Kapitola 5
NĚKOLIK DALŠÍCH HODIN STRÁVIL THORBY V blízkosti prvního křížení černých chodeb, mimo jejich zničený domov. Zůstával v místech, kde by taťku určitě zaslechl, kdyby se vrátil, ale odkud by se také mohl bez problémů vypařit, kdyby se objevila policie.
Přistihl se, že dříme. Vyskočil a rozhodl se, že musí zjistit, v kolik hodin se to stalo. Měl pocit, že už nespal nejmíň týden. Vrátil se domů, našel svíčku a zapálil ji. Jejich jediné domácí 'věčné' hodiny byly rozbité. Radioaktivní kapsle uvnitř sice ještě určitě měřila nesmrtelnost, ale strojek byl zničený. Prohlížel si je a snažil se myslet prakticky.
Kdyby byl taťka na svobodě, tak by se každopádně vrátil. Jedno je ale jisté – odvedla ho policie. Je však možné, že by ho jen vyslechli a pak propustili?
Ne, to určitě ne. Pokud mohl Thorby říct, taťka nikdy neudělal nic, co by škodilo Sargonovi. Už dávno mu ale bylo jasné, že nebyl jen starým nevinným žebrákem. Thorby sice nevěděl, proč taťka prováděl spoustu věcí, které se neslučovaly s představou 'nevinného starého žebráka', ale bylo jasné, že to věděla policie. Nebo to alespoň tušila. Vždy tak jednou za rok 'vyčistila' ruiny bombami s dávivým plynem, které naházela do nejpodezřelejších děr. Znamenalo to pro ně, že museli několik nocí přespat někde jinde. Tohle ale byla tvrdá policejní razie. Jejím cílem bylo taťkovo zatčení a pravděpodobně také něco hledali.
Sargonova policie postupovala způsobem vývojově starším, než je spravedlnost. Člověka považovala za vinného a vyslýchala ho stále surovějšími metodami, dokud se nepřiznal. Tyto metody byly notoricky známé. Obviněný byl obvykle tak vystrašený, že se přiznal dříve, než vyslýchání vůbec začalo. Thorby byl ale přesvědčen o tom, že od taťky se policie nedozví nic z toho, co by sám nechtěl, aby slyšela. To tedy znamenalo, že jeho vyslýchání bude trvat velmi dlouho.
Najednou si uvědomil, že ho pravděpodobně vyslýchají právě v tomto okamžiku, a zvedl se mu žaludek.
Musí odtud taťku dostat.
Ale jak? Jak by mohl komár zaútočit na Prezídium? Thorbyho šance nebyly o mnoho větší. Baslim byl zřejmě v zadní části policejních kasáren, což byl prostor, kde vyslýchali méně důležité vězně. Thorby však měl jakési podvědomé tušení, že taťka není jen tak obyčejný vězeň… Mohl tedy být prakticky kdekoli, dokonce i v útrobách Prezídia.
Thorby by mohl zajít na policejní okrsek a zeptat se, kam odvezli jeho patrona, ale policie požívala takové vážnosti, že tohle ho ani nenapadlo. Jakmile by se představil jako nejbližší příbuzný vězně, který je předmětem výslechu, bleskem by se ocitl ve stejně zamřížované místnosti a tam by ho podrobili stejným vyšetřovacím metodám jako ostatní. Snažili by se porovnávat jeho odpovědi s tím, co (možná) vyždímali z Baslima.
Thorby nebyl zbabělec. Bylo mu ale jasné, že hlavou zeď neprorazí. Baslimovi může pomoct jen nějakou oklikou. Nemůže se dožadovat svých práv, protože žádná ani nemá. Musí vymyslet něco rozumnějšího. Dalo by se snad někoho uplatit, na to by však potřeboval pytel stellarů. Thorby měl sotva dva minimy. Jedinou možností byla lest a k ní potřeboval informace.
K tomu dospěl v okamžiku, kdy se vyrovnal s tím, že se nedá očekávat, že by policie taťku propustila. Pro tu krajně nepravděpodobnou možnost, že by jim Baslim něco napovídal a oni ho pustili, napsal mu Thorby zprávu. Napsal, že se tady zastaví zítra, a dal to na místo, kde si obvykle nechávali vzkazy. Pak rychle odešel.
Když vystrčil hlavu z podzemí, byla noc. Nedokázal odhadnout, zda byl dole v ruinách jen půl dne, nebo den a půl. Musel tedy změnit plány. Myslel, že půjde napřed za Ingou, zelinářkou, a zjistí, co ví. Aspoň tu teď neslídili policajti. Mohl se pohybovat vcelku svobodně, musel si jen dávat pozor na noční hlídky. Kam ale teď? Od koho by mohl dostat nějaké informace?
Thorby měl sice kupu přátel a stovky lidí znal od vidění, pro jeho známé však platil zákaz vycházení. Vídal je jen ve dne a většinou ani nevěděl, kde nocují.
Na jednu čtvrť se však policejní…
