých nejhlubších myšlenkách uvažoval jazykem Rodiny.
S pocitem viny si náhle uvědomil, že poslední dobou již příliš nemyslel na taťku. Copak už na něj zapomněl? Ne, ne! Na něj nelze zapomenout, na nic z toho… na taťkův tón hlasu, na jeho nestranný pohled na věci, které Thorby bez rozmyslu kritizoval, na jeho vrzavé kulhání v mrazivých ránech, na jeho nekonečnou trpělivost, ať se jednalo o cokoli – po všechny ty roky na něj taťka nebyl ani jednou naštvaný – tedy, vlastně jednou ano.
„Nejsem tvým pánem!“
Tehdy se taťka opravdu zlobil. Thorbyho to děsilo, protože nechápal, o co jde.
Až teď, nesmírně vzdálen v čase a prostoru, znenadání pochopil. Taťku mohla naštvat jen jedna jediná věc: okamžitě vybuchl, když někdo prohlásil, že Baslim Chromák je pánem nějakého otroka. On, který dobře věděl, že moudrý člověk se nikdy nerozčiluje, protože pravda urazit nemůže a lež nestojí za řeč.
Taťku tedy urážela pravda, neboť jeho pánem bezesporu byl. On si ho odvedl od otrokářského špalku. Ne, to je nesmysl. Nikdy nebyl taťkovým otrokem, byl přece jeho synem… Nikdy jeho pánem nebyl, ani když mu dával na zadek za jeho blbiny. Taťka… byl prostě taťka.
Tehdy Thorby pochopil, že jediným, co taťka nenáviděl, bylo otroctví.
Nevěděl sice, kde bral tu jistotu, ale byl o tom přesvědčen.
Nevzpomínal si, že by se taťka byl kdy zmiňoval o otroctví jako takovém. Pamatoval si jen, že říkal, že člověk potřebuje mít svobodnou duši.
Stál nad ním Lodní komisionář. „Pane?“
„Přenášíš tu bednu, anebo si z ní děláš postel?“
Za tři dny, když Thorby právě vylezl ze sprchy a chystal se vyrazit s Fritzem na hlínu, strčil do koupelny hlavu Palubní mistr, a když ho uviděl, řekl: „Zdraví tě kapitán. Koncipient Thorby Baslim-Krausa se má u něj okamžitě hlásit.“
„Provedu, Palubní mistře,“ odpověděl a zabručel si cosi pod vousy. Rychle se oblékl, vrazil do své kajuty, omluvil se Fritzovi a pospíchal do kapitánovy pracovny, přičemž doufal, že mu Palubní mistr řekl, že se právě sprchoval.
Dveře byly otevřeny. Thorby se začal řadově hlásit, když kapitán vzhlédl od práce a uvítal ho: „Ahoj, synu. Pojď dál.“
Thorby přešaltoval z lodě na Rodinu. „Ahoj, tati.“
„Chci jít na hlínu. Půjdeš s…
