III.
Dokonce i když spím plný počet hodin, to jest osm, nevymotám se ze své ranní mlhy dřív, než do sebe obrátím šálek kávy. A když těch mých osm hodin zkrátí nějaké události, které nemůžu ovlivnit, na pět, jako tomu bylo té noci, musím jít do koupelny poslepu. Vrátil jsem se domů v pět ráno, nechal Fritzovi vzkaz, že budu dole na snídani v 10:45, a nařídil si budíka na desátou.
Vypadalo to rozumně. Ale potíž s budíkem spočívá v tom, že co se zdá rozumné ve chvíli, kdy ho nařizujete, vypadá absurdně, když začne drnčet. Než jsem násilím otevřel oči, zůstal jsem chvíli ležet jako mrtvý a snažil se najít nějaké jiné řešení. Když jsem se dostatečně probral na to, abych si uvědomil, že Wolfe sejde dolů ze skleníků v jedenáct, musel jsem to vzdát. O čtyřicet minut později jsem sešel o dvě patra níž, vešel do kuchyně, řekl Fritzovi dobré ráno, vzal si z ledničky pomerančový džus a posadil se ke stolu, kde na mě v přihrádce čekal můj výtisk Timesů. Fritz, který zná mou ranní mlhu stejně dobře jako já sám a nikdy se jí nesnaží proniknout pomocí konverzace, otevřel párky a zapálil hořák pod pánví na lívance. Vražda Wada Eislera ve střešním bytě Lily Rowanové zaujala titulní stránku dokonce i v Timesech. Nebyly tu pro mě žádné zprávy - nic, co bych už nevěděl. Strávil jsem s maníky z oddělení vražd pět hodin na scéně zločinu, dál tři hodiny v kanceláři státního zástupce a další tři hodiny znovu u Lily, která mě o to požádala. Cal Barrow seděl ve vazbě jako důležitý svědek. Státní zástupce nedokázal říci, jestli ho propustí včas na představení, které se mělo konat v úterý večer. Archie Goodwin řekl reportéru Timesů, že nenavštívil Lily Rowanovou pracovně, on a Nero Wolfe přišli pouze jako hosté. Policie neznala motiv anebo jej neuvedla. Wade Eisler, svobodný muž, byl velice známou postavou ve sportovních a divadelních kruzích. Timesy se nezmiňovaly o tom, že trpěl chronickou a velice liberální slabostí pro mladé dívky, ale bulvární plátky to určitě neopominou. A tak dále. Právě jsem si mazal med na třetí lívanec, když se ozvalo trhnutí výtahu a pak Wolfovy kroky halou, které přecházely do kanceláře.
Nebude čekat, že mě tam najde, jelikož mu Fritz, když odnášel z jeho pokoje podnos od snídaně, řekl o mém vzkazu. Takže jsem si s tím medem dával načas a nalil si ještě kávu. Když jsem se chystal upít, ozval se zvonek a já se zvedl a šel se podívat do haly. Za sklem domovních dveří jsem spatřil statnou rozložitou postavu a velký růžový obličej - obojí až příliš známé znaky. Hala v přízemí starého domu z hnědého pískovce je dlouhá a široká. Stojí tu věšák na kabáty z ořechového dřeva, je zde výtah, schodiště, na jedné straně dveře do jídelny, na druhé dveře do předního pokoje a kanceláře a vzadu do kuchyně. Vstoupil jsem do dveří kanceláře, které byly otevřené, a řekl: "Dobré ráno. Cramer." Wolfe, usazený ve svém nadměrném křesle za svým stolem, otočil hlavu, aby se na mě zamračil. "Dobré ráno, včera večer jsem mu po telefonu řekl, že pro něj nemám žádné informace." Vypil jsem dva šálky kávy a mlha se už rozplynula. "Tak mu řeknu, aby to zkusil u sousedů."
"Ne." Semkl rty. "K čertu s ním. To by ho jenom přesvědčilo, že něco skrývám. Pusťte ho dovnitř." Šel jsem dopředu, otevřel dveře a otázal se: "Dobrý bože, cožpak nikdy nespíte?" Asi se mi nikdy nepodáří uvidět inspektora Cramera v jeho nejlepší formě, v té, která mu umožňovala stát po dvacet let v čele oddělení vražd, protože když ho vidím, jsem tady, a to ho mate. Jen částečně je to zaviněno mou osobou, hlavní důvod spočívá v tom, že mu připomínám Wolfa. A to, že musí myslet na Wolfa, je na něj moc. Když nás má před sebou oba dva, obličej mu zrůžoví a začne chraptět, jako tomu bylo toho rána. Usadil se do červené kožené klubovky poblíž Wolfova stolu a předklonil se, lokty položené na opěradlech. Pronesl: "Přišel jsem vám položit jednu otázku. Proč jste tam včera byl? Včera večer jste mi po telefonu řekl, že jste tam šel jíst tetřevy, a Goodwin řekl to samé. Stojí to v prohlášení…
