22
Řekla mu, že má jít domů. Naštvala ho. Za co ho krucinál má?
Duncan rázoval po chodbě před policejní služebnou. Nesedl si, nedokázal být v klidu, jen si přál, aby taky nemohl přemýšlet. Ale to se mu bohužel nesplnilo, a tak se pořád vracel k té chvíli, k tomu příšernému okamžiku, kdy se ten živý člověk proměnil v… nic.
V kusy masa, kostí a něco podobného strašné rudé mlze.
Nepamatoval si, kdy se pohnul. Zaregistroval něco jako náraz vzduchu, zvuky, svištění, křik a žuchnutí – kusy soch, trávníku a bůhvíčeho dopadající na zem, na jiné hroby a sochy
Viděl něco, co bývalo součástí Roye, zavěšené na mechové krajce na stromě. Měl dojem, že kolem prolétla hlava anděla s rudým obličejem a stále tím smířeným úsměvem. Ale to si možná představoval.
Nepamatoval si, jak se dal do běhu a přiskočil k Phoebe. Jen to, že byl u ní, že ležel nad ní, zatímco se kolem strhla ta vřava. Slyšel, jak řekla: Co jsem to udělala? Opakovala to pořád dokola, dokud je někdo – Dave, kapitán – nezvedl a neodtáhl.
Jsi zraněná? Zasáhlo tě to? Na to se zeptal jako první. A tvář měl bílou jako ten letící anděl. Pak se zase všechno slilo. Další pohyb, zvuky, sirény.
A ona mu řekla, aby šel pryč. Stála tam uprostřed té noční můry a řekla, aby šel. Krucinál.
Je uvnitř s kapitánem, to mu odpověděli. S McVeem a dalšími. Takže počká. On teda kruci počká.
Zatoužil se napít. Nebo vyzvracet. A taky se jí znova dotknout a ujistit se, že z toho oba dva vyšli celí.
Ale zatím mohl jen čekat.
„Duncane.“
Otočil se a žaludek se mu jednou ostře obrátil, když uviděl Phina přicházet od výtahu. Z neznámých důvodů mu při pohledu na kamaráda tak zeslábly nohy, že se svezl na lavici.
„Ježíši. Kristepane.“
„Jsi v pořádku?“ Phin ho tvrdě vzal za ruku a dosedl vedle něho. „Ty krvácíš. Co ti je?“
Duncan se nepřítomně podíval na svoji košili. „To není moje krev“ Jen suvenýr ze hřbitova, památka na Roye. „Ale v pořádku asi nebudu. Ježíši, Phine, bože, kdybys věděl…“
„Co se to kruci stalo? Vědí vůbec, co se stalo?“
„Vyletěl do vzduchu. On prostě… Není to jako ve filmech. Chlape, vůbec to tak není.“ Prohrábl si vlasy. „Co Loo? Děti?“
„V pořádku. Děti spí. Všude kolem domu jsou poldové. To byl Carlyin otec?“
„Roy. Roy Squire. Připoutal ho na hrob a omotal výbušninami. Ubožák jeden. Snad ho přepadl v garáži, zmlátil, možná zdrogoval. Phoebe s tím, co to udělal, mluvila. Přes Roye… On měl…“ Bezmocně si ukázal na uši.
„Jo, chápu.“ Phin se zadíval příteli do tváře a vytáhl z kapsy placatici. „Dej si loka, brácho.“
„Políbil bych tě za to, ale na romantiku dneska nemám.“ Duncan do sebe vděčně obrátil pár loků čisté whisky „On… Roy… plakal a prosil. A ten chlap… Cooper,“ vzpomněl si Duncan. „Řekl, aby ho Phoebe oslovovala Coopere. Odmítnul vysvětlit, co chce a proč. Pak Roy musel říct sbohem a on to odpálil. Rozletěl se na kusy, Phine. Kurva, rozletěl se na kusy“
„Duncane, nastavil jsi alarm, než jsi odešel z domu?“
„Co? Ne.“ Nebo jo? „Hodně jsme spěchali.“
„Fajn, takže já to teď obvolám, aby to tam prohlídli a zabezpečili.“
Duncan zaklonil hlavu. „Když šel po jejím exmanželovi, může jít i po mně.“
„Nemá cenu chovat se neopatrně, nebo jo?“
„Ne, nemá.“
Phoebe seděla strnule na židli. Její rodina byla v bezpečí a dům pod ochranou. Aspoň tuhle starost mohla pustit z hlavy Roy byl po smrti, to nemohla změnit. Musela se jen na chvíli zbavit pocitu viny.
„Policejní oddělení z Hilton Head zahájilo vyšetřování. Prohledávají jeho dům a garáž. Pátrají po jeho autě.“
„Ten hrob musel mít nějaký symbolický význam.“
„Prověřujeme to.“
„Potřebuju ochranu pro rodinu, nejen na dnešek…“
„Phoebe,“ promluvil Dave tiše, „budeš ji mít.“
„Dobře. On byl zasnoubený. Znám jen její křestní jméno – Mizzy. Nevím, jestli spolu bydleli, ale…“
„O to se postaráme.“
No jistě, jistě. „Osobní útok takovéhle povahy musí vycházet z pocitu ublíženosti. Koho jsem naštvala, komu jsem ublížila, nebo vyhrožovala?“
„Musíme si znova promluvit s Arnoldem Meeksem.“
„Ano.“ Zhluboka se nadechla. „…
