DRUHÁ KAPITOLA
A. J. vážně uvažovala o tom, že se před večeří u Clarissy zastaví pro hamburger. Neměla však srdce to udělat. Konečně, pokud dostane hlad, sní ráda i to, co Clarissa připraví.
Spustila u auta střechu a snažila se vychutnávat čtyřicetiminutovou jízdu z kanceláře k domu své matky na předměstí. Na sedadle vedle ní ležely kožené desky se smlouvou, která dorazila z úřadu Davida Bradyho. Obsahovala změny, o něž žádala, takže by měla být spokojená. Přesto jí na uzavřeném obchodu pořád něco nesedělo. Nedokázala si vysvětlit svou včerejší slabost a celé odpoledne o tom přemýšlela.
Musela jsem být přepracovaná, říkala si. Také to mohlo být od toho, jak jsem prudce vstala, namlouvala si. K Davidu Bradyovi necítím vůbec nic, přesvědčovala samu sebe.
Hezkou chvíli se za to proklínala a snažila se ovládnout své rozčilení.
Věděla, že se musí uklidnit dřív, než dorazí do Newport Beach. Před ženou, jakou je Clarissa DeBasseová, by nic neutajila.
Přemýšlela, jestli nemá schůzku odvolat. Ani tohle však nedokázala.
Jen klid, opakovala si A. J. a představovala si, že je u sebe doma a cvičí jógu. Pomohlo to, a tak si k tomu ještě pustila rádio. Měla ho puštěné naplno až do chvíle, než se přiblížila k hezkému domu, který pomáhala vybírat.
Byla za to na sebe pyšná. Připadalo jí, že tenhle typ domu se pro Clarissu přesně hodí. Byl postavený z cihel, měl bílé okenice a kolem byl udržovaný svěže zelený trávník. Se svými příjmy si Clarissa mohla dovolit něco mnohem nákladnějšího a většího třeba v Beverly Hills, ale to by už nějak nebylo ono.
A. J. si strčila pod paži víno a otevřela dveře, které byly zřídkakdy zamčené. „Ahoj! Je tu někdo, kdo by měl zájem pomoci náhodnému lupiči v nalezení kořisti?“
„Ach ne, že já je zase zapomněla zamknout?“ Clarissa přikvačila z kuchyně a utírala si spěšně ruce do ušpiněné zástěry. Tváře měla rozpálené od sporáku.
„No jistě, zase jsi je zapomněla zamknout.“ A. J. matku objala a políbila na obě tváře. Snažila se přitom čichem uhodnout, co bude k večeři.
„Bude pečené maso,“ řekla Clarissa. „Mám nový recept.“
„Aha.“ Kdyby si A. J. tak dobře nepamatovala pečené maso, které Clarissa upekla minule, snad by dokázala vykouzlit i úsměv. „Vypadáš skvěle,“ prohodila. „Určitě jezdíš aspoň jednou týdně do Los Angeles nakupovat k Elizabeth Arden.“
„Ach ne, na takové hlouposti nemám čas. Na světě je spousta jiných věcí, které člověku přidělávají vrásky. Zvláště ty by sis to měla pamatovat.“
„Copak vypadám tak špatně?“ zeptala se A. J., vyzula si lodičky a položila desky se smlouvou na stůl.
„Ty víš, že jsem to tak nemyslela, ale vidím, že tě něco trápí.“
„Hlad,“ odpověděla A. J. vyhýbavě. „K obědu jsem skoro nic neměla.“
„Říkala jsem ti aspoň tisíckrát, že se máš vždycky pořádně najíst. Pojď do kuchyně. Jídlo je už skoro notové…“
A. J. potěšilo, že se jí podařilo Clarissu přelstít.
„… a teď mi hezky pověz, co tě doopravdy trápí.“
„Ta taky vždycky všechno pozná,“ zamumlala A. J., když tu se ozval zvonek.
„Podíváš se, kdo to je, prosím tě?“ zeptala se Clarissa se starostlivým pohledem ke kuchyňským dveřím. „Musím se podívat na kapustu.“
„Kapustu?“ opáčila A. J. nevěřícně. „Jako by nebylo dost na tom, že budu muset jíst pečené maso, ještě kapusta! Že jsem si nedala ten hamburger!“
Zamračila se a otevřela dveře.
