PÁTÁ KAPITOLA
A. J. si koupila nové šaty. Řekla si, že jako agentka zastupující hlavního hrdinu premiérového filmu si přece nové šaty pořídit musí. Sama však věděla, že si je koupila pro Auroru, nikoli pro úspěšnou podnikatelku Fieldsovou.
Pátečního večera pět minut před osmou stála A. J. před zrcadlem a kriticky se v něm zhlížela. Tentokrát na sobě neměla žádný profesionálně elegantní oblek. Zauvažovala, jestli nezašla příliš daleko.
Její šaty byly černé. Černá je praktická barva a vždycky v módě. A. J. se důkladně prohlédla zprava a potom zleva. Šaty bez ramínek a s velkým výstřihem vzadu nejsou zrovna to pravé. Působí příliš provokativně a vyvolávají nemístné fantazie. Vyčítala si, že si nevšimla už ve zkušební kabince obchodu toho, že jsou tak těsné. Dlouze si povzdechla. Musela si přiznat, že si je koupila právě proto. Věděla, že si v nich nebude připadat jako zaneprázdněná podnikatelka. Chtěla, aby z ní ten kousek upnutého oděvu udělal ženu. Přitažlivou a žádoucí. A. J. si znovu vzdychla. Koleduju si o malér, pomyslela si.
Potom ji napadlo, že by výstřih mohla zakrýt sáčkem protkaným korálky. S pocitem uspokojení se natáhla pro těžký stříbrný medailonek. Právě když si ho připínala, zaslechla zvonek u dveří. Opatrně vklouzla do lodiček, které stály vzorně připravené u její postele, a zkontrolovala obsah kabelky. Pak vzala sáčko a šla Davidovi otevřít. Opakovala si přitom, že se nejedná o schůzku, ale o pouhý experiment.
Nečekala, že jí přinese květiny. Nepřipadalo jí, že by byl romantik, který si na taková gesta potrpí. Byla překvapená. Zdálo se, že i David je nějak vyvedený z míry, a tak chvíli stáli přede dveřmi a dívali se na sebe.
A. J. byla oslňující. Davida nikdy nenapadlo, že by mohla být tak krásná. Dříve se mu zdála atraktivní a sexy, ale chladná. Dnes večer však její zjev bral dech. Šaty vypadaly prostě, ale právě to se k ní báječně hodilo. Těsně obepínaly její křehkou postavu a zdůrazňovaly přesně to, co měly. Vypadala v nich úžasně.
David postoupil o krok vpřed a stále se přitom díval A. J. upřeně do očí. A. J. si lehce odkašlala a ustoupila o krok dozadu.
„Přