Výstřely u Cyrana (Raymond Chandler)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

(4)

Gus Neishacker byl devadesátikilový elegán s náramně červenými tvářemi a tenkým, jemně vykrouženým obočím – obočím z čínské vázy. Přihlížel, jak vrchní usazuje skupinku hostů, a přitom nepřestával čichat k červenému karafiátu, který mu tkvěl v klopě širokoramenného smokingového saka. Jen co spatřil, že Malvern a Tony rozhrnuli závěs, vrhl na ně zářivý úsměv a vyšel jim vstříc s napřaženou paží. "Nazdárek, Tede! Čekáte ještě někoho?"

"Ne, jsme jenom dva. Pan Acosta – Gus Neishacker, šéf provozu u ,Cyrana'."

Gus Neishacker potřásl Tonymu rukou, aniž na něho pohlédl. Řekl: "Počkejte, když jste tu byl naposledy..."

"Odjela z města," vpadl Malvern. "Dejte nám stůl u parketu, ale ne příliš blízko. My dva spolu netančíme."

Gus Neishacker vytrhl vrchnímu zpod paže jídelní lístek a sestoupil s nimi po pěti purpurových schodech ke stolům, lemujícím oválný parket. Usedli. Malvern objednal dvakrát whisky se sodou a dva sendviče s vajíčkem, šunkou a cibulí. Neishacker předal objednávku číšníkovi, přitáhl si židli a posadil se ke stolu. Z kapsy vytáhl tužku a začal si na vnitřní stranu plochých zápalek kreslit trojúhelníčky.

"Viděl jste ty zápasy?" zeptal se jakoby nic.

"Vy tomu říkáte zápasy?"

Gus Neishacker se shovívavě usmál. "Benny mluvil s Dukem. Řekl, že jste na to kápl." Náhle pohlédl na Tonyho Acostu.

"Tony je v pořádku," ujistil ho Malvern.

"Prima. Prokažte nám laskavost, ano? Postarejte se, aby se to už příště nestalo. Benny má toho chlapce rád. Nechtěl by, aby se mu něco přihodilo. Kdyby byl přesvědčen, že za těmi výhružkami vězí někdo jiný než nějaký grázl ze sázkové kanceláře, který si z nás chtěl vystřelit, určitě by se postaral o jeho ochranu – o opravdovou ochranu. Benny nikdy nefinancuje víc než jednoho boxera, a toho si sakra pečlivě vybírá, znám ho!"

Malvern si zapálil cigaretu, koutkem úst vyfoukl kouř a klidně prohodil: "Nic mi do toho není, ale povím vám, že tu něco zapáchá. Na tyhle věci mám čich."

Gus Neishacker na něho chvíli civěl, pak pokrčil rameny. "Doufám, že se mýlíte." Rychle vstal a odcházel mezi stoly, občas se s úsměvem uklonil a promluvil s hosty.

Sametové oči Tonyho Acosty se rozzářily. Řekl: "Ježkovy oči, pane Malverne, opravdu myslíte, že půjde do tuhého?"

Malvern přikývl. Nic neřekl. Číšník před ně postavil objednané drinky a sendviče a odešel. Kapela na pódiu za oválným parketem spustila dlouhý tuš, na scénu vklouzl úhořovitý, zubící se konferenciér a přiložil rty k malému mikrofonu.

Program začal. Pod sprškou barevných paprsků vyběhla na parket řada polonahých dívek. Kroužily a rozvíjely se v dlouhé hadovité linii, nahé nohy se jim blyštily, pupky byly malé komůrky tmy v hebce bílých nahých tělech.

Drsná rusovláska zazpívala drsnou píseň hlasem, kterým by se dalo štípat dříví. Dívky se vrátily v černých trikotech a hedvábných kloboucích a zatančily stejný tanec – jen jeho styl byl trochu jiný. Hudba se ztišila a v jantarovém světle se zavlnila štíhlá vysoká mulatka a hlasem jako ze staré slonoviny zazpívala cajdák o čemsi velmi vzdáleném a nešťastném.

V tlumeném světle usrkával Malvern z drinku a oždiboval sendvič. Mladá tvrdá tvář Tonyho Acosty vypadala vedle něho jako drobná, napětím se chvějící skvrna.

Zpěvačka odešla a po krátké přestávce zhasla pojednou všechna světla v lokále kromě lampiček nad notovými pulty kapely a malých bledě žlutých světel u vchodů do rozvětvujících se chodbiček, které vedly k lóžím za stoly.

V husté tmě se ozvaly skřípavé zvuky. Vysoko u stropu se rozzářil bílý reflektor a zamířil na běhoun vedle parketu. V odrážejícím se prudkém světle byly obličeje hostů bílé jako křída. Místy rudě zářily rozžhavené konce cigaret. Do kužele reflektoru vkročili čtyři vysocí černoši s bílým sarkofágem na ramenou. Pomalu, v rytmu hudby kráčeli po běhounu. Měli na sobě bílé egyptské čelenky, bederní zástěrky z bílé kůže a bílé sandály se šněrovadly až ke kolenům. Černé hladké postavy se leskly jako černý mramor ve svitu měsíce.