„Zdá se, že mě ráda vidíte,“ řekl David, když viděl její svraštělé obočí.
A. J. na něj nevěřícně zírala. „Co tady děláte?“
„Byl jsem pozvaný na večeři.“ Aniž by čekal na vyzvání, nasoukal se David kolem A. J. dovnitř. „Vy jste ale vysoká. Dokonce i bez lodiček.“
A. J. s hlasitým bouchnutím zavřela dveře. „Clarissa neříkala nic o pracovní večeři.“
„Asi ji považuje jen za čistě společenskou.“ David se celé odpoledne snažil přijít na to, proč se mu nedaří vypudit z hlavy tu profesionálku jménem slečna Fieldsová. „Proč na to nepohlížíte také tak, A. J.?“
Slušné chování měla A. J. v krvi, takže jí nezbylo nic jiného než přikývnout. „Dobrá, Davide. Vidím, že rád riskujete.“
„Co prosím?“
A. J. se nemohla ubránit úsměvu. „Máme pečené maso.“ Vzala od něj láhev šampaňského a pečlivě zkoumala štítek. „Tohle by mohlo pomoct. Neměl jste náhodou vydatný oběd?“
V jejích očích zářil jas, který tam David nikdy neviděl. Bylo to čisté šibalství. „Kam tím míříte?“ zeptal se nechápavě.
A. J. ho poplácala po rameni. „Někdy je lepší nebýt připravený. Posaďte se a já vám zatím přinesu nějaký drink.“
„Auroro.“
„Ano?“ opáčila A. J. automaticky, ale hned se kousla do jazyka.
„Aurora,“ opakoval David a naslouchal, jak to slovo z jeho úst zní. „To je vaše první jméno, ne?“
A. J. se k němu obrátila a její pohled se nebezpečně zúžil. „Jestli mi jen jediná osoba z mé kanceláře tak řekne, budu hned vědět, od koho to má. A vy si to vypijete.“
David stěží skryl úsměv.
„Nikomu jsem nic neřekl.“
„Auroro, byl to…“ Clarissa se zastavila ve dveřích a rozzářila se. „Ano, byl to David. To je skvělé.“ Dívala se na ně na oba, jak stojí vedle sebe a vnímala, že aura kolem nich je velmi jasná a čistá. „Ano, to je skvělé,“ opakovala, „jsem tak ráda, že jste přišel.“
„Já jsem zase rád, že jste mě pozvala.“ Davidovi připadala Clarissa stejně okouzlující, jako když ji viděl poprvé. Přistoupil k ní, vzal ji za ruku a lehce ji políbil. Clarisse zahořely potěšením tváře.
„Šampaňské, jak milé. Otevřeme ho, až podepíšu smlouvu.“ Pohlédla přes rameno na A. J. a spatřila, že se její dcera mračí. „Proč si nedáte s Davidem něco k pití, drahoušku? Večeře bude hned hotová.“
„Ručím za vodku. Tu jsem vybírala sama,“ navrhla A. J.
„Dobře. S ledem, prosím.“
A. J. šla k baru a vytáhla ven sklenky a karafu. „No tohle, ona nezapomněla na led,“ řekla překvapeně, když našla vedle nádobku plnou ledu.
„Řekl bych, že znáte Clarissu velice dobře.“
„To je pravda.“ A. J. naplnila sklenky a pak se otočila k Davidovi. „Není pro mě jen pouhou klientkou, Davide. Znamená pro mne mnohem víc. Proto mám taky obavy z vašeho programu.“
David přistoupil k A. J. a vzal si od ní sklenku. To je zvláštní, pomyslel si. Cítím její vůni, jen když stojím blízko ní. Přemítal, jestli používá tak málo parfému proto, aby se k ní muži museli blíž naklonit, nebo naopak proto, aby je nepřitahovala. „Jaké obavy?“
„Clarissa má tendenci být k jistým typům lidí příliš upřímná. Proto je pak náchylná ke všem možným komplikacím.“
„Chráníte ji snad přede mnou?“
A. J. upila ze své sklenky. „To se právě snažím rozhodnout.“
„Mně se Clarissa líbí. Mám ji rád. Je velmi sympatická,“ řekl David a začal přecházet po pokoji. A. J. ho nepochopitelným způsobem přitahovala. Aby se uklidnil, přistoupil k oknu a pozoroval ptáky v zahradě, kteří s veselým cvrlikáním poletovali kolem krmítka. Kousek od nich ležel nezúčastněně kocour a nastavoval kožich posledním slunečním paprskům.
