15
Málem se přemluvila, že nemá k Duncanovi jezdit, což bylo samozřejmě uhozené. Chtěla tam. Moc a moc toužila dokončit, co na jeho verandě před pár dny začali.
Rozumná Phoebe se dohadovala s Roztouženou Phoebe, a jestli ta první nepřišla cestou domů, při převlékání a pak i při jízdě na ostrov na několik pádných argumentů.
Měli by se přece líp poznat. Byl to jistě přitažlivý a zajímavý muž, ale nač ten spěch? Nebylo by rozumnější a bezpečnější sejít se ještě párkrát na veřejných místech než u něj, kde to povede k nevyhnutelnému konci?
Na to mohla jen namítnout, že ji mocně fyzicky přitahuje a že je už dospělá třiatřicetiletá žena.
Ale co o něm ve skutečnosti věděla? Třeba je to ten typ, který svou roztomilost využívá jako zbraň ke svádění celých zástupů důvěřivých žen. Chtěla by se snad stát jednou z nich?
Copak na tom tak záleží? Nemůže se sejít – nebo pomilovat – s mužem bez nároků na nějaké závazky a sliby věrnosti? Zasloužila si v životě i trochu zábavy, společnosti a kruci i sexu.
Ale on se vtíral. Aspoň její podezřívavý mozek to tak někdy viděl. Outlet pro matčiny výrobky, zahradnický projekt pro Avu. Co přijde dál? Nenavrhne Carly, že jí koupí celý obchod s obuví?
Jistěže přeháněla. Maminka a Ava nepovažovaly nabízené příležitosti za vtírání. Obě navíc byly pro takové projekty jako stvořené.
Problém byl v tom, že se sama snažila jeho skutky a city všelijak překroutit, místo aby se chopila šance a jenom si to užívala.
Stejně už byla příliš blízko jeho domu, aby to mohla obrátit a utéct jako neurotický blázen zpět domů.
Projdou se, rozumně si promluví o tom, co prožívají, a o zamýšleném projektu s Avou. Snědí pizzu, něčeho se napijí a jako dva dospělí lidé proberou, kam to celé vede.
Kdyby se to Rozumné Phoebe nezamlouvalo, může skočit do auta a odjet.
Když se dostala na příjezdovou cestu, napadlo ji, že poprvé viděla Duncanův dům v traumatickém stavu. Podruhé už za tmy. Teď, při plném světle a vědomí, to byl docela jiný zážitek.
Velkolepý dům s mnoha vysokými okny a terasami. A ten elegantní portál s bílými sloupy, kde se málem dopustili činu, po němž by její vnitřní debata byla zbytečná.
Z vyhlídky na střeše musel být čarovný pohled na mokřiny, zahrady i řeku.
A pak zahrady samotné, všechna ta zákoutí, vyvýšeniny a stezky Pochopila, že věci rozuměl, anebo najal armádu lidí, kteří to zvládli za něho. Rozhodně to chtělo jasnou vizi.
Blížila se k domu, kochala se romantickými výhledy a doufala, že si víno, pizzu a konverzaci užijí venku na verandě v teplém vlhkém vzduchu plném vůní.
Otevřel dveře dřív, než k nim došla. Stál tam v jejich bílém rámu a pozoroval ji.
„Mám pocit, že bych na sobě měla mít vlající bílé šaty,“ zavolala, „a klobouk jako včera jeden transvestita podobný Julii Robertsové, se kterým jsem se dala do řeči.“
„Vypadáš úžasně tak, jak jsi, i když – pokud vím – nejsi transvestita.“
„Možná to byl transsexuál. Po takové chvilce jsem neměla odvahu se zeptat.“
„I tak se mi ty šaty líbí.“
„Díky.“ Obvykle je nosila na rodičovské schůzky, ale i teď se v jednoduchých bavlněných šatech cítila dobře. „Měl jsi dost rušný den.“
„To je relativní.“ Vzal ji za ruku a dovedl dovnitř.
Nevycítila nic. Jako ženu i poldu jí instinkty zklamaly Ale ve vteřině, kdy ji opřel zevnitř o dveře a jeho horké rty pohltily její, už nedokázala myslet na nic.
