Srdce v Atlantidě (Stephen King)

41.

Za nějaký den po návštěvě u Stokea na ošetřovně jsem zavolal matce a řekl, že pokud si opravdu může dovolit mi poslat nějaké peníze navíc, rád bych se zařídil podle jejího návrhu a sehnal si doučování. Moc se nevyptávala a nepeskovala mě – poznal jsem, že jsem opravdu v průšvihu, když mě máma nepeskuje –, ale za tři dny jsem dostal poukázku na tři sta dolarů. K tomu jsem přidal svou výhru v srdcích – užasl jsem, že to nakonec bylo skoro osmdesát babek. To je spousta pětníků.

Nikdy jsem to mámě neřekl, ale za její tři stovky jsem si ve skutečnosti najal dva domácí učitele, jednoho absolventa, který mi pomohl s tajemstvím tektonických desek a kontinentálním driftem, druhý byl kuřák marihuany z King Hall, který pomáhal Skipovi s antropologií (a možná za něj napsal nějaký ten referát, ale to nevím jistě). Ten druhý kluk se jmenoval Harvey Brundage a byl to první člověk, který v mé přítomnosti pronesl: „Páni, kámo, to je průser!“

Se Skipem jsme zašli za děkanem umění a přírodních věd – v žádném případě jsme nemohli zajít za Garretsenem, po tom listopadovém střetu ve společenské místnosti v Chamberlainu – a vyložili mu problémy, kterým jsme čelili. Technicky vzato ani jeden z nás nespadal do jeho kompetence; jako prváci jsme ještě nemohli mít zvoleny hlavní předměty, ale děkan Randle nás vyslechl. Doporučil nám, abychom obešli jednotlivé učitele a problém jim vysvětlili… více méně se jim vydali na milost a nemilost.

Udělali jsme to, i když se nám každá minuta té pouti hnusila; v té době z nás udělalo přátele mimo jiné to, že nás vychovávali v duchu stejných yankeeských idejí, k nimž patřila zásada, že člověk nežádá o pomoc, pokud není absolutně vyhnutí, a možná ani potom ne. Jediná věc, která nám pomohla přestát to trapné kolečko, byl systém kamarádství. Když šel Skip ke svému učiteli, počkal jsem na něj na chodbě a kouřil jednu cigaretu za druhou. Když přišla řada na mě, čekal na mě on.

Celkem vzato byli učitelé mnohem soucitnější, než jsem předpokládal; většina se uvolila, že nám pomůže nejen projít, ale projít s takovými známkami, abychom si udrželi stipendium. Jenom Skipův učitel matematiky nebyl příliš chápavý, ale Skip si vedl dost dobře sám, aby to zvládl bez zvláštní pomoci. Po letech jsem si uvědomil, že pro hodně učitelů to byla spíš věc morálky než akademická záležitost: nechtěli číst jména svých bývalých studentů v seznamu obětí a uvažovat, jestli nenesou díl odpovědnosti; že rozdíl mezi čtyřkou a tři minus znamenal také rozdíl mezi klukem, který vidí a slyší, a klukem, který dřepí slepý a hluchý někde v nemocnici pro veterány.