„Já vám to věřím, ale vaším hlavním cílem je dobrá show. Určitě uděláte všechno proto, aby byla nejlepší, děj se co děj.“
„To je pravda.“ Problém je, pomyslel si David, že A. J. nevypadá tak stroze jako včera. Dnes na sobě měla přiléhavou bílou sukni, k ní hedvábnou blůzu v barvě vlčího máku a sako nechala v autě. Nohy neměla obuté do lodiček a vlasy, pocuchané „větrem, jí náramně slušely. Ale stejně to není můj typ, rozhodl se a upil ze skleničky. „Pochybuju však, že mám pověst člověka, který jde přes mrtvoly. Dělám jen pořádně svou práci, A. J., a od druhých čekám totéž.“
„To zní dobře.“ A. J. dopila svůj drink a pokračovala: „Mojí prací je zase chránit Clarissu.“
„Nechápu, kde je problém.“
„Tak pojďte, všechno je už připravené.“ Clarissa vyšla z kuchyně a zarazila se. Její hosté stáli co nejdále od sebe, každý v jiném koutě místnosti. Vycítila mezi nimi napětí, rozčarování a nedůvěru. Docela běžné mezi dvěma tvrdohlavci s pevnou vůlí, pomyslela si. Kladla si otázku, jak dlouho jim bude trvat, než si budou schopni přiznat, že se vzájemně přitahují. „Doufám, že máte oba hlad.“
A. J. postavila na stolek dopitou sklenku a prohodila se škodolibým úsměvem: „David se mi právě svěřil, že je příšerně hladový. Měla bys mu dát extra velkou porci.“
„To je skvělé,“ řekla Clarissa potěšené a vedla je do kuchyně. „Miluji večeře při svíčkách, vy ne?“ Na stole hořel svícen a na příborníku plápolalo asi šest čajových svíček. A. J. si povšimla, že při tlumeném světle svící vypadá pečené nějak vábněji.
„Davide, já budu servírovat a vy dolévat,“ rozhodla Clarissa.
„Jídlo vypadá skvěle,“ prohlásil David a divil se, proč A. J. jen stěží zadržuje smích.
„Děkuji vám. Pocházíte z Kalifornie, Davide?“ zeptala se Clarissa a podala A. J. talíř.
„Ne, ze státu Washington.“ David nalil beaujolais do Clarissiny sklenice.
„Nádherné místo.“ Clarissa podala Auroře mísu s bramborovou kaší. „Ale je tam zima.“
David si s nostalgií vzpomněl na dlouhé a větrné zimy. „V Los Angeles jsem se aklimatizoval naprosto bez problémů.“
„Já jsem vyrostla na východním pobřeží a do Kalifornie jsem se dostala skoro před třiceti lety se svým manželem. Každý podzim se mi pořád ještě stýská po Vermontu. Auroro, nevzala sis žádnou zeleninu. Víš, jaké si dělám starosti, když pořádně nejíš.“
A. J. přidala na svůj talíř kapustu. Umínila si však, že se jí ani nedotkne. „Měla bys tam letos zajet,“ řekla Clarisse. Jeden kousek masa úplně stačí, pomyslela si a natáhla se pro víno.
„Budu o tom přemýšlet. Máte nějaké příbuzné, Davide?“
David právě okusil sousto z Clarissina kulinářského umění a ještě se zcela nevzpamatoval. To by mě zajímalo, říkal si v duchu, co to má za recept. Maso chutná jako syrová kůže.
„Příbuzné?“
„Ano.“ David mrkl na A. J. a uviděl rozpustilý vědoucí úsměv. „Dva bratry a sestru, ve Washingtonu a Oregonu.“
„Také pocházím z velké rodiny. Prožila jsem nádherné dětství.“ Clarissa poplácala A. J. po ruce. „Aurora je jedináček.“
A. J. stiskla Clarisse se smíchem ruku. „I já jsem prožila nádherné dětství.“ Aurora pozorovala, jak David bojuje s horou hrudkovité bramborové kase a na okamžik se v ní ozvalo svědomí. „Proč jste si vybral právě dokumenty, Davide?“
„Vždycky mě fascinovaly krátkometrážní filmy.“ David zvedl sůl a hojně si svou porci posolil.