Mohla ho chytit za ramena a říct třeba ‚Páni, počkej chvilku‘, ale místo toho se mu pevně zahákla kolem krku.
Konec nedočkavosti.
Zajel jí rukama do vlasů, přejel po ramenou, laskal jí tělo s takovou dovedností, že na všechny pokusy ho zastavit ihned zapomněla.
Rozumná Phoebe nedostala šanci.
Jak báječně voněl a na dotyk byl tak tvrdý a mužný. Krev se jí prudce ohřívala a její tělo vládlo té chvíli.
Možná by přestal, kdyby vytáhla zbraň a přidržela mu ji u hlavy Ale pak vzdáleně zaslechl, jak její kabelka dopadla se žuchnutím na zem.
Zahákla se kolem něho těmi pevnými pažemi a kousla ho do spodního rtu. Zasténala a zachvěla se. Její vůně se změnila z lehce vábivé ve vůli otupující opiát.
Vyhrnul jí šaty nad ty úžasné nohy, pohladil rozehřátou kůži a tenkou krajku, která ji zakrývala. Pak vnikl pod ni.
Tam byla horká. Horká, vlhká, otevřená. Začala pohybovat boky a tisknout se k němu a pak vyvrcholila a z hrdla se jí vydral hluboký zvuk, který ho zasáhl kdesi v břiše. Zaťala mu prsty i zuby do ramene.
Začali se prát s oblečením a tahat za knoflík jeho poklopce.
Teď nebo nikdy. Bože! Ani nevěděla, jestli to vyslovila nahlas. Slast stoupala příliš rychle a strmě, aby se zmohla na nějaký protest nebo záchvěv zdravého rozumu. Nebyla si vlastně jistá, jestli by přežila dalších deset sekund, pokud by do ní nevnikl.
A když do ní zajel, už jí bylo všechno fuk.
Divoké, trhavé pohyby. Vyplňoval místa, o kterých ani netušila, že jsou prázdná. Rozdmýchával oheň tam, kde nepředpokládala, že je chlad. Byl to útok na všechny smysly, díkybohu.
Nic už je nemohlo zadržet. Zvedl jí ruce nad hlavu a přidržoval za zápěstí. Sukni měla vyhrnutou nad pasem a on ji přibíjel na vchodové dveře, dokud se silou orgasmu nerozpadla na kusy
Když pak sám vyvrcholil, přerývaně jí dýchal do ucha. Opřel se o dveře, aby neztratil rovnováhu.
„Díky,“ vypravila ze sebe.
„To bylo nejmíň z poloviny moje potěšení.“
Když se sípavě zasmála, odtáhl se, odhrnul jí vlasy z tváře a prohlížel si ji. „Původně jsem to plánoval úplně jinak za sebou.“
Pokusila se zaostřit na něj. Vážně milovala tu barvu jeho očí. Jak jinak?“
„No víš, pár drinků na verandě, procházka v zahradě, jídlo a konverzace. Jenže pak mi došlo, že bych stejně celou dobu myslel na sex, a to by mi kazilo chuť k jídlu.“
Ještě jednou ji pohladil po stehnu a pak jemně urovnal sukni. „Ale protože mě napadlo, že na tom budeš podobně, a já tě přitom pozval na večeři, nemohl jsem kazit chuť i tobě. Tak se s hosty nejedná.“
„Aha. Takže jsme si to udělali přímo u domovních dveří, protože jsi nechtěl být nezdvořilý.“
Zazubil se. „Přesně tak. Jediný důvod. Už ses vydýchala?“
„Asi jo.“
Ustoupil a pohlédl dolů. Pak zvedl její roztržené kalhotky. „Jejda.“
Zasmála se. „Proč jsem se vlastně namáhala brát si hezké prádlo?“
„Na minutku jsem ho ocenil. Můžu ti půjčit boxerky.“
„To vydržím, díky. Jen bych si zašla do koupelny.“
„Jasně. Poslyš, Phoebe…“ Nepřítomně si kalhotky zastrčil do zadní kapsy „Původně jsem měl taky v plánu myslet na ochranu.“
Teď si to také uvědomila a zarazila se. „Panebože.“
„Nějak jsem přestal myslet,“ začal se omlouvat. „Já…“
„To bylo vzájemné.“ Znejistěle si promnula místo mezi ňadry. „Já beru pilulky, ale…“
„Ale,“ přikývl, „můžu ti jen říct, že jsem obvykle mnohem opatrnější. Můžeme si vyměnit výsledky krevních testů, jestli máš obavy Věř mi, že tyhle dveře jsem tak zajímavým způsobem využil poprvé. Asi je nechám pozlatit, ale pro klid tvé duše můžu zajít na ten test.“
„Spíš se domluvíme, že od teď budeme opatrnější.“
„Dobře.“
Zvedla kabelku. „Za minutku jsem zpátky.“
V koupelně se na sebe podívala do zrcadla. Byla uzardělá, vlasy rozvířené a v očích výraz spokojené kočky Bože, vždyť to taky bylo dobré. Ale už se musí chovat zodpovědněji. Příště si v kabelce přinese kondomy.
