3.
Už nepršelo a vítr také ustal. Když jsem vystoupil z taxíku na konci Arbor Street, šel jsem k domu číslo 29. Plášť jsem měl přehozený přes ruku. Za záclonami v okně v přízemí se svítilo, ale v oknech ostatních pater a v suterénu byla tma. Vstoupil jsem do vestibulu, prohlédl jsem si štítky na poštovních schránkách a na zvoncích. Četl jsem odzdola: Talento, Meegan, Aland, Chaffee. Stiskl jsem zvonek nad jmenovkou Meegan, v ruce jsem sevřel kulatou kliku a čekal. Nic se neozvalo.
Pokusil jsem se zakroutit klikou, ta se však neotočila. Znovu jsem dlouze stiskl zvonek a čekal jsem o něco déle. Čtyřikrát jsem se opřel do dveří a pokusil jsem se tak dostat dovnitř. Nepodařilo se.
Opustil jsem vestibul a srazil se se dvěma páry lidí, kteří stáli na chodníku a oči upírali střídavě na mne a na vchod do domu. Vyměnili mezi sebou pár slov, rozhodnuti, že nebudou brát na vědomí, že zrovna na ně upírám oči, a odešli. Zapřemýšlel jsem o tom, že bych mohl stisknou zvonek u jmenovky Victora Talenta, advokáta, který bydlí v přízemí a v jehož oknech se svítilo, ale dal jsem přednost chvíli čekání na Meegana, se kterým jsem už měl cosi do činění. Udělal jsem deset kroků k požárnímu hydrantu a opřel se o něj. Nebyl jsem tam ani tak dlouho, abych pocítil potřebu změnit víc než párkrát pozici, když zhaslo světlo v přízemí, po chvíli se otevřely dveře vestibulu a nějaký muž vyšel ven. Vydal se směrem ke mně. Když mne míjel, vrhl na mne letmý pohled a pokračoval v chůzi. Napadlo mne, že žádnému obyvateli tohoto domu pravděpodobně nemůže být za daných okolností dovoleno úplně volně se pohybovat v noci městem. Porozhlédl jsem se po okolí domu a samozřejmě, sotva ten člověk udělal nějakých třicet kroků, z výklenku na druhé straně ulice se odlepila postava a vydala se za ním. Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou. Já bych čekal ještě o deset kroků déle, než bych se za ním vydal. Saul Panzer by si počkal ještě o deset víc, to je ovšem nejlepší žijící sledovač vůbec. Jak jsem tam tak stál a měl výhrady k špatně prováděnému sledování, najednou mne napadlo, že policie by mohla Meegana držet další dvě hodiny nebo taky celou noc, dokonce že už třeba dávno chrápe doma ve své posteli. Odlepil jsem se od hydrantu a namířil jsem si to směrem, kterým odešel ten člověk. Byl už o celý blok domů dál.
Přidal jsem do kroku a začal ho dohánět. Kousek za nárožím ulice jsem se dostal na úroveň policejního špeha, který šel po protějším chodníku, nevěnoval jsem mu však pozornost. Měl jsem pocit, že objekt mého zájmu poněkud zrychlil, a tak jsem také přidal do kroku a rychleji za ním vyrazil. U další křižovatky jsem byl už na jeho úrovni. Když slyšel, že ho docházím, podíval se po mně přes rameno, ale nezpomalil. Oslovil jsem ho. "Victor Talento?"
"Nebudu to komentovat," utrousil a pokračoval v chůzi. "Děkuji za kompliment," řekl jsem, "ale já nejsem reportér. Jmenuji se Archie Goodwin a pracuji pro Nero Wolfa. Když se na chvilku zastavíte, ukáži vám svoje doklady."
"Nejsem zvědavý na vaše doklady."
"Fajn. Pokud jste si jenom vyšel ven, abyste nabral vzduch do plic, pak nebudete zvědavý ani na to další. Ale není-li tomu tak, pak zájem určitě mít budete. Zachovejte klid, prosím, a neotáčejte se, protože v patách máte poldu z oddělení vražd a v tu chvíli by věděl, že jsem vám o něm řekl. Je na druhé straně ulice, třicet metrů za vámi."
"Zachovám se podle vaší rady," řekl tlumeným hlasem a pokračoval v chůzi stále stejným krokem.
"To je zajímavé. Má to být váš dobrý skutek pro dnešní den?"
"Ne. Jsem tu na průzkumu pro pana Wolfa. Aby nevyšel ze cviku, vyšetřuje jednu vraždu a já se tu trochu rozhlížím okolo. Myslel jsem, že po sdělení něčeho tak závažného byste mi mohl taky něco zajímavého říct. Pokud jste jenom na procházce, zapomeňte na to a já se vám omlouvám, že jsem vás vyrušil. Pokud jdete za něčím, do čeho byste nerad dával někomu nahlédnout, možná byste mohl využít dobré rady odborníka.
Touto noční dobou v této části města jsou jenom dva osvědčené způso…