„Když děláte dokument, máte k dispozici jen námět. Zbytek si musíte dodělat sami. Je na vás, jak zabavíte diváky a čím udržíte jejich pozornost.“
„To mi připomíná spíš práci učitele.“
„Jenže já nejsem učitel.“ David znovu statečně zabořil nůž do masa. „Musíte najít rovnováhu mezi skutečností a fikcí a přitom nenudit.“
A. J. se dívala, jak David zápasí s kouskem masa a náramně se bavila. „Takže nemáte žádné nutkání vytvořit celovečerní film?“
„Mám rád televizi,“ řekl prostě a natáhl se pro víno. „Připadá mi, že ve filmu nejde o podstatu, jen o hlouposti.“
A. J. zvedla obočí. „O hlouposti?“
„Televizní pořady jsou toho naneštěstí také plné. Třeba show Impérium nebo Musí být dva.“
„Vážně?“ podivila se A. J. „Impérium patřilo po čtyři roky k nejsledovanější show.“ Neprozradila už, že i pro ni byl tento pořad favoritem.
„O tom právě mluvím. Pokud nějaká show vykazuje stále vysokou sledovanost, znamená to, že je příliš akční a že se spoléhá na lacinou rafinovanost. Pak nekrmí diváky ničím jiným než nekvalitním odpadem.“
„Ne každý si myslí, že kvalitní show musí nutně vzdělávat. Připadá mi, že veřejnoprávní televize dává své kvality až příliš najevo, a proto ji průměrný Američan prostě ignoruje. Po celodenním shonu má snad člověk právo na trochu odpočinku.“
„Samozřejmě.“ To je úžasné, jak A. J. zkrásní, když se trochu rozčilí, divil se David. Třeba je z těch žen, které k životu potřebují konflikty. „Ale nemusí přitom potlačovat svou inteligenci. To je pak únik před skutečností.“
„Já se bohužel nedívám na televizi tak často, abych mezi tím viděla nějaký rozdíl,“ vpadla do debaty Clarissa. Těšilo ji, že hosté vyprázdnili své talíře. „Ale kdo hraje v Impériu tu rozkošnou dámu?“
„Audrey Cummingsová.“ A. J. točila sklenicí v prstech. „Výborná herečka, která taky účinkovala v Shakespearových hrách. Nedávno jsem pro ni uzavřela obchod. Dostala roli jako Maggie v remaku Kočka na rozpálené plechové střeše.“ Upila trochu vína a pak kývla hlavou na Davida. „Na hru, která je tak akční a rafinovaná, má dost dlouhou životnost, nemyslíte? A rozhodně se nejedná o Verdiho operu.“
„V naší televizi neběží jen opery,“ namítl David. „Předpokládám, že jste neviděla profil Taylora Brookse? Řekl bych, že to byl nejlépe udělaný dokument o rockové hvězdě, jaký jsem kdy viděl.“ Zvedl svou sklenku a zeptal se: „Toho také zastupujete?“
„Ne,“ odpověděla A. J. „Ale před několika lety jsme spolu chodili. Moje pravidlo však zní: neslučovat osobní život s byznysem.“
„To je moudré.“ David zvedl sklenku a napil se. „Velmi moudré.“
„Nechce si někdo přidat maso?“ zeptala se Clarissa.
„Já už mám dost,“ odpověděla A. J. a zářivě se usmála na Davida. „Ale David si jistě rád přidá.“
„Večeře byla vynikající, ale už také nemůžu,“ řekl David zdvořile a vstal. „Dovolte, abych vám pomohl s nádobím.“
„Kdepak.“ Clarissa se zvedla a řekla: „Já u mytí odpočívám.“ Pak se obrátila k dceři: „Nechtěla bys Davidovi ukázat mou sbírku?“
„Dobře.“ A. J. uchopila svou sklenku a pokynula Davidovi, aby ji následoval. „Zdá se, že jste na ni udělal dojem. Clarissa neukazuje svou sbírku jen tak komukoliv.“
„To mě moc těší.“ Jak šli úzkou chodbou, David vzal A. J. za paži. „Asi byste byla raději, kdybych držel vztah s Clarissou v čistě obchodních mezích.“
A. J. zvedla sklenku k ústům a pozorovala Davida přes její okraj. Z důvodů, které sama neznala, si přála, aby se držel od Clarissy i od ní co nejdál. Nahlas však řekla: „Clarissa si vybírá své přátele sama.“
„A vy dáváte úzkostlivý pozor, aby ji nezneužívali.“
„Přesně tak. Tudy.“ A. J. se obrátila, šla ke dveřím nalevo a otevřela je. „Při svíčkách nebo dokonce při úplňku by to působilo efektněji, ale co se dá dělat.“ A. J. rozsvítila a ustoupila stranou.
