Celá e-kniha Prášek profesora Binga ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Ve čtrnáct hodin a čtyřiačtyřicet minut kráčel Joe Pettigrew po pěšině tiché části hollywoodského hřbitova. Ne že by celý ten hřbitov nebyl tichý. Tady to ale bylo odlehlé a jakoby zapomenuté. Tráva tu byla zelená a chladná. Byla tam kamenná lavička. Posadil se na ni a díval se na mramorový pomník s anděly na protější straně. Asi musel stát hodně peněz. Písmena vypadala, že kdysi byla zlacená. Přečetl si jméno. Patřilo do doby dávno minulé, do dob zašlé slávy, do časů, kdy hvězda stříbrného plátna žila jako orientální vládce a zemřela jako kníže královské krve. Bylo to skromné místo pro někoho, kdo byl kdysi tak slavný. Vůbec se to nepodobalo tomu předstíranému načinčanému ráji tam na vzdálenější straně řeky.
Bylo to dávno, v nějakém ztraceném a zašlém světě. Gin pálený načerno v letech prohibice, války gangů, tajné účty pro desetiprocentní provize, pitky, kde se pilo až všichni povinně zcepeněli. Divadla plná doutníkového dýmu. Tehdy všichni kouřili doutníky. Jejich těžký oblak vždy visel nad lóžemi v mezaninu. Průvan vysával ten dým přímo na jeviště. Cítíval to, když namáhavě udržoval rovnováhu čtyři a půl metru nad prkny na cirkusáckém bicyklu s koly jako melouny. Joe Meredith – klaun na bicyklu. Ušlo to. Nikdy se sice nedostal do titulků novin – s takovým číslem to ani nešlo – ale stejně stál vysoko nad průměrnými akrobaty. Bylo to vynikající sólo. Byl jedním z nejúspěšnějších v celé branži. Ono to vypadá jednoduše, že jo'.' Tak si to někdy zkuste a uvidíte, zač je toho loket – padnout z výšky čtyř a půl metru rovnou na záda na tvrdou podlahu, pak hned svižně vyskočit na chodidla, mít přitom klobouk na hlavě a v koutku obrovských namalovaných úst držet hořící doutník.
Napadlo ho, jak by to asi dopadlo, kdyby to zkusil teď. Asi by skončil se čtyřmi zlomenými žebry a proraženými plícemi.
Po hřbitovní stezce někdo přicházel. Byl to jeden z těch sveřepě se tvářících mladíků, kteří chodí v každém počasí bez kabátu. Mohlo mu být dvacet nebo jednadvacet, měl spoustu černých a nepříliš čistých vlasů, úzké bezvýrazné černé oči, tmavě olivovou pleť, za rozepnutou košilí hubený hrudník bez chlupů.
Zastavil se před lavičkou a změřil si Joea Pettigrewa rychlým pohledem.
"Máte sirku?"
Joe Pettigrew vstal. Už byl čas jít domů. Vytáhl z kapsy kartónovou krabičku zápalek a podal ji příchozímu.
"Děkuju." Mladík si z kapsy košile vyndal cigaretu, pomalu si ji zapaloval a šmejdil očima sem a tam. Když vracel levou rukou zápalky, rychle se ohlédl přes rameno. Joe Pettigrew natáhl ruku pro zápalky. Mladík rychle zajel pravou rukou pod košili a vytasil revolver s krátkou hlavní.
"A teď portmonku, kámo, a hezky rychle, nebo…"
Joe Pettigrew ho kopl do rozkroku. Mladík se předklonil a svíjel se. Nevydal ze sebe ani pípnutí. V ruce stále držel revolver, ale nikam s ním už nemířil. Na svůj věk byl dost drsňák. Joe Pettigrew udělal další krok a vykopl mu revolver z ruky. A už ho držel v ruce – dřív než se mladík pohnul.
Mladík hodně těžce oddychoval. Celkově vypadal dost špatně. Joe Pettigrew z toho trochu zesmutněl. On byl teď pánem. Mohl říci, co by ho jen napadlo. Jenže on neměl, co by řekl. Svět byl plný těch mladých drsňáků. Byl to jejich svět, svět takového Portera Greena.
Teď už ale byl čas jít domů. Odešel odtud po sluncem ozářené pěšině a ani se neohlédl. Když došel k úhledné zelené nádobě na smetí, hodil do ní revolver. Pak teprve se ohlédl, ale ten mladík už nebyl v dohledu. Asi rychle odešel a při chůzi nejspíš skučel. Možná dokonce utíkal. Kam vlastně můžete utéci poté, co jste zabili člověka? Nikam. Jdete domů. Uprchnout – to je velice komplikovaná záležitost. Chce to promyslet a připravovat se. Chce to čas, peníze a převleky.
Už ho bolely nohy. Cítil se unaven. Ale teď si přece může dát kávu a dokonce jet autobusem. Možná by měl ještě počkat a promyslet si to. Všechno to zavinil profesor Augustus Bingo. Udělal to příliš zjednodušeně, asi jako zkratku, která není vyznačena na mapě. Vydáte se po ní a nakonec zjistíte, …
