Nové papírnictví
Nedaleko naší školy, tam, co bývala prádelna, otevřeli nové papírnictví, a tak jsme se tam šli s kluky po vyučování podívat.
Papírnictví má správnou výlohu - je v ní plno časopisů, novin, knih, plnicích per a propisovaček, a když jsme s kluky vešli dovnitř, pan vedoucí se na nás široce usmál a řekl:
„No vida! Zákazníci. Jste z vedlejší školy? Uvidíte, že budeme dobrými přáteli. Mé jméno je Jiskra.“
„Já se jmenuju Mikuláš,“ řekl jsem.
„A já Viktorín,“ řekl Viktorín.
„A já Augustýn,“ řekl Augustýn.
„Máte revui Ekonomicko-sociologické problémy moderního světa?“ zeptal se nějaký pán, který přišel po nás.
„A já Fridolín,“ řekl Fridolín.
„Eh, ano... to je hezké, chlapečku,“ řekl pan Jiskra. „... Hned jsem vám k službám, pane.“ A začal se hrabat ve stohu časopisů.
Vendelín se ho zeptal:
„Za kolik prodáváte tyhle sešity?“
„Cože? Prosím?“ zeptal se pan Jiskra. „Ach, ty? Po pěti francích, chlapečku.“
„Ve škole nám je prodávají po třech,“ řekl Vendelín.
Pan Jiskra přestal hledat časopis pro toho pána, obrátil se a řekl:
„Cože? Po třech francích? Stostránkové sešity s čtverečkovaným papírem?“
„To ne,“ přiznal Vendelín. „Ty ve škole mají jen 50 stran. Můžu se podívat na ten papír?“
„Ano,“ řekl pan Jiskra, „ale utři si důkladně ruce. Máš je plné másla od těch chlebů, co jsi právě jedl.“
„Tak máte revui Ekonomicko-sociologické problémy moderního světa, nebo nemáte?“ zeptal se pán.
„Ale ano, ovšemže mám, pane, hned ji najdu,“ řekl pan Jiskra. „Právě jsem se tady zařídil a nemám ještě vše dokonale utříděno... Co to tam děláš, ty?“
A Vendelín, který mezitím šel za pult, řekl:
„Když nemáte čas, šel jsem si pro něj sám, pro ten sešit se sto stránkami!“
„Ne! Nedotýkej se ho!“ volal pan Jiskra. „Nebo to všecko shodíš. Rovnal jsem to celou noc... Na, tady máš ten sešit, a dej pozor, ač s tím rohlíkem nenadrobíš!“
Potom pan Jiskra vytáhl nějaký časopis a řekl:
„Á vida, tak tady jsou ty Ekonomicko-sociologické problémy moderního světa.“
Ale protože pán, který chtěl časopis koupit, už odešel, pan Jiskra těžce vzdychl a dal časopis zpátky na místo.
„Koukejte!“ zvolal Viktorín a položil prst na jiný časopis. „Tenhle časopis čte naše maminka každý týden!“
„No výborně,“ řekl pan Jiskra, „teď“ si ho maminka může kupovat tady.“
„Ale kdepak,“ smál se Viktorín. „Maminka si ten časopis nekupuje. Dává jí ho naše sousedka paní Kytičková, vždycky když ho dočte. Ale paní Kytičková si ho taky sama nekupuje. Posílají jí ho každý týden poštou.“
Pan Jiskra se díval na Viktorína a mlčel. Augustýn mě zatahal za ruku a pošeptal mi: „Pojď se na něco podívat.“ Šel jsem a on mě dovedl ke zdi, kde bylo na policích spousta ilustrovaných seriálů. Začali jsme si prohlížet obálky, potom jsme nadzvedávali titulní strany, abychom viděli, co je uvnitř, ale nebylo nic moc vidět, jelikož sešity byly sepnuté svorkami. Báli jsme se ty svorky sundat, jelikož panu Jiskroví by se to asi nelíbilo, a my jsme ho nechtěli popudit.
„Hele,“ povídá Augustýn, „tenhle seriál mám. Je to příběh o letcích, vrrrr... Jeden z nich je hrdina, ale pořád se kolem něho motají chlápkové, co se mu pokoušejí provést něco na stroji, aby spadl. Ale když se to letadlo nakonec přece zřítí, není v něm zrovna ten hrdina, ale čirou náhodou jeho kamarád. A všichni ostatní letci myslí, že to letadlo nechal naschvál spadnout ten hrdina, aby se svého kamaráda zbavil, ale není to pravda, a ten letec nakonec sám bandity vypátrá. Ty jsi to nečetl?“
„Ne,“ řekl jsem. „Já jsem četl příběh o jednom kovbojovi a opuštěném dolu, neznáš to? Když tam ten kovboj přijde, jsou tam maskovaní zločinci a začnou na něho střílet. Bang! bang! bang! bang!“
„Co se děje?“ vyděsil se pan Jiskra, který právě napomínal Kryšpína, aby si nehrál s tou otáčecí věcí, kam se dávají knihy, aby si je lidi mohli prohlédnout a koupili si je.
„Vyprávím mu příběh, který jsem četl,“ řekl jsem panu Jiskroví.
„Nemáte to?“ zeptal se Augustýn.
„Jaký příběh?“ zeptal se pan Jiskra a prohrábl si rukou vlasy.
…