Místnost měla zatemněná okna a vypadala jako tajemné sklepem.
Byla tu skleněná koule, po které David tak toužil. Neodolal a vzal ji do rukou. Sklo bylo hladké a slabě zrcadlilo věci kolem. Očividně staré a opotřebované tarokové karty ležely hned vedle. David při bližším ohledání zjistil, že jsou ručně malované. Police plná knih na stěně obsahovala všechno od voodoo až po telekinezi. Spolu s nimi trůnila na polici dlouhá, štíhlá svíce, která měla podobu ženy, vztahující ruce k nebi.
Jedna stěna byla plná masek. V místnosti byly virgule a kyvadla a skleněná vitrína hostila pyramidy různých velikostí. Byl tu i stůl s vyřezávanými pentagramy.
„Víc, než jste očekával?“ otázala se A. J.
„Vůbec ne.“
A. J. upila víno a řekla: „Clarissa to má jako koníček. Baví ji sbírat tajemné věci.“
„Ona je nepoužívá?“
„Ne. Začala s tím před léty. Jedna kamarádka jí přivezla z Anglie staré tarokové karty, a tím to vlastně všechno začalo.“
David obracel v rukou skleněnou kouli. „Vy na nic z toho nevěříte?“ zeptal se.
„Ne. Já věřím v Clarissu. To ostatní je jen pro efekt.“
„Nikdy jste ji nepožádala, aby se podívala do koule, co vás čeká?“
„Clarissa žádnou kouli nepotřebuje a budoucnost nepředpovídá.“
„To je zvláštní,“ namítl David, „myslel jsem, že to umí.“
„Neřekla jsem, že to neumí. Řekla jsem jen, že to nedělá.“
„Vysvětlete to,“ požádal David s pohledem upřeným na kouli.
„Clarissa věří velmi silně na osud, ale odmítá ho prozrazovat i velmi movitým zájemcům.“
„Proč?“
„Protože věří, že má díky tomu daru velkou zodpovědnost. Bojí se zneužití.“
David položil kouli zpět na místo. „Už tomu rozumím,“ řekl a přistoupil k A. J. Vzal jí z rukou skleničku a napil se z ní. „Mám dojem, že se v téhle místnosti necítíte dobře. Nebo za to můžu já?“
„Vaše intuice se ubírá špatným směrem. Jestli budete mít zájem, Clarissa vám může dát několik lekcí.“
„Máte vlhké dlaně, A. J.“ Vzal ji za ruku, sjel prsty až na zápěstí a chvíli je tam podržel. „K tomu, abych zjistil, jak rychlý máte pulz, žádnou intuici nepotřebuju.“
A. J. k němu zvedla chladný pohled a snažila se vypadat udiveně. „To pravděpodobně souvisí s večeří.“
„Už při našem prvním setkání jste na mě přehnaně reagovala.“
„Už jsem vám to vysvětlila a…“
„Jenže já jsem vám to neuvěřil,“ přerušil ji. „A nevěřím vám ani teď. Možná je to tím, že jsem na vás hodně myslel.“
A. J. se za svůj život naučila stát pevně na zemi, protože musela. Snažila se o to i nyní. Vzala si od Davida nazpět skleničku a naráz ji dopila. Vzápětí si však uvědomila, že udělala chybu. Na sklenici byl otisk jeho rtů, kterých se takto nechtěně dotkla. „Davide, vzpomeňte si, já přece nejsem váš typ.“
„Ne, to tedy nejste.“ Položil jí ruku na šíji, pak jí zajel do vlasů. „Ale je mi to jedno.“
Naklonil se k ní blíž a A. J. zjistila, že má pouze dvě možnosti. Buď se mu může vysmeknout a utéct, nebo ho převézt a vyjít mu vstříc. Druhá možnost se jí zdála lepší, ale brzy se ukázalo, že to nebyla ta správná volba.
