III.
Jestli vás překvapuje, že jako odpověď na nahlášení nalezené mrtvoly přijel sám inspektor, mě ne.
Hlášení samozřejmě zahrnovalo označení místa, před domem č. 918 Západní třicátá pátá ulice, a tahle adresa vzbuzovala v zaměstnancích oddělení vražd od Cramera dolů určité vzpomínky, většinou značně hořké. Z násilné smrti, jakýmkoli způsobem spojené s Nerem Wolfem, jim naskakovala kopřivka a hlášení podle všeho obsahovalo zprávu, že objevení mrtvoly byl přítomen Archie Goodwin a strkal do toho nos. Má klientka a já jsme sledovali policejní vyšetřování ze své výhodné pozice. Postupovali čile, výkonně a důkladně. Na rohu Deváté avenue odklonili dopravu.
Část ulice a chodníku ohradili policejní páskou, aby uzavřeli přístup k taxíku. Namířili na něj a jeho okolí silné reflektory. Z různých úhlů ho zabíral fotograf. Chodce v obou směrech převedli na druhý chodník, kde se za páskou shromáždil početný dav. Ani ne za půl hodiny od té chvíle, co ten polda zavolal vysílačkou, se na scéně pohybovalo asi tak dvacet městských strážníků v uniformách i bez - pět z nich jsem znal jménem a čtyři od vidění. Právě rozsvítili druhý reflektor, když Cramer obešel zepředu taxík, zamířil ke schodům, vystoupal první tři a zůstal stát čelem ke mně. Jelikož jsem seděl, hleděli jsme jeden druhému přímo z očí do očí. "Tak dobře," pravil. "Pojďme dovnitř. Rád bych měl vás a Wolfa pohromadě a tuhle ženu taky. To nám zjednoduší situaci. Otevřete dveře."
"Naopak," odvětil jsem a zůstal sedět, "zkomplikovalo by ji to. Pan Wolfe je v kanceláři a čte knihu a o tomhle rozruchu nic neví a vůbec ho to nezajímá. Kdybych šel dovnitř a řekl mu, že s ním chcete mluvit a kvůli čemu, víte, co by řekl, a já to vím taky. Na to zapomeňte."
"Kdo sem přijel v tom taxíku?"
"Nevím. O tom taxíku nevím vůbec nic. Když jsem vyšel z domu, už tam stál."
"Kdy jste vyšel?"
"V devět dvacet."
"Proč jste vyšel?"
"Abych si našel nějaký nocleh. Odešel jsem z práce, takže pokud jste rozhodnutý, že musíte mluvit s panem Wolfem, budete si muset zazvonit."
"Vy mi říkáte, že jste odešel!"
"Přesně tak. Už tady nepracuju."
"Přisámbůh. Myslel jsem, že už jste na mně s Wolfem vyzkoušeli všechny triky, ale tenhle je nový. To si myslíte, že vám na to skočím?"
"To není trik. Myslím to vážně. Prohlášení, že už tady nikdy v životě nepřespím, bych nepodepsal, to závisí, jak pan Wolfe vyřeší jistý problém, ale když jsem odcházel z domu, myslel jsem to vážně.
Ten problém nemá nic společného s tím taxíkem ani s tím, co je v něm."
"Odešla tahle žena z domu s vámi?"
"Ne. Když jsem otevřel dveře a vycházel, vystupovala na verandu. Řekla, že chce mluvit s Nerem Wolfem, a když jsem jí řekl, že už pro něj nepracuju a že by ji stejně asi nepřijal, řekla, že má dojem, že na to, co potřebuje, budu já lepší než on. Nabídla mi padesát dolarů za konzultaci. Chtěla se poradit, jak má vyhrát sázku, kterou uzavřela, a tak jsme si sedli tady a probírali to. Byli jsme tu asi patnáct až dvacet minut, když přijel hlídkový vůz a zastavil u taxíku, který tam stál, už když jsem vyšel z domu. Přirozeně jsem byl zvědavý a šel se podívat. Ten polda se mě zeptal, jak se jmenuju, a já mu to řekl. Když šel podat hlášení do vysílačky, vrátil jsem se ke své klientce, ale moc jsme toho už kvůli tomu rozruchu neprobrali. To je to hlavní."
"Viděl jste tu ženu někdy předtím?"
"Ne."
"Čeho se týkala ta sázka, kvůli které se s vámi chtěla poradit?"
"To je její věc. Je tady. Zeptejte se jí."
"Přijela tím taxíkem?"
"Nevím o tom. Zeptejte se jí."
"Viděl jste ji vystupovat z toho taxíku?"
"Ne. Byla na půl cesty k verandě, když jsem otevřel dveře."
"Viděl jste někoho vystupovat z toho taxíku? Nebo poblíž něho?"
"Ne." , Jak se jmenuje?"
"Zeptejte se jí." Otočil hlavou. "Jmenujete se Judith Bramová?" To pro mě nebyla žádná novina, protože jsem se podíval otevřenými dvířky dovnitř a zahlédl zarámovanou fotografi taxíkářky a její jméno. Pokud jsem to mohl v tom sporém světle rozpoznat, podobizna mé klientky to nebyl…
