Mikulášovy prázdniny (René Goscinny)

Šprýmař

Letos jsme o prázdninách v jednom hotelu, kde je pláž a moře a je to tu děsně prima až na dnešek, kdy prší, a to není fakt moc velká zábava, to musíte uznat. Nejhorší na tom je, že když prší, nejsou dospělí s to nás zvládnout a my jsme nesnesitelní a každou chvíli je nějaký průšvih. Mám tu v hotelu plno kamarádů - Pankráce, Bonifáce a Serváce... To vám je číslo! A ještě Horáce, který má strašně velkého a silného tatínka, a Ignáce a taky Pafnuce. Jsou to bezva kluci, ale nejsou vždycky moc poslušní.

Jelikož je úterý, měli jsme k obědu masové taštičky ravioli a řízky ,kromě Ignácových rodičů, ti si dávají pokaždé něco zvláštního, a měli malé langusty. Během jídla jsem řekl našim, že půjdu na pláž.

„Vidíš přece, že prší,“ namítal tatínek. „Nevymýšlej si pořád. Budeš si hezky hrát se svými kamarády v hotelu.“

Já jsem odpověděl, že si chci hrát s kamarády, ale na pláži, a tatínek se mé zeptal, jestli chci dostat přede všemi pohlavek, a to jsem nechtěl, a tak jsem se dal pro jistotu do pláče. U Horácova stolu se taky brečelo a Pankrácova maminka řekla nahlas Pankrácovu tatínkovi, že to byl pitomý nápad, jezdit na prázdniny někam, kde v jednom kuse prší, a Pankrácův tatínek začal křičet, že to nebyl jeho nápad a že poslední vlastní nápad, který v životě měl, byl oženit se. Maminka řekla tatínkovi, že mě nemusel dohánět k pláči, a tatínek se rozkřikl, že už toho začíná mít dost, a Horácovi spadl dortík šlehačkou na zem a jeho tatínek mu vlepil pohlavek.

V jídelně byl nepředstavitelný rámus a přišel ředitel hotelu a oznámil, že káva se podává v salóně, kde také bude pouštět hudbu z desek, a že poslouchal rádio, kde hlásili, že zítra bude slunce pálit jako zběsilé.

V salóně prohlásil pan Laterna: „Já se postarám o děti.“

Pan Laterna je takový hrozně milý pán, který se rád hlasitě směje a s každým se hned přátelí. Mohutně poplácává lidi po rameni, což tatínek nemá rád, zvlášť pokud ho pan Laterna poplácává, zrovna když je spálený. Když se jednou večer pan Laterna pro legraci jakoby „převlékl“ a zabalil se do záclony a na hlavu si dal stínidlo od lampy, vysvětlil vedoucí hotelu tatínkovi, že pan Laterna je veselá kopa a šprýmař.

„Mně se moc zábavný nezdá,“ řekl tatínek a šel si lehnout.

Paní Laternová, která je tu na dovolené se svým mužem, nikdy nemluví a vypadá trochu unaveně.

Tak zkrátka pan Laterna se postavil doprostřed salónu, zvedl ruku a vykřikl:

„Chlapci! Na můj rozkaz! Seřaďte se za mnou a vyrazíme husím pochodem. Připraveni? Směr jídelna, kupředu, pochodem v póchod!“

A odešel do jídelny, ale hned se zase odtud vrátil a tvářil se mírně našnupnutě.

„Proč jste nešli za mnou?“ zeptal se.

„Protože my chceme jít na pláž,“ odpověděl mu Servác (to je to číslo).

„Ale to je nesmysl!“ zvolal pan Laterna. „Jedině šílenec by se mohl jít máčet do toho deště na pláž. Pojďte se mnou, pobavíte se lip než na pláži. Uvidíte, že si pak budete přát, aby lilo v jednom kuse!“ A pan Laterna se začal chechtat od ucha k uchu.

„Půjdeme tam?“ zeptal jsem se Horáce.

„Pch!“ udělal Horác místo odpovědi a potom jsme tam šli s ostatními.