David věděl, jak ženu svést a jak si ji získat. Jeho rty se sklonily k jejím a lehce se o ně otřely. Ruka nepřestávala něžně hladit zátylek. A. J. sevřela prsty kolem sklenky pevněji, ale nepohnula se. David ji polechtal špičkou jazyka a A. J. omámeně vydechla.
Blaženě přivřela oči, sklenka jí vypadla z ruky a kolena jí začala podklesávat. David jí rty zlehka objel čelist, a jak se k ní skláněl, ucítil její vůni. Pak se znovu vrátil k jejím rtům. Tentokrát byly pootevřené, připravené polibek opětovat.
David se od ní musel odtáhnout. Bylo to pro jeho vlastní dobro. Očekával chladnou ženu, která se ničeho a nikoho nezalekne, avšak zatím měl v náručí jemné, rozpálené stvoření. Na to nebyl připravený, potřeboval čas. Byl otřesený a A. J. rovněž.
„Možná ta vaše reakce nebyla až tak přehnaná, Auroro,“ zamumlal. „Ani pro jednoho z nás.“
Tělo A. J. bylo ledové, ale přitom v jednom ohni. Cítila silnou slabost a marně se snažila uspořádat si myšlenky. Silou své silné vůle se konečně sebrala, napřímila se a řekla: „Pokud máme být obchodní partneři, pak byste…“
„Ale to už přece jsme,“ namítl David.
A. J. netrpělivě zafuněla. „Pak byste měl respektovat základní pravidla,“ dopověděla. „Nespím ani s klienty, ani s obchodními partnery, ani se svými zaměstnanci.“
To ho potěšilo a nezajímalo ho, proč. „Komplikuje to obchody, nemám pravdu?“
„To je moje věc,“ odsekla. „Chci tím jen říct, že pečlivě odděluju soukromý život od pracovního.“
„V tomto městě poněkud obtížné, ale okouzlující předsevzetí. Ačkoliv…“ David se neovládl, natáhl se a zasunul jí pramínek vlasů za ucho. „Nežádal jsem vás, abyste se se mnou vyspala.“
A. J. ho pevně chytila za zápěstí a odtáhla jeho ruku pryč. Ucítila přitom, že jeho pulz není o nic pomalejší než její, a velice ji to potěšilo. „Jen jsem vás chtěla varovat předem. Jistě byste se nechtěl cítit trapně, až byste mě o to požádal, a já bych vás odmítla.“
„A vy si jste jistá, že bych vás o to požádal?“ zeptal se David a pohladil ji po tváři. „Tak mě tedy netrapte.“
„Nechte toho.“
Nechápavě zatřásl hlavou a pozorně se na ni zadíval. Je atraktivní, to ano. Krásná nikoliv, a už vůbec ne okouzlující. Příliš chladná a tvrdohlavá. Nechápal, proč si ji tedy představuje nahou a s ním v objetí. „Co je to mezi námi?“
„Pouhá živočišnost.“
David se ušklíbl, čímž si ji zcela získal. „Částečně snad, ale úplně určitě ne. Ještě před chvílí jsem si představoval, jaké asi je milovat se s vámi. Věřte, nebo ne, ale takové představy o neznámých ženách běžně nemám.“
A. J. zvlhly dlaně.
„Mám se tím snad cítit polichocená?“
„Ne. Jen si myslím, že bychom spolu lépe vycházeli, kdybychom si vzájemně víc rozuměli.“
A. J. měla silné nutkání otočit se a utéct. „Podívejte,“ řekla. „Zastupuju Clarissu DeBasseovou. Chráním její zájmy a dobro. Jestli se vůči ní pokusíte o něco nežádoucího, dám vám to okamžitě pocítit. V opačném případě si nemusíme dělat starosti s tím, jak spolu budeme vycházet.“
„To ukáže čas.“
A. J. pokrčila rameny, otočila se a šla k vypínači. „Mám zítra brzy ráno nějaké jednání, pane Brady. Navrhuju, abychom teď šli podepsat smlouvu. Oběma nám jde jen čistě o práci, ne?“