Když vyšla ven, v hale ho neviděla. Zavolala ho jménem a pak šla za jeho hlasem do místnosti za kuchyní. Pokoj pro večírky, napadlo ji. Velký starý barový pult, spousta sedátek a zarámované reprodukce starých časopisů v art deco stylu.
Všimla si starožitného karetního stolku a vitrín s drobnostmi a dokonce se sbírkou obalů od bonbonů Pez.
„Pánský klub,“ napadlo ji.
„Tak něco.“ Obešel bar se dvěma sklenicemi bílého vína. „Hladová?“
„O to ses už myslím postaral.“
Potěšené se usmál. „To je dobře, protože tu pizzu mají přivézt až za hodinu. Napadlo mě, jestli by sis nechtěla dát drink v zahradě při západu slunce.“
„To bych přesně chtěla.“
Prošla s ním francouzskými dveřmi na zadní verandu. Rozhlédla se a napila vína. „Dobré… to víno. A zbytek? To je jak ilustrace z knížky o vílím ráji.“
„Je tu spousta tajemných míst. Taky jsem se tím nechal unést.“
Sešla dolů do patia. „Tak proč si na úpravu zahrady u toho obchodu nenajmeš někoho, kdo projektoval tohle?“
„Mluvila jsi s Avou.“
„Je nadšená i vyděšená zároveň.“
„Vida. Tohle jsem tak trochu navrhl já nebo s tím pomáhal a změnil původní návrh.“
„Ať byl, jaký chtěl, tohle se k tobě hodí.“ Pomalu se zatočila dokola. „Hezké, ta neformálnost tomu dodává kouzlo.“
Soustředil se na ni. „Ty tomu dodáváš kouzlo.“
Lehce se uklonila. „No, nejsi galantní? Ale co Ava?“
„Ava. Nemyslím, že bych měl čas pouštět se do toho sám. Potřebuju ženu, která má cit pro dům, jako je tenhle, a která umí stvořit krásnou zahradu, aby lidi, co jedou kolem hned věděli: Jo, tohle přesně je Savannah. Líbilo se mi, co vytvořila kolem domu na Jones Street.“
Strčil do kované branky a Phoebe hned pochopila, co myslel těmi tajemnými místy. Bylo to jako utajený ostrov na ostrově, plný šepotu rostlin, s jezírkem s lekníny a se soškou okřídlené víly.
