14
Všechna tahle slova jsem napsal do vzduchu - špičkou ukazováčku své levé ruky, který je také jen vzduch. Moje matka byla levák a já to mám po ní. Dnes už se mezi lidskými bytostmi žádní leváci nevyskytují. Lidé využívají svoje ploutve naprosto symetricky. Matka byla ryšavá a Andrew Macintosh taky, ale jejich odpovídající potomci, tedy Selena a já, po nich rezavé kštice nezdědili - stejně jako celé lidstvo, jenže lidstvo je ani zdědit nemohlo. Dneska prostě už člověka se zrzavou hlavou nepotkáte. Osobně jsem zaživa nikdy nepotkal žádného albína, ale můžu vám říct, lidští albíni se dnes taky už nevyskytujou. To mezi tuleni se ještě dneska sem tam nějaký ten albín objeví. Před milionem let by jejich kožešiny byly náramně cenné a lidé by je použili na kožichy, které nosily dámy do opery či na dobročinné plesy.
Byly by z kožešin současných lidí elegantní kožichy pro jejich prapředky z dávných časů? Nevidím důvod, proč by nemohly být.
*
Jestli mi vadí, že píšu takhle nehmotně, jenom vzduchem do vzduchu? No - moje slova budou stejně trvalá jako cokoliv, co napsal můj otec, Shakespeare, Beethoven nebo Darwin. Ukazuje se, že všichni psali vzduchem do vzduchu a já teď vybírám z Darwinova vonného ovzduší jednu drobnost:
Pokrok začal převazovat nad úpadkem.
Je to pravda. Je to pravda.
*
Když tenhle můj příběh začal, zdálo se, že Země jako součástka vesmírného hodinového strojku je v děsivém nebezpečí, protože mnoho jejích součástek, tím myslím lidí, už nikam nezapadalo a poškozovali ostatní součástky kolem sebe i sebe sama. Tehdy bych byl sázel na to, že tohle poškození je neopravitelné.
Ale nebylo to tak!
Díky jistým úpravám v konstrukci lidských bytostí teď nevidím sebemenší důvod, proč by Země jako součástka vesmírného hodinového strojku nemohla tikat navěky tak, jak tiká dneska.
*
Jestli takhle uvedli lidstvo do souladu se zbytkem Přírody nadpřirozené bytosti či mužíčkové z létajících talířů, ti miláčkové mého otce, já je při tom nenachytal. Jsem ochotný kdykoliv odpřisáhnout na svou čest, že celou opravu provedl zákon přirozeného výběru, a to bez jakékoliv pomoci zvenku.
Ve vodnatém prostředí souostroví Galapág prostě v největším počtu přežívali nejlepší rybáři. Ti, co měli ruce a nohy nejvíc podobné ploutvím, byli nejlepší plavci. A ryby mnohem lépe chytali a udrželi ti, kteří měli nadměrně protáhlé čelisti, protože rukama to nikdy tak dobře nejde. A každý rybář, který trávil stále víc a víc času pod vodou, rozhodně nachytal víc ryb, když měl aerodynamičtější tvar lebky, víc podobný projektilu - a menší lebku.
*
Moje vyprávění tedy končí a mně už jen zbývá dodat pár nedůležitých detailů, které se mi nepodařilo uplatnit jinde. Nebudu je uvádět v žádném zvláštním pořadí, jelikož si už musím se psaním pospíšit. Každou chvíli si pro mě přijdou otec a azurový tunel.
*
Vědí i dnes lidé, že dřív či později zemřou? Ne. Zapomněli na to, což je podle mého názoru klika.
*
Rozmnožil jsem se, když jsem ještě byl naživu? Krátce předtím, než jsem narukoval k námořní pěchotě Spojených států, jsem v Santa Fe přivedl do jiného stavu jednu holku ze střední školy. Její otec dělal v té škole ředitele a ona a já jsme se nikdy neměli dvakrát v lásce. Prostě jsme se kočkovali, jak už se tak mladí lidé musí kočkovat. Pak šla na potrat, který jí zaplatil otec. Ani jsme se nikdy nedověděli, jestli to měl být syn nebo dcera.
Tahle příhoda mi dala hodně za vyučenou. Od té doby jsem vždycky dbal na to, abychom buď já, nebo partnerka použili ochranný prostředek. A nikdy jsem se neoženil.
Dneska se musím smát při pomyšlení, jak by utrpěla důstojnost a krása, kdyby někdo ze současných lidí zkusil před milováním použít některou z ochranných pomůcek, jaké byly běžné před milionem let. A to si představte, že by to ještě ke všemu dělal ploutvemi, a ne rukama!
*
Dorazily sem za tu dobu, co se tu vyskytuju, někdy nějaké přírodní vory ze spletených rostlin s cestujícími, nebo i bez nich? Ne. Dorazily na tyto ostrovy od chvíle, kdy Bahía d…