V jídelně pan Laterna odtahal stoly a židle ke zdi a navrhl, že si budeme hrát na slepou bábu. „Kdo bude dělat slepou bábu?“ zeptal se a my jsme mu řekli, že on, a tak řekl, že dobrá, a aby mu někdo zavázal oči kapesníkem. Ale když viděl naše kapesníky, vyndal z kapsy radši svůj. Potom natáhl ruce před sebe a volal: „Hú, já vás chytím! Hú - hú!“ A ryčel smíchem.

Já senzačně hraju dámu, a tak mě rozesmálo, když mi Pankrác řekl, že v dámě každého porazí, že je na ni přeborník. Pankrácovi se nelíbilo, že se tomu směju, a řekl mi, že když jsem tak chytrej, že se uvidí, a tak jsme šli do salónu říct si vedoucímu, aby nám hru půjčil, a ostatní kluci šli za námi, jelikož byli zvědaví, kdo z nás dvou je lepší. Ale vedoucí hotelu nám nechtěl dámu půjčit. Povídal, že je jenom pro dospělé a že bychom mu poztráceli figurky. Zrovna jsme s ním o tom diskutovali, když se za námi ozval naštvaný hlas: „Proč jste odešli z jídelny?“ Byl to pan Laterna, který nás snadno našel, jelikož už neměl zavázané oči. Byl celý rudý a hlas se mu trochu třásl, zrovna jako tatínkovi, když mě jednou přistihl, jak foukám mýdlové bublinky z jeho nové fajfky.

„No vida,“ řekl, „vaši rodiče si odešli odpočinout, tak můžeme zůstat v salóně a pěkně se bavit. Znám jednu nádhernou hru, to se vezme tužka a papír a já řeknu písmeno a vy musíte napsat jména pěti zemí, pět živočichů a pět měst. Ten, kdo prohraje, musí dát fant.“

Pan Laterna šel pro tužky a papír a my jsme se vrátili do jídelny a hráli jsme si tam s židlemi na autobus. Když se pan Laterna vrátil, měl jsem dojem, že už má zase na nás pifku.

„Všichni do salónu!“ vykřikl.

„Začneme písmenem A,“ řekl potom. „Do práce!“ a začal psát, jen se mu od ruky prášilo.

„Zlomila se mi špička, to je nespravedlivé!“ zvolal Horác a Bonifác začal ječet:

„Pane Laterno! Ignác opisuje!“

„Co žvaníš? Ty sprostej lháři!“ bránil se Ignác a Bonifác mu dal facku. Ignác strnul překvapením, ale pak začal Bonifáce kopat, a Horác si chtěl půjčit mou tužku, zrovna když jsem se chystal napsat Anglie, a tak jsem mu dal pěstí do nosu. Horác zavřel oči a začal rozdávat rány pěstí na všecky strany, Pankrác taky jednu koupil, a do toho se ptal Servác: „Haló, kluci, je Ašsko země, nebo ne?“

Dělali jsme pekelný rámus a bylo to bezvadné jako o přestávce ve škole, když vtom bac! Popelník spadl na zem. Okamžitě přiběhl vedoucí hotelu a spustil křik a přišli taky všichni tatínkové a maminky a hádali se s ním i s námi. Jenom pan Laterna odešel.

Našla ho až večer paní Laternová. Ukázalo se, že seděl celé odpoledne na pláži a nechal se máčet deštěm.

Pan Laterna je fakt šprýmař k popukání, to se musí nechat. Když ho viděl náš tatínek, jak se vrací do hotelu, tolik se smál, že z toho ani nemohl večeřet. A přitom je ve středu k večeři vždycky fantastická rybí polévka!

Z hotelu Krásná vyhlídka

 je široký pohled na moře, když si člověk

stoupne na okraj vany a dává

 přitom pozor, aby neuklouzl. Když je

hezky a když člověk neuklouzne,

 je dobře vidět i tajemný ostrov Vodní

tříště, kde - jak píše cestovní

kancelář v prospektu - byl málem uvězněn

bratr Ludvíka XIV., zvaný

 Železná maska. Návštěvníci si mohou

prohlédnout vězení, kde by byl

seděl, kdyby tam byl zavřen, a koupit si

ve stánku suvenýry.