Došla k polokruhové mramorové lavičce a posadila se. „Takže nejen dobrý skutek?“
„Nic proti dobrým skutkům a podezřívavým lidem, jako jsi někdy ty, ale výhodám a zisku, které přináší výběr vhodných lidí, neodolám.“
„A už sis někdy vybral špatného člověka?“
„Párkrát, ale Ava mezi ně myslím nepatří.“
„Ne. Když byla ještě vdaná, stvořila kolem jejich domu ve West Chathamu dokonalou zahradu, která se dostala dokonce do časopisu Jižanský domov… Ale tys to dobře věděl, že?“
Ukázal dolíčky ve tvářích. „Myslím, že jsem na to někde narazil.“
„Jsi chytřejší, než vypadáš, což je kompliment.“
„Ty taky.“ Sehnul se a lehce ji políbil. „Nechceš se projít třeba na molo?“
„Ano, ráda.“
Cihlové stezky, treláže a loubí, měděné nádoby s keři a jemná hudba zvonkohry Slunce klesalo a mokřiny barevně zářily Z mola mohla vidět další domy se zahradami a chlapce, sedícího na břehu s udicí v ruce. „Taky tady rybaříš?“
„Nejsem dobrý rybář. Spíš si tu sednu s pivem a koukám, jak jiní topí červy.“
Otočila se a všimla si, jak daleko došli. „Je to opravdu veliký pozemek.“ Uviděla také třpytivou hladinu bazénu. „A spousta práce. Pořád si tě nějak neumím představit jako pána z venkova. A co ten dlouhý příběh o tom, jak ses dostal právě sem?“
„To není moc zajímavé.“
„Pro tebe, nebo pro mě?“
„Asi pro oba.“
„Ale moje neukojená zvědavost mě donutí si vymýšlet. Třeba že jsi ten dům nechal postavit pro nějakou ženu, co ti zlomila srdce, a pak třeba utekla s jiným…“
„Tak nějak.“
Ihned vystřízlivěla. „Promiň. Asi se radši vrátíme. Nerada bych zmeškala tu donášku pizzy Ráda bych si s ní sedla na verandě, na zahradě nebo…“
„Postavil jsem ho pro svou matku.“
„Aha.“ V jeho hlase zaslechla dozvuky hlubokého smutku, ale neřekla nic.
„Ale to asi není začátek příběhu. Narodil jsem se jí už v sedmnácti, což byl asi ten problém. A otec nebyl o moc starší. Bůhvíproč se rozhodli nechat si dítě a vzít se. Za to první jsem samozřejmě rád, ale to manželství asi nebyl dobrý nápad. Věčně se prali. On byl líný, ona děvka, on moc pil, ona se nestarala o domácnost. Italské manželství u Swiftů.“
„Pro dítě je těžké v něčem takovém vyrůstat.“
„Jo, jenže oba měli pravdu. Ona byla mrcha, co neuklízí, a on líný opilec. Utekl, když mi bylo deset. Udělal to mezitím víckrát, ale tehdy se sebral a už se nevrátil.“
„Chceš říct, že už jsi ho pak neviděl?“
„Dlouhé roky ne. Mámu to vytočilo. Vracela mu to tím, že neustále chodila ven a dělala si, co chtěla. Často mě napadlo, jestli vůbec ví, že tam jsem taky. Abych se jí připomněl, začal jsem dělat problémy Rval jsem se. Pět lei jsem byl takový ten postrach čtvrti.“
Mlčky zvedla ruku a přejela mu prstem po jizvičce v obočí.
„Jo, to je z té doby.“
„To mě na tobě zaujalo už na poprvé. Jizva tady a dolíček tady,“ Klepla ho do koutku úst. „Rozporuplné věci. Máš jich v sobě víc, Duncane. A co se stalo v šestém roce? Jak jsi přišel o pověst největšího rváče?“
„Jsi chytrá. Zaměřil jsem se na jednoho kluka, který byl houževnatější, než vypadal. Nenařezal mi, spíš jsme se řezali navzájem.“
„A pak skončili jako kamarádi, ne?“ uzavřela Phoebe. „To je u chlapů takové klišé.“
