Celá e-kniha Občan Galaxie ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 22
„JAKEJ BYL VÝLET?“ ZAŠKLEBIL se strýček Jack. „Tahal jsi nás za nos. To ti, chlapečku, neprojde.“
Když ho ochranka strčila do místnosti, pustila mu ruce. Thorby by ho byl praštil, zjistil však, že má svázána zápěstí.
Strýc Jack se přestal zubit a podíval se na Judge Brudera. „Nikdy jsi, Thore, nedokázal ocenit, že jsme s Judgem pracovali pro tvého otce i děda. Samozřejmě tedy víme, co je pro tebe nejlepší. Ty jsi nám ale způsobil potíže. Teď ti ukážeme, jak nakládáme s chlapečkama, který si neumí vážit slušnýho zacházení. Dostanou na pamětnou. Připraven, Judgi?“
Judge se divoce zasmál a natáhl se po biči. „Hoďte ho na stůl!“
Thorby sebou trhl a probudil se. Fuj, ten ale byl! Rozhlédl se po svém malém hotelovém pokoji a snažil si vzpomenout, kde vlastně je. Už řadu dní se denně stěhoval, často přes půl planety. Velmi rychle si osvojil zvyky, které na Zemi panovaly, takže nebudil pozornost. Obstaral si dokonce novou identifikační kartu, která se téměř vyrovnala pravé. Nedalo mu to ani moc práce. Zjistil totiž, že podsvětí funguje na celém světě prakticky stejně.
Už si vzpomněl – tohle je America de Sud.
Náhle se rozezněl budík. Půlnoc – je čas jít. Oblékl se a zrak mu padl na jeho tašku. Rozhodl se, že ji tam nechá. Po zadním schodišti se dostal dolů a zadním východem vyšel na ulici.
Tetě Lizzie byl chlad na Yukonu protivný, ale musela to vydržet. Konečně kdosi zavolal a připomněl Ledě, že do Vánoc zbývá už jen pár všedních dní.Mohli tedy odjet. V Uranium City se Thorbymu podařilo navázat spojení s Garschem. Ten se jen hihňal. „Uvidíme se u obvodního soudu v Rudbeku, síň 4, čtvrtého ledna, v devět pětapadesát dopoledne. Teď se ztrať úplně.“
V San Francisku se Thorby s Ledou před tetou jaksepatří pohádali. Leda chtěla do Nice, Thorby trval na Austrálii. Nakonec Thorby vybuchl: „Vezmi si vůz! Pojedu sám.“ Spěšně odešel a koupil si lístek do Velké Sydney.
Sehrál starý známý trik s toaletou a pak se podzemkou dostal přes sanfranciský záliv. Když se přesvědčil, že svého osobního strážce setřásl, jal se přepočítávat peníze, které mu včera dala Leda. Na rozdíl od hádky, která měla proběhnout před co největším počtem lidí, mu je Leda předávala v nejpřísnějším soukromí. Bylo to necelých dvě stě tisíc kreditů. Našel u nich lístek s omluvou, že jich nemohlo být více, neboť netušila, že bude na cestu potřebovat tolik peněz.
Na jednom jihoamerickém letišti Thorby později přepočítával zbytek Lediných peněz a myslel na to, že mu vyšly jen tak tak. Co se asi bude dít teď?
V Rudbeck City mu fotografové a reportéři připravili nemilé přivítání. Bylo jich plné letiště – měl co dělat, aby se odtud dostal. Na lavici vedle Garsche dosedl v devět padesát osm. Starý muž přikývl. „Sedni si. Hizzonet tu bude každou chvíli.“
Vzápětí se soudce opravdu objevil. Soudní sluha zanotoval starověký slib spravedlnosti: „– přiblíží a bude vyslyšen!“ Garsch poznamenal: „Tohohle soudce má Bruder omotanýho kolem prstu.“
„Eh? A co tady tedy děláme?“
„Starosti přenech mně, za to mě platíš. Každý soudce je dobrý, když ví, že mu někdo kouká na prsty. Ohlídni se.“
Thorby to udělal. Místnost byla tak nacpaná reportéry, že obyčejný člověk prostě neměl šanci. „Dobře jsem to zařídil.“ Garsch ukázal prstem za sebe. „Ten trouba s velkým nosem je velvyslanec Proximy. Vedle něj stojí ten ničema předseda soudního sboru. A –“ náhle zmlkl.
Strýce Jacka Thorby neviděl, ale Bruder seděl v čele protějšího stolu. Na Thorbyho se ani nepodíval. Ani Leda zde nikde nebyla. Cítil se hrozně osamělý. Garsch však již uzavíral vstupní formality, sedl si a pošeptal mu: „Mám pro tebe zprávu. Mladá dáma ti vzkazuje, že ti drží palce!“
Thorby zasahoval do dění jen zřídka. Nejprve podával svědectví a byl středem řady námitek, protinámitek a výstrah soudní stolice. Při přísaze rozpoznal v první řadě tvář bývalého předsedy Nejvyššího soudu Hegemonie, se kterým se setkal při jedné večeři v Rudbeku. Pak už ale neviděl nic, protože svou přísahu skládal v transu obklop…