Celá e-kniha Volný a nebezpečný ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
8. KAPITOLA
1
Jay pomalu kráčel po ulici Rue d’Antibes a slunce mu pražilo do zad. Ulice, která byla v Cannes hlavním nákupním střediskem, byla plná lidí. Ve svém plážovém oděvu splýval s davem turistů oblečených ve veselých prázdninových šatech.
Šel pomalu, ruce hluboko v kapsách světlých modrobíle proužkovaných bavlněných kalhot, oči skryté za tmavými skly slunečních brýlí.
Dorazil na ulici Rue Foch a zastavil se.
Kavárna „La Boule d’Or“ stála na rohu, přesně jak mu to Ginette popsala, a kousek dále stál v úzké uličce hotel Beau Rivage, působiště Madame Brossette.
Jay vytáhl cigaretové pouzdro, zapálil si a přitom pozoroval malý hotýlek za kavárnou.
Byl přesně takový, jak říkala Sophia: malý, ošuntělý a špinavý. Šedobílé krajkové záclony poznamenané věkem a špínou zakrývaly okna a propůjčovaly mu ubohoučký vzhled.
Jay stál na rohu a cítil, jak se mu do hlavy opírá ostré slunce, když tu do hotýlku vešla dívka v přiléhavých květovaných šatech s velkou kabelkou přehozenou přes rameno. Za ní spěchal nějaký muž v okázalém tmavém obleku.
Jay přešel ulici a zastavil se před kavárnou. Byla to veselá, čistá kavárnička s pěti stoly na ulici a modrobílými slunečníky, které lákaly svým příjemným stínem.
Čtyři stoly byly obsazeny mladými výletníky, kteří usrkávali pomerančový džus a lízali zmrzlinu. Lhostejně pohlédli na Jaye, který usedl k volnému stolu.
Jay nahlédl do chladivého šera uvnitř kavárny, kde byl barový pult.
Za pultem seděl podsaditý muž, asi tak padesátiletý. Jeho vzhled – velký tučný dohněda opálený obličej, nakrátko zastřižené vlasy a světlé modré oči – napovídal, že většinu svého života strávil na moři, což byla ostatně pravda.
Jean Bereut byl námořním kapitánem, dokud při nehodě nepřišel o obě nohy. Teď byl nucen sedět za barem v „La Boule d’Or“ a prodávat pití, zatímco v duchu se čas od času toulal dalekými oceány, na nichž strávil nejlepší léta svého života.
Když spatřil, jak se Jay usadil, natáhl se dopředu a zazvonil na zvonek, který visel v jeho dosahu. O chvilinku později vyšla ze zadní místnosti Ginette a zkoumavě se na otce zahleděla. Přátelsky se na ni zašklebil a namířil palec směrem k Jayovi.
Přešla celou místnost a postavila se vedle Jaye tak, aby byla zády k otci. Jay vzhlédl a pocítil záchvěv radosti, když si všiml ruměnce, který zaplavil její obličej, jakmile ho poznala.
„Ahoj,“ řekl. „Jen jsem šel kolem…“
„Otec to nemusí vědět,“ řekla a bázlivě ztišila hlas do šepotu.
To chápal. Také by nechtěl, aby se to dozvěděl jeho otec. Pozorně ji přejížděl pohledem. Měla na sobě jednoduché světle modré šaty a vlasy jí stahovala dozadu modrá stuha. Pomyslel si, jak rozkošně vypadá, a ucítil, jak i jemu stoupá krev do obličeje.
„Mohl bych dostat suchý vermut s ledem?“ řekl a pak rychle dodal: „O půlnoci budu v přístavu. Přijdeš tam?“
„Ano přijdu.“
V rychlosti se na něho usmála a zmizela v baru. Zaslechl ji, jak otci říká o vermut.
Jay pohlédl směrem k hotelu Beau Rivage. Vypadal v té své ubohé špíně neobydleně. Když mu Ginette přinesla ke stolu drink, vešla do hotelu dívka s vlasy obarvenými na zrzavo, v otrhaném šedém kabátku a sukni. Doprovázel ji rudolící muž s dychtivým výrazem, oblečený v krátkých kalhotách a květované košili, která prozrazovala, že to bude nějaký Američan na dovolené.
„Hledám si jiný hotel,“ řekl Jay. Pokývl směrem k Beau Rivage. „Je támhletem slušný?“
„Beau Rivage?“ Ginette doširoka otevřela oči. „Tam nesmíš. Je to příšerné místo. Chodí tam všechny holky z ulice.“
„To jsem nevěděl.“ Jay se pohodlně opřel a pohlédl vzhůru na ni. Všiml si, že těsně pod bradou má mateřské znaménko, a pocítil náhlou touhu je políbit. „Víš o nějakém místě, které je – levné?“
„No…“ Zaváhala. „My máme pár pokojů. Jsou čisté, ale nemyslím, že jsou takové, na jaké jsi zvyklý.“
Jay se zasmál.
„Chtěla bys vidět, kde bydlím teď? Je tam čisto, samozřejmě, ale není to nic moc. Asi by to chtělo nějakou změnu. Kdybych mohl mít pokoj…“
„To ano. Bylo by to za pět set franků denně.“ Gin…