Došli doprostřed parketu a pozvolna spouštěli sarkofág kolmo na podlahu, až se víko odklopilo, vypadlo a bylo zachyceno. Pak pomaloučku, velmi pomaloučku se z rakve vyklonila bílá zahalená postava a začala padat – pomaloučku, jako poslední list z uschlého stromu. Udělala ve vzduchu přemet, chvíli jako by zůstala nehybná, pak se za ohlušujícího víření bubnů zhroutila na podlahu.

Světlo zhaslo, znovu se rozsvítilo. Zahalená postava vzpřímeně stála, vířila a jeden z černochů vířil v protisměru, obvíjeje bílé pruhy kolem vlastního těla. Nakonec odpadl poslední kus látky a dívčino tělo, jen straš a hladké bílé údy v prudkém světle, prolétlo jiskřivě vzduchem a bylo zachyceno čtyřmi černochy, kteří si jím začali rychle pohazovat jako hráči baseballovým míčem. Potom se hudba změnila ve valčík a dívka tančila zvolna a půvabně mezi černochy, jako by proplouvala mezi čtyřmi ebenovými sloupy, těsně při nich, ale aniž se jich dotýkala.

Výstup skončil. Vzedmula se vlna potlesku, poklesla a znovu se vzedmula. Světlo zhaslo a opět nastala tma. Vzápětí se rozžala všechna světla a dívka i čtyři černoši zmizeli.

"Senza," vydechl Tony Acosta. "Úplná senzace. To byla slečna Adrianová, viďte?"

Malvern utrousil: "Jo. Poněkud odvážné." Zapálil si další cigaretu a rozhlédl se. "Máme tu další černobílé číslo, Tony. Dukea osobně."

Duke Targo stál u vchodu do jedné z rozvětvujících se chodbiček vedoucích k lóžím a divoce tleskal. Na tváři měl tupý úsměv. Vypadal, jako by už něco vypil.

Přes Malvernovo rameno se spustila paže a o popelník u jeho lokte se opřela ruka. Malverna udeřily do nosu hutné výpary skotské. Pomalu otočil hlavu a vzhlédl k alkoholem rozzářenému obličeji Shenvaira, opilého osobního strážce Dukea Targa.

"Negři a bílá holka," vysoukal ze sebe Shenvair. "Svinstvo. Hnus. Zatracený svinstvo."

Malvern se pousmál a malinko se odsunul s židlí od stolu. Tony Acosta hleděl udiveně na Shenvaira, malá ústa stažená v tenkou čáru.

"Byli načernění, pane Shenvaire. To nebyli opravdoví negři. Mně se to líbilo."

"A koho k čertu zajímá, co se vám líbí?" chtěl vědět Shenvair.

Malvern se jemně usmál a odložil cigaretu na okraj talíře. Odšoupl židli ještě dál. "Pořád si myslíte, že vás chci připravit o flek, Shenvaire?"

"Bodejť. A taky vám dlužím do držky." Sňal ruku z popelníku a utřel ji o ubrus. Sevřel ji v pěst. "Chcete ji hnedka?"

Vtom ho uchopil za paži číšník a prudce ho otočil. "Tohle není váš stůl, pane. Tudy."

Shenvair poklepal číšníka po rameni a pokusil se mu položit paži kolem ramen. "Prima, půjdem si spolu cvaknout. Stejně nemůžu tyhle chlapy ani cítit." Odešli spolu a ztratili se mezi stoly.

Malvern prohlásil: "K čertu s tímhle lokálem, Tony," a rozladěně pohlédl směrem k orchestru. Ale najednou zbystřil pozornost.

U kraje pódia se objevila dívka s nazlátlými vlasy v bílé večerní pláštěnce s bílým kožišinovým límcem, zašla za ně a kousek blíž znovu vyšla. Prošla kolem lóží k místu, kde stál Targo. Tam vklouzla mezi lóže a zmizela.

"Jo. K čertu s tímhle lokálem. Pojďme, Tony," řekl Malvern tichým rozzlobeným hlasem. Vzápětí ale dodal tiše, napjatě: "Ne – počkej chvíli. Právě jsem zahlédl někoho, kdo se mi vůbec nelíbí."

Chlápek byl na druhé straně parketu, který v tu chvíli byl prázdný. Obcházel kolem něho a míjel stoly, které ho lemovaly. Bez klobouku vypadal trochu jinak. Měl ovšem stejnou bílou strnulou bezvýraznou tvář a stejné, hodně blízko sebe položené oči. Byl celkem mladý, ne nad třicet, ale vlasy mu už začínaly řídnout. Vypouklina od revolveru pod levou paží nebyla vůbec nápadná. Byl to muž, který utekl z apartmá Jean Adrianové v Carondeletu. Dorazil k chodbičce, do níž vešel Targo a kam před chvilkou zašla Jean Adrianová. Zabočil do ní.

