16
Noc byla plná zvuků, když ji doprovázel k autu. „Tak… co bys říkala na projížďku lodí některý další večer?“
„Bylo by to fajn, ale nemůžu přijít o všechny večery doma. A taky jsi měl zatím štěstí, že mě neodvolali k případu.“
Otočila se k němu a opřela se zády o auto. „Sám si to komplikuješ, že chceš chodit s poldou a osamělou matkou.“
„Komplikace jsou zajímavé, zvlášť když vymýšlíš, jak je zjednodušit.“ Políbil ji. „Tak někdy jindy.“
„Dobře.“ Už chtěla nastoupit, ale něco ji napadlo. „Co kdybys někdy v týdnu přijel na večeři k nám? Asi to nebude bez komplikací, ale mamka tě má moc ráda.“
„Jo? No, kdyby to s tebou nikam nevedlo, zkusím to s ní.“ Strčil jí volný pramen vlasů za ucho a lehce cinkl do zlaté náušnice. „Peče skvělé sušenky.“
„To je pravda. Co třeba čtvrtek? To budou mít dost času na přípravu, ale zas ne moc, aby šílely kvůli detailům.“
„Čtvrtek by šel.“
Naklonila hlavu ke straně. „Nemusíš se podívat do zápisníku, nebo tak?“
„Čtvrtek půjde,“ opakoval, a když ji tentokrát políbil, znovu ucítila horkost v břiše.
„Hm,“ třela si rty o sebe, „radši už pojedu, než mě napadne tu zůstat. Což nemůžu,“ dodala rychle, protože chtěl něco říct. „Takže ve čtvrtek. V šest.“ Zasmála se. „Je všední den a zítra škola.“
„Hlavně že nemusím psát úkoly. Jeď opatrně. A radši na mě cestou nemysli, aby ses nevzrušila a omylem nesjela do příkopu.“
Odjížděla se smíchem, jak si asi přál. Ale vzrušení musela risknout, protože měla o čem přemýšlet.
Byl to zajímavý, vtipný a pohledný muž. A dobrý v posteli – nebo spíš u dveří. Doufala, i když není zase tak zkušená, že se nedala zahanbit. Navíc byla několik let vdaná.
Přesto nikdy nezažila nic podobného jako to Duncanovo večerní přivítání.
Byl pohodový, ale ne bezohledný, na rozdíl od Roye. A jako boháč nezapomněl na své přátele. Phin se stal jeho právníkem a Jake stavitelem. Loajalita pro ni znamenala hodně. Přesto to nebyl jednoduchý člověk. Měl příliš mnoho vrstev a jednu z nich tvořily staré rány. Sama o nich věděla dost i o tom, jak je těžké udržet je pod pokličkou. On je ale nevytahoval na světlo, jen občas se jimi asi trochu trápil. V žádném případě je ale nenechal ovládat svůj život.
V tom si pravděpodobně vedl lépe než ona. Pomohly mu snad peníze? Jistě. Měla dojem, že i bez nich by si dokázal poradit. Peníze mu spíš dovolily mít ambice a pracovat na nich.
Také je měla a pokoušela se je naplnit. Pochybovala, že by ji mohl zajímat muž, i kdyby byl sebelepší u dveří, který by cíle a ambice neměl.
V tom byla právě potíž? Co o jeho cílech vlastně věděla? Bary a plánovaný obchod, třeba to byly jen střípky. Co vlastně dělal? Co chtěl?
To je celá ona, vzdychla si, zase všechno rozebírá a skládá, jako by chtěla vytvořit představu, která se jí bude líbit nebo se kterou dokáže pracovat.
Tahle vlastnost se jí hodila jako vyjednavačce, ale nejspíš měla taky co dělat s jejím až doteď mizerným milostným životem.
Tak proč to nenechat plynout místo snahy usměrňovat proud? Ve čtvrtek Duncan dorazí na večeři. Někdy se možná projedou na lodi. A třeba, bože prosím, si zopakují báječný sex. Pak se uvidí.
Když zastavila před domem, nemohla se cítit líp. Carly už jistě tvrdě spí a tak třeba ještě zbyde chvíle na holčičí povídání s Avou a maminkou.
Pobrukovala si, zamkla auto a přešla chodník.
A pak málem vyskočila z bot a sotva potlačila vřísknutí. Byla sice polda, ale taky ženská. Která ženská by nezaječela, když na svých schodech narazí na půlmetrového hada?
Je nejspíš gumový, řekla si, ale ještě se držela za srdce. To zas nějaký kluk dělá pitomé vtipy Nejspíš ten ukecaný Johnnie Porter. Bude si s ním muset od plic promluvit.
Tak ne z gumy, všimla si, když přišla blíž. Žádná hračka z obchodu. Byl opravdový, silný téměř jako její zápěstí, a i když mu nehodlala měřit puls, zdál se mrtvý.
Nebo třeba jen spal.
Prohrábla si vlasy a sledovala hada, kdyby se pohnul. Živý nebo mrtvý, tady ho nechat nemůže. Mrtvý byl odporný, a kdyby se probral, mohl by kamkoli zalézt – třeba do …
