Ze začátku ho hádka s matkou trochu tížila (baculatá, pěkná kamarádka paní Cerberové Rionda Hewsonová mu vyčetla, že je v „hnědé studovně“, bůhví co to mělo být, ale pak ho začala lechtat na bocích a v podpaží, dokud se Bobby v sebeobraně nezačal smát), ale když chvilku pobyli na pláži, ulevilo se mu, začal být víc sám sebou.
I když byl teprve začátek sezóny, v Savin Rock všechno jen žilo – kolotoč se točil, divoká myš burácela, malé děti pištěly, plechový rokenrol se řinul z tlampačů před zábavním domem, vyvolávači hulákali u svých stánků. Sully-John nedostal medvídka, kterého chtěl, protože shodil jenom dvě z posledních tří lahví od mléka (Rionda tvrdila, že některé mají na dně zvláštní závaží , aby se nepřevrátily, pokud nedostanou přímý zásah), ale chlapík ve stánku ho stejně odměnil pěknou cenou – legračním mravenečníkem ze žlutého plyše. S-J ho bezmyšlenkovitě dal mámě Carol. Anita se smála a objala ho a řekla mu, že je nejlepší kluk na světě, kdyby byl o patnáct let starší, dopustila by se bigamie a vzala si ho. Sully-John zrudl, až zfialověl.
Bobby se pokusil házet kroužky na kůl, ale ze tří pokusů se mu nepodařil ani jeden. Na střelnici měl větší štěstí, zasáhl dva terče a vyhrál malého plyšového medvěda. Dal ho usoplenému Ianovi, který byl pro změnu docela hodný – nedostával žádné záchvaty, nepočural se, ani se nepokoušel praštit Sullyho nebo Bobbyho do koulí. Ian přimáčkl medvěda k sobě a podíval se na Bobbyho, jako by to byl Bůh.
„Je krásný a moc se mu líbí,“ řekla Anita, „ale nechceš ho vzít domů mámě?“
„Ne – ona na takové věci moc není. Ale rád bych jí vyhrál nějaký parfém.“
Se Sully-Johnem se vzájemně hecovali, kdo se odváží jít na divokou myš, a nakonec šli spolu, řvali jako beze smyslů, když se jejich vozík vrhal z každého kopce, a byli přesvědčeni, že budou žít věčně a zároveň že na místě umřou. Šli na šikmý vír a bláznivé šálky. S posledními patnácti centy se Bobby ocitl s Carol na Ferrisově kole. Jejich gondola se nahoře zastavila a mírně se pohupovala, takže mu bylo divně od žaludku. Po levé straně se Atlantik napřahoval proti pobřeží řadou bílých vln. Pláž byla stejně bílá a oceán měl neuvěřitelně modrou barvu. Z tlampačů se ozýval hlas Freddyho Cannona: ona je z Talahassee, ona má skvělý šasi.
„Všechno tam dole vypadá tak malé,“ řekla Carol. Hlásek měla taky tichý – to bylo neobvyklé.
„Neboj se, jsme úplně v bezpečí. Ferrisovo kolo by byla dětská projížďka, kdyby nesahalo tak vysoko.“
Carol byla v mnoha směrech z nich tří nejstarší – tvrdá a sebejistá, jako toho dne, kdy přinutila S-J, aby jí nesl knížky, protože mluvil sprostě – ale teď měla znovu skoro dětskou tvář: kulatou, trochu bledou, s velikýma, polekanýma modrýma očima. Bobby se bez přemýšlení naklonil, přitiskl jí pusu na pusu a políbil ji. Pak se odtáhl, s očima pořádně vykulenýma.
„Jsme tu úplně v bezpečí,“ zasmál se.
„Udělej to ještě!“ Byla to její první opravdová pusa, dostala ji v Savin Rock o první sobotě letních prázdnin a ona nedávala pozor. To si myslela, proto chtěla, aby to udělal ještě jednou.
„Radši ne,“ řekl Bobby. Ačkoliv… kdo by ho tady nahoře viděl a posmíval se mu, že je měkkota?
„Já ti to dovoluju a neříkej, že jsem na řadě první.“
„Povíš to někomu?“
„Ne, přísahám Bohu. Tak dělej, honem! Než sjedem dolů!“
Tak ji políbil znovu. Rty měla hladké a zavřené, horké sluncem. Pak se kolo znovu pohnulo a Bobby se odtáhl. Carol si jen na okamžik opřela hlavu o jeho hruď. „Děkuju ti, Bobby,“ řekla. „Bylo to úplně krásné.“
„Taky si myslím.“
Trochu se od sebe odtáhli, a když jejich gondola zastavila a tetovaný pomocník zvedl bezpečnostní uzávěru, Bobby vstal a bez ohlížení se rozběhl k místu, kde stál S-J. Ale věděl, že líbání s Carol na Ferrisově kole bude to nejlepší, co toho dne zažil. Taky pro něj to byla první opravdová pusa a Bobby nikdy nezapomene, jaké byly její rty, když se k nim tiskl – suché, hladké a zahřáté sluncem. Byl to polibek, kterým bude posuzovat a poměřovat všechny další polibky v životě.