Malvern sykl: "Počkej tady, Tony." Odkopl zpod sebe židli a vstal. Vtom mu někdo dal zezadu pohlavek. Otočil se na podpatku a těsně před sebou měl Shenvairovu rozšklebenou zpocenou tvář.

"Máte mě tu znova, chlapče," zatlemil se kudrnatý muž a praštil ho do brady. Byla to pořádná slupka, na opilce dobře umístěná. Malvern ztratil rovnováhu a zavrávoral. Tony Acosta vyskočil prskaje jako kočka. Malvern se ještě nevzchopil, a Shenvair se rozmáchl druhou pěstí. Úder byl příliš pomalý, příliš zeširoka. Malvern proklouzl Shenvairovi pod paží a zespoda mu dal tak prudký direkt do nosu, že mu na ruku vychrstlo plno krve dřív, než ji mohl strhnout. Většinu si utřel o jeho obličej při další ráně.

Shenvair se zakymácel, zavrávoral nazpátek a tvrdě dosedl na podlahu. Rukou si sevřel nos.

"Dohlídni mi na tohohle ptáčka, Tony," zavrčel Malvern rychle.

Shenvair chytil nejbližší ubrus a trhl jím. Spolu s ním začaly padat na podlahu příbory, sklenice a talíře. Nějaký muž zaklel a nějaká žena vyjekla. Ke stolu se rozběhl číšník s rozčileným, vzteklým výrazem.

Malvern oba výstřely málem nezaslechl. Následovaly těsně za sebou, tiché a tupé, z malorážové pistole. Přibíhající číšník se zarazil a podél úst se mu okamžitě objevila hluboká bílá rýha, jako by ho někdo šlehl bičem. Snědá žena s ostrým nosem otevřela ústa k výkřiku, ale žádný zvuk nevydala. Nastal onen okamžik, kdy poté, co se ozval výstřel, se rozprostře hluboké ticho a málem se zdá, že se už nikdy nic neozve. Vtom se Malvern rozběhl.

Vrážel do lidí, kteří vstávali a otáčeli hlavy. Dorazil k vchodu do chodbičky, do níž vešel muž s bílou tváří. Lóže měly vysoké stěny a poněkud nižší létací dvířka. Nad dvířky vykukovaly hlavy, ale na chodbičce nebyl dosud nikdo. Malvern se hnal vzhůru po mírně stoupajícím koberci, na jehož druhém konci čněla dokořán dvířka jedné lóže.

Za dvířky bylo vidět nohy v tmavých kalhotách, volně ležící na podlaze, s koleny podlomenými. Špičky černých střevíců mířily dovnitř lóže. Malvern setřásl čísi paži a dorazil tam.

Muž ležel napříč přes stůl, břicho a tvář měl na bílém ubruse, levou ruku volně spuštěnou mezi stolem a čalouněným sedátkem. Pravá ruka spočívající na stole svírala už jen chabě velkou černou pistoli ráže 45 s upilovanou hlavní. Světlo se třpytivě odráželo od lysiny na hlavě a vedle ní se třpytil mastný kov zbraně.

Z hrudi mu vytékala krev, jasná červeň na bílém ubruse, a vsakovala se do něho jako do pijáku.

Vzadu v lóži stál Duke Targo v bílém seržovém saku. Levou paži měl opřenou o konec stolu. Vedle něho seděla Jean Adrianová. Targo vrhl na Malverna prázdný pohled, jako by ho ještě nikdy neviděl. Napřáhl k němu širokou pravičku.

Na dlani ležela malá automatická pistole s bílou rukojetí. "Střelil jsem ho," řekl zastřeným hlasem. "Namířil na nás a já ho střelil."

Jean Adrianová si otírala kouskem papírového kapesníčku dlaně. Výraz měla napjatý, chladný, beze strachu. Oči měla temné.

"Střelil jsem ho," opakoval Targo. Odhodil malou pistoli na stůl. Poskočila a málem udeřila ležícího muže do hlavy. "Pojďme – pojďme odsud pryč!"

Malvern přiložil ruku ke krku ležícího muže, jednu dvě vteřiny ji tam podržel a pak ji odtáhl. "Je mrtev," prohlásil. "Když řádný občan složí kriminálníka – to bude sousto pro noviny!"

Jean Adrianová na něho upřeně hleděla nehybnýma očima. Blýskl po ní úsměvem, položil ruku Targovi na hruď a zatlačil ho nazpátek. "Posaďte se, Targo. Nikam nepůjdete."

"Dobře, jak myslíte. Zastřelil jsem ho já, víte."

"V pořádku," řekl Malvern. "Uklidněte se."

Za ním se už tísnili lidé a tlačili se na něj. Opřel se zpátky proti tlaku lidských těl a usmíval se dále do dívčina bílého obličeje.

Informace

Bibliografické údaje

e-kniha

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):

  • 13. 5. 2023