Celá e-kniha Výstřely u Cyrana ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
(8)
Zadní sedadlo vozu bylo uprostřed rozděleno čalouněným opěradlem a Malvern si o ně opřel loket, vzal bradu do dlaní a polozamženými okny vyhlížel ven do deště, který vypadal v záři reflektorů jako bílá hustá sprška. Zvuk kapek dopadajících na střechu auta připomínal vzdálenou bubnovou palbu.
Jean Adrianová seděla v koutě na druhé straně opěradla. Měla černý klobouk a šedivý kožich s hedvábným vlasem, delším než perzián, ale ne tak kadeřavým. Na Malverna se nedívala a nemluvila s ním.
Tlusťoch řídil a albín seděl po jeho pravici. Projížděli tichými ulicemi kolem rozmazaných domů, rozmazaných stromů, rozmazané záře pouličních lamp. Hustou clonou mlhy probleskovaly neónové nápisy. Oblohu vidět nebylo.
Pak jeli do kopce a slabá obloukovka nad křižovatkou vrhla světlo na tabuli s názvem ulice. Malvern přečetl: "Court Street."
"Tohle je italská čtvrť, Critzi," poznamenal Malvern tlumeně. "Jak koukám, není váš šéf už takový pracháč, jako býval."
Albín se ohlédl a v očích mu blýsklo. "To bys přeci měl vědět, bráško."
Vůz přibrzdil před velkým dřevěným domem s verandou se zamřížovanými okny, zdmi pokrytými zaoblenými šindeli a slepými neosvětlenými okny. Na protější straně stál těsně u vozovky cihlový dům s malovaným vývěsním štítem PAOLO PERRUGINI – POHŘEBNÍ ÚSTAV.
Vůz zajel širokým obloukem na štěrkovou příjezdovou cestu. Zář reflektorů zalila otevřenou garáž. Auto vjelo dovnitř a zastavilo vedle velkého lesklého pohřebního vozu.
"Všichni ven!" štěkl albín.
"Jak vidím, je všechno pro naši další cestu už zařízeno." utrousil Malvern.
"Žertéř," zavrčel albín. "Chytrolín."
"Ani ne. Jenom se prostě umím před popravou chovat, jak se patří."
Snědý tlusťoch zastavil motor, rozsvítil velkou baterku, vypnul reflektory a vystoupil z vozu. Světlo baterky dopadlo na úzké dřevěné schodiště v koutě garáže. Albín řekl: "Maž nahoru, bráško. Tu holku vem před sebe. Jdu za váma s bouchačkou."
Jean Adrianová vystoupila z vozu a minula Malverna, aniž na něj pohlédla. Prkenně vyšla po schodech nahoru a tři muži ji následovali husím pochodem. Na konci schodiště byly dveře. Dívka je otevřela a do očí je prudce udeřilo jasné světlo. Vešli do podkrovní místnosti. Měla trámový strop a na přední a zadní stěně pevně uzavřená čtvercová okna s načerno natřenými tabulemi. Nad kuchyňským stolem visela na šňůře žárovka a u stolu seděl velký muž s táckem plným špačků u lokte. Dva z nich ještě doutnaly.
Na posteli seděl hubený chlapík s ochablými rty a u levé ruky mu ležel luger. Na podlaze byl prošlapaný koberec, dále tam stálo několik kousků nábytku a pootevřenými překližkovými dveřmi v rohu bylo vidět na záchodovou mísu a část velké staromódní vany, stojící na železných nožkách.
Muž u kuchyňského stolu byl rozložitý, ale žádný krasavec. Vlasy měl jako mrkev a krapánek tmavší obočí, hranatý agresivní obličej a silnou bradu. V surových plných rtech držel cigaretu. Jeho oblek vypadal, jako by byl stál spoustu peněz a jako by v něm spal.
Lhostejně mrkl po Jean Adrianové a řekl, aniž vyndal cigaretu z úst: "Někam se zaparkujte, děvenko. Ahoj, Malverne. Dej mi tu bouchačku, Lefty, a vy hoši zase vypadněte dolů."
Dívka přešla klidně na druhou stranu místnosti a posadila se na dřevěnou kuchyňskou židli. Muž na posteli vstal a položil luger na kuchyňský stůl k lokti velkého muže. Pak tři pistolníci sešli po schodech dolů a dveře nechali otevřené.
Velký muž se dotkl lugera, pohlédl na Malverna a řekl sarkasticky: "Já jsem Doll Conant. Třeba se na mě ještě pamatujete?"
Malvern stál uvolněně u kuchyňského stolu, nohy rozkročené, ruce v kapsách svrchníku, hlavu lehce zvrácenou. Přimhouřené oči měl ospalé, ale velmi chladné. Řekl: "Jistě. Kdysi jsem pomohl tátovi, aby vám přišil jediné obvinění, z kterého jste se nedokázal vyvlíknout."
"Kdepak, dokázal, nádivo. Odvolací soud mě osvobodil."
"Tentokrát to třeba vyjde," prohodil Malvern netečně. "Z únosu se dneska v tomhle státě člověk tak snadno nevyvlíkne."
Conant se zazubil, aniž pohnul rty. Tvá…