„Jsem nerad předvídatelný, ale skoro. Jednou jsme se takhle mlátili do krve a objevil se jeho otec. Zrovna jsem se bál, že už přestanu být kápo, když nás odtrhl. Že prý když už to musíme dělat, máme si vzít boxerské rukavice a zápasit jako chlapi. On to byl bývalý boxer. Nebylo se co divit, že mě Jake málem dostal.“
„A kdo pak vyhrával v ringu?“
„Nikdo, tak daleko jsme nedošli. Jakeův otec nás zahnal k nim do kuchyně, umyl nás ve dřezu a jeho žena přinesla led na monokly a limonádu. Nenudíš se? Říkal jsem, že je to dlouhé.“
„Ani trochu.“
„No, na zbytek potřebuješ další víno.“ Vzal jí skleničku a za chvíli se vrátil s plnou. „Kde jsem to byl?“
„V Jakeově kuchyni u limonády“
„A dlouhého domlouvání. To bylo snad poprvé – protože učitele jsem v té době nebral vážně – co mi někdo mluvil do duše. A tehdy mi došlo, že největší rváč ve čtvrti prostě jen dostává pravidelně do držky A co z toho? Ona si toho stejně nikdy nevšímala, i když jsem přišel domů dobitý. Takže jsem si dal pohov.“
„Kolik ti bylo, patnáct?“
„Asi tak.“
„To je dost brzo na prozření, ale myslím, že jsem něco podobného zažila taky“
Zadíval se jí do očí. „To věřím.“
„Já jsem se po tom svém stěhovala do MacNamarovic domu, ale o tom jindy. A co jsi dělal po svém rváčském období?“
„Našel jsem si práci, abych potěšil mámu. Taky mi to přišlo lepší než mít pořád odřené klouby na ruce.“
„Dobrá volba.“ Ale stejně ji nepotěšil, bylo mu to slyšet na hlase. „Jakou práci?“
„Jako číšník a dával jsem matce půlku platu. Bylo to fajn. Mezi námi to sice nic nezměnilo, ale přišlo mi to normální u lidí jako my. Osamělá matka, co se musí protloukat všelijak a nemá čas věnovat mi pozornost.“
Na chvíli se odmlčel a kdesi ve větvích se ozval lelek. „Jako osamělá matka víš, že v tom to není.“
„Nemělo by být.“
„V osmnácti mi řekla, abych si našel vlastní bydlení, tak jsem to udělal. Pak uběhlo trochu času a já jsem potkal chlapíka s prázdnou peněženkou. Jedno vedlo k druhému a nakonec mě seznámil se svou rodinou. Taky bez táty – umřel, když byl Phin ještě malý – ale rozdíl byl jasný hned. Matka se jim věnovala.“
Phoebe si představila mamku Bee, její velké ruce a upřené oči. „I ve chvíli, kdy o to ani nestojíš.“
„Jo. Měla celé hejno dětí, ale starala se. A o mě pak taky. Takže jsem pochopil, že to může být i jiné. I když bylo asi snazší myslet si, že ne.“
„To bude pizza,“ reagoval na zvonek. „Hned se vrátím. Jen kdyby to byl Teto, ten si rád povídá…“
„Dobře.“
Popíjela víno a vyhlížela do zahrady, nad níž teď vycházely hvězdy. On věřil, že dům, zahrada a všechna ta krása přiměje jeho matku, aby mu konečně věnovala pozornost. Phoebe už pochopila, že se spletl.
Ale proč tu zůstal? Nebylo to bolestné? Vrátil se s krabicí, dvěma talíři a ubrousky „Já to vyndám. Vyprávěj dál.“
„Myslím, že můžeme přeskočit rovnou k jackpotu.“
Zapálil svíčky a Phoebe na proutěném stolku rozložila talíře a ubrousky „Místního kluka potkalo štěstí, když šel pro pivo a los do loterie. Mám pocit, že jsem byl namol nejmíň dva dny První, co mě napadlo, když jsem vystřízlivěl, bylo zajet za mamkou Bee. Koupil jsem takovou legrační láhev, jako s Džinem, řekl jí, ať ji otře a vysloví tři přání, že je všechny splním.“
„Není to roztomilé?“ dojala se Phoebe a sedla si ke stolu.
