Po pěti minutách do lokálu vešel obrýlený mužík s prořídlými vlasy, neměl ani dokonalou pleš, která u některých chlapů působí nepochybně impozantně, ani trapnou přehazovačku, prozrazující mindrák a upozorňující každého na katastrofální nedostatek vlasového porostu víc než naleštěná bleskovka. Tenhle měl prostě málo vlasů a navíc ten zbytek vypadal upoceně, rezignovaně, jako sluncem spálený trávník za dlouhého sucha. Celý mi připadal ošuntělý: brýle na špičce nosu měly tu nejlacinější obroučku z umělé hmoty, sáčko pomačkané s vyboulenými lokty a na vázance zavázal uzel někdy před deseti lety a od té doby ji každé ráno navléká, jako když si sebevrah natahuje na krk mašli. Zabloudil sem zřejmě omylem, zmateně se rozhlížel kolem sebe a na první pohled byl nesvůj.
Servírka, pohupující křivkami oblých boků, k němu přistoupila a útrpně se zeptala, jestli někoho nebo něco hledá. Nejspíš se domnívala, že si potřebuje odskočit na WC. Vypadal tak bezmocně, že budil lítost.
„Děkuji,“ špitl, „mám tu s někým schůzku.“
Zvedla obočí: přeje si tedy něco?
„Malou kávu. Turka.“ Posadil se mi přímo za záda. Sáhl do kapsy a položil na mramorovou desku kulatého stolečku Lidovky. Otočil je první stranou navrch. Hlavičku měly dvakrát tlustě podtrženou červeným fixem!
Trojník!
Tak tohle je Trojník! Velký kombinátor a podvodník. Multimilionář. A vypadá jako ta nejšedivější a nejhladovější kancelářská myška. Svatava měla pravdu, když o něm prohlásila, že vypadá jako ušlápnutý, snaživý úředníček. Ano, tuhle tvář jsem si dokázal představit na nástěnce mezi fotografiemi nejlepších pracovníků, on dostával diplomy a ostatní desetitisícové prémie, on organizoval brigádu a jel za to na týden na podnikovou chatu někde na Vysočině, zatímco ti jiní dostali poukaz na třínedělní rekreaci na Jadranu.
To všechno jsem si představit dokázal.
Tohoto mužíka coby geniálního byznysmana a kapitálového žraloka však ne. Jestli je to skutečně Trojník, pak asi můj původně bezproblémový plán utrpí řádnou ránu. Protože tenhle pán, který dokáže i dnes tak dokonale utajovat své příjmy, se peněz jen tak lehko nevzdá. Ten se nedrží staré škodovky a ošoupaného saka proto, aby ho někdo nepodezíral z nekalých příjmů: ne, činí tak z lakoty. Má ji vepsanou ve tváři, v očích, jež vytřeštil na ceník: za osmnáct korun by si přece mohl koupit celý balíček standardní směsi!
Zdena veplula jak lady do londýnského klubu. Štíhlá, šedivá, její ocelově melírovaný účes vhodně doplňoval kostým, sako jí stahovalo ňadra, ale tím více bílá blůzka slibovala skrývat: prostě elegantní jachta, houpající se na vlnách mužského obdivu. Sám jsem na ni dostal chuť. A ostatní asi čtyři pánové, které jejich noviny náhle přestaly zajímat, jakbysmet. Dva poposedli a odsunuli šálek nebo sklenku stranou, aby naznačili, že u jejich stolku je místa víc než dost. Jediný Trojník po ní sklouzl pohledem jako dešťová kapka po skle. Zdena se u něj zastavila, podívala se na noviny, na dvojitou červenou linku, a zeptala se:
„Pan Trojník, jestli se nemýlím.“
Vzhlédl, chvíli si ji prohlížel, v očích, které mi napoprvé připadaly bezmocné, roztěkané a rozpačité jako on sám, ale ve skutečnosti byly šedé a studené jako kámen, se objevil záblesk zájmu. Takže ze dřeva nebyl.
„Doktorka Jelínková?“
Přikývla a posadila se. Místnost rozsvítila dokonale tvarovaná kolena v průsvitných punčochách, vyvolávajících dojem, že má holé, ale dozlatova opálené nohy. Servírka, jejíž končetiny byly maličko méně dokonalé, i když je úspěšně vylepšila minisukní těsně pod zadeček a vysokými jehlovými podpatky, se ostentativně otočila a ignorovala ji. Barman to napravil a hnal se k ní, div se nepřerazil. Poručila si čaj. To byl můj nápad. Měla působit konzervativně a důvěryhodně jako britská libra. Čaj se k vytvoření takového image hodil víc než káva či coca-cola.
Trojník prvním pohledem zřejmě veškeré erotické potřeby vyčerpal. Podíval se na hodinky. „Musel jsem si vzít v zaměstnání volno. Doufám, že jste mne sem nevytáhla kvůli hloupos…
