Kapitola 3
VELMI DLOUHO BASLIMOVI TRVALO, než Thorbyho naučil číst a psát v sargonštině a interlingue. Musel ho pobízet pohlavky a dalšími jinými podněty, než jeho zájem o intelektuální činnosti dosáhl alespoň nuly. Díky události se Ziggim a také tomu, že Thorby stále rostl, uvědomil si Baslim, že čas nestojí, ale plyne, a dvojnásob rychle mladým.
Thorby nedovedl přesně vymezit okamžik, kdy pochopil, že taťka není jen pouhým a úplným žebrákem. Měly mu napovědět úzkostlivě přesné instrukce, které teď dostával, často prováděné tak neskutečnými pomůckami, jako bylo záznamové zařízení, promítačka či zprávy uložené ve spánku do podvědomí. Tehdy ho však nepřekvapovalo vůbec nic z toho, co taťka dělal nebo řekl – byl pro něj tím, kdo všechno věděl a se vším si uměl poradit. Thorby dobře poznal celou řadu dalších žebráků. Tedy, dost dobře na to, aby viděl, jak dalece se od nich Baslim liší. Tyhle rozdíly ho však neznepokojovaly – taťka byl taťka, stejně samozřejmý jako slunce nebo déšť.
Venku nikdy nehovořil o tom, co dělali doma, ani o tom, kde to vůbec je. Nikdy k nim nikdo nepřišel na návštěvu. Thorby si získal řadu přátel a Baslim jich měl tucty, či spíše stovky, a město znal dopodrobna snad úplně celé. Do Baslimovy skrýše však měl přístup pouze Thorby. Uvědomoval si, že taťka se věnuje též věcem, které nesouvisejí se žebráním. Jednou večer, když šli spát jako obvykle, se Thorby před svítáním vzbudil, protože slyšel někoho šramotit. Rozespale zavolal: „Tati?“
„Ano. Spi ještě.“
Ale chlapec vstal a rozsvítil zářivky. Byl si vědom toho, že pro Baslima není jednoduché chodit zde potmě bez své nohy, a kdyby chtěl podat sklenku vody nebo něco, tak by mu pomohl. „Jsi v pořádku, tati?“ ptal se, když se otáčel od vypínače.
Nato vyjekl ohromným úlekem. Proti němu stál cizí člověk, gentleman. „Nic se neděje, Thorby,“ řekl cizinec taťkovým hlasem. „Ničeho se neboj, synu.“
„Tati?“
„Ano, synu. Nezlob se, že jsem tě vylekal. Měl jsem se převléct, než jsem sem přišel. Okolnosti mi to ale nedovolily.“ Začal si svlékat nóbl oblečení.
Když si sundal i společenský čepec, tak už byl taťkovi podobný… až na jedno. „Tati… tvoje oko.“
„Ach, ano. Jde vyndat stejně dobře jako nasadit. Sluší mi to více se dvěma očima, co myslíš?“
„Já nevím.“ Nedůvěřivě si ho prohlížel. „Moc se mi nelíbí.“
„Hm, dobře. Jen málokdy mě s ním uvidíš. Když už o tom teď víš, tak nebudeš příště tak překvapen.“
Ale Thorby byl stále překvapený. Všechno, co teď Baslim dělal, viděl poprvé. Baslim nejprve vylovil z příborníku nádobky a tácky. Vypadalo to, že má vzadu tajnou přihrádku. Pak si vyndal umělé oko a velmi opatrně ho rozšrouboval na dvě poloviny. Pinzetou z něj vyjmul malinký váleček.
Thorby sledoval průběh fotomontáže, ale nerozuměl ničemu. Všiml si jen, že Baslim pracoval velice pečlivě a že stále sledoval čas. Nakonec mu řekl:
„Připrav se na cestu. Nezdržuj se se snídaní. Můžeš si vzít kousek chleba s sebou.“
„Co?“
„Tak dělej, nemáme čas.“
Thorby se nalíčil, omotal se hadrem a začernil si tváře.
Baslim čekal s fotografií a malým plochým válečkem v ruce. Váleček byl. velký asi jako půlminim. Strčil fotku Thorbymu před oči. „Podívej se na něj. Zapamatuj si ho.“
„Proč?“
Baslim dal fotku stranou. „Poznal bys toho muže?“
„Eh… ukaž mi ji ještě jednou.“
„Musíš si ho zapamatovat. Pořádně si ho prohlídni.“
Thorby to udělal a řekl: „Jo, teď už ho poznám.“
„Bude v jednom z těch výčepů u brány. Nejdřív zkus Mother Shaunt´s, pak Supernova a Veiled Virgin. Když ho nepotkáš, tak pracuj po obou stranách ulice Blaženosti, dokud se tak nestane. Musíš ho najít před třetí hodinou.“
„Najdu ho, tati.“
„Potom si dej do misky tohle a několik mincí, normálně mu řekni o milodar, ale nezapomeň se mu zmínit o tom, že jsi synem Baslima Chromáka.“
„Chápu, tati.“
„Tak běž.“
Thorby se nezdržoval tím, že by zacházel ke kosmodromu. Bylo ráno a po včerejším Svátku devátého měsíce byl vzhůru málokdo. Cestou se ani nesnažil předstírat žebrání, šel tou nejpřímější cestou, př…