„Myslel jsem, jak nejsem vtipný. A ona spustila. Za prvé že si přeje, abych ty peníze nerozházel jako nějaký idiot a nezapomněl, že mám v hlavě mozek. Za druhé, abych se chopil té příležitosti a daru z nebes a něčím pořádným se stal. Mám dojem, že jsem koukal jako zjara, protože se smála na celé kolo a plácala mě po rameni. A pak řekla, že jestli mi udělá radost něco jí koupit, tak by si přála červené botky na podpatku s otevřenou špičkou, aby mohla v neděli dělat v kostele parádu.“
„Musíš ji mít strašně rád.“
„Mám. Snažil jsem se dodržet slovo, pokud šlo o ta přání. Boty nebyly problém, ale nebýt idiot už asi ano, protože peníze lidem můžou zamotat hlavu a dodat pocit důležitosti, aspoň než si uvědomíš, že je to pitomost.“
„Což ty jsi nechtěl, protože nejsi ani trochu pitomec.“
„Měl jsem svý chvilky“ Naložil jí, pak sobě na talíř pizzu. „Koupil jsem pro matku tady ten pozemek a nechal postavit dům. Pořád říkala, že chce z toho pitomého města vypadnout. Myslel jsem, když jí to splním, bude mě brát. Mezitím jsem jí samozřejmě pronajal jiný hezký domek. Taky se objevil táta, ale to už jsem byl opatrnější. Dal jsem mu pětadvacet tisíc, o které si řekl, a Phin s ním sepsal smlouvu, že se vzdává dalších nároků. Asi by to nestačilo, ale otec zas není tak chytrý, a tak vzal peníze a zase vypadnul.“
„To tě muselo bolet.“
„Ani ne,“ řekl Duncan po chvíli. Snědl sousto pizzy a zapil ho vínem. „Zavedl jsem matku sem, když se dům dokončoval a bylo vidět, jaké to asi bude. Řekl jsem jí, že je to pro ni, že ho zařídím, jak bude chtít, a že už nikdy nebude muset pracovat.
Prošla se prázdnými pokoji a zeptala se, jak jsem přišel na to, že by bydlela v baráku velkém jako stodola. Přesvědčoval jsem ji, že ještě neví, jak to přesně bude vypadat, že jí najmu hospodyni a kuchařku, co bude chtít. Podívala se na mě a zeptala se: Jestli mi chceš dát, co bych si přála, tak mi dej barák v Las Vegas a k tomu padesát tisíc‘.
Tehdy jsem to ještě neudělal. Pořád jsem doufal, že si to rozmyslí, a přivezl ji znova, když bylo všechno hotové, a zařídil pro ni pár místností.“
Phoebe se jemně dotkla jeho ruky „Ale ona to tak nechtěla, že?“
„Ne. Stála o Vegas a padesát tisíc. Nabídl jsem jí, ať to tu zkusí aspoň na půl roku, že když si to nerozmyslí, dám jí, co chce. Vzala to, ale za půl roku mi řekla, že už má sbaleno a dům vybraný. Měl jsem se o to postarat a mezitím jí poslat šek na padesát tisíc do Caesars. Tehdy mi došlo, že už další rány do tváře snášet nechci. Phin sepsal další dohodu, pak jsem jel do Vegas koupit dům, ona bez mrknutí oka všechno podepsala a bylo to.“
„Jak je to dlouho?“
„Asi pět let. Začala pracovat jako servírka a zalíbila se nějakému pracháči. Ten vyhledal tátu, aby se konečně oficiálně rozvedli. A před dvěma roky se znova vdala.“
„A ty pořád bydlíš tady“
„Přišlo mi to škoda. Uvažoval jsem o prodeji, ale ten dům mi nějak přirostl k srdci. A o to jde. Když ti něco nevychází, musíš se s tím smířit a najít si něco nového.“
Byl to výjimečný večer, uvědomila si. Nejen že uspokojila svou žádostivost a zažila báječný sex, ale také ho lépe poznala a pochopila.
„Asi nemusím říkat, že si tě nezasloužila.“
„Ne. Toho mladého rváče možná, ale ne člověka, kterým jsem se snažil stát – teda s pomocí svých přátel.“
„A ten dům, ve kterém jsme byli v neděli, jsi mamce Bee koupil ty?“
„Na tom jsme se dohodli všichni, všechny děti včetně mě, před třemi lety Od nás to vzala jako od rodiny, chápeš? Od jednoho by nechtěla.“
„Chápu. A co se stalo s Jakem?“
„Vyřizuje smlouvy a opravuje domy, které koupím. Jeho otec si po skončení kariéry v ringu založil stavební firmu a Jake v tom pokračuje. Je dobrý.“
„To věřím.“ Úslužně mu vložila na talíř další díl pizzy „Umíš si přece vybrat dobré lidi.“
„Umím.“ Dotkl se její ruky „Až na pár zklamání si vybírám zatraceně dobře.“
