Šprýmař
Letos jsme o prázdninách v jednom hotelu, kde je pláž a moře a je to tu děsně prima až na dnešek, kdy prší, a to není fakt moc velká zábava, to musíte uznat. Nejhorší na tom je, že když prší, nejsou dospělí s to nás zvládnout a my jsme nesnesitelní a každou chvíli je nějaký průšvih. Mám tu v hotelu plno kamarádů - Pankráce, Bonifáce a Serváce... To vám je číslo! A ještě Horáce, který má strašně velkého a silného tatínka, a Ignáce a taky Pafnuce. Jsou to bezva kluci, ale nejsou vždycky moc poslušní.
Jelikož je úterý, měli jsme k obědu masové taštičky ravioli a řízky ,kromě Ignácových rodičů, ti si dávají pokaždé něco zvláštního, a měli malé langusty. Během jídla jsem řekl našim, že půjdu na pláž.
„Vidíš přece, že prší,“ namítal tatínek. „Nevymýšlej si pořád. Budeš si hezky hrát se svými kamarády v hotelu.“
Já jsem odpověděl, že si chci hrát s kamarády, ale na pláži, a tatínek se mé zeptal, jestli chci dostat přede všemi pohlavek, a to jsem nechtěl, a tak jsem se dal pro jistotu do pláče. U Horácova stolu se taky brečelo a Pankrácova maminka řekla nahlas Pankrácovu tatínkovi, že to byl pitomý nápad, jezdit na prázdniny někam, kde v jednom kuse prší, a Pankrácův tatínek začal křičet, že to nebyl jeho nápad a že poslední vlastní nápad, který v životě měl, byl oženit se. Maminka řekla tatínkovi, že mě nemusel dohánět k pláči, a tatínek se rozkřikl, že už toho začíná mít dost, a Horácovi spadl dortík šlehačkou na zem a jeho tatínek mu vlepil pohlavek.
V jídelně byl nepředstavitelný rámus a přišel ředitel hotelu a oznámil, že káva se podává v salóně, kde také bude pouštět hudbu z desek, a že poslouchal rádio, kde hlásili, že zítra bude slunce pálit jako zběsilé.
V salóně prohlásil pan Laterna: „Já se postarám o děti.“
Pan Laterna je takový hrozně milý pán, který se rád hlasitě směje a s každým se hned přátelí. Mohutně poplácává lidi po rameni, což tatínek nemá rád, zvlášť pokud ho pan Laterna poplácává, zrovna když je spálený. Když se jednou večer pan Laterna pro legraci jakoby „převlékl“ a zabalil se do záclony a na hlavu si dal stínidlo od lampy, vysvětlil vedoucí hotelu tatínkovi, že pan Laterna je veselá kopa a šprýmař.
„Mně se moc zábavný nezdá,“ řekl tatínek a šel si lehnout.
Paní Laternová, která je tu na dovolené se svým mužem, nikdy nemluví a vypadá trochu unaveně.
Tak zkrátka pan Laterna se postavil doprostřed salónu, zvedl ruku a vykřikl:
„Chlapci! Na můj rozkaz! Seřaďte se za mnou a vyrazíme husím pochodem. Připraveni? Směr jídelna, kupředu, pochodem v póchod!“
A odešel do jídelny, ale hned se zase odtud vrátil a tvářil se mírně našnupnutě.
„Proč jste nešli za mnou?“ zeptal se.
„Protože my chceme jít na pláž,“ odpověděl mu Servác (to je to číslo).
„Ale to je nesmysl!“ zvolal pan Laterna. „Jedině šílenec by se mohl jít máčet do toho deště na pláž. Pojďte se mnou, pobavíte se lip než na pláži. Uvidíte, že si pak budete přát, aby lilo v jednom kuse!“ A pan Laterna se začal chechtat od ucha k uchu.
„Půjdeme tam?“ zeptal jsem se Horáce.
„Pch!“ udělal Horác místo odpovědi a potom jsme tam šli s ostatními.
V jídelně pan Laterna odtahal stoly a židle ke zdi a navrhl, že si budeme hrát na slepou bábu. „Kdo bude dělat slepou bábu?“ zeptal se a my jsme mu řekli, že on, a tak řekl, že dobrá, a aby mu někdo zavázal oči kapesníkem. Ale když viděl naše kapesníky, vyndal z kapsy radši svůj. Potom natáhl ruce před sebe a volal: „Hú, já vás chytím! Hú - hú!“ A ryčel smíchem.
Já senzačně hraju dámu, a tak mě rozesmálo, když mi Pankrác řekl, že v dámě každého porazí, že je na ni přeborník. Pankrácovi se nelíbilo, že se tomu směju, a řekl mi, že když jsem tak chytrej, že se uvidí, a tak jsme šli do salónu říct si vedoucímu, aby nám hru půjčil, a ostatní kluci šli za námi, jelikož byli zvědaví, kdo z nás dvou je lepší. Ale vedoucí hotelu nám nechtěl dámu půjčit. Povídal, že je jenom pro dospělé a že bychom mu poztráceli figurky. Zrovna jsme s ním o tom diskutovali, když se za námi ozval naštvaný hlas: „Proč j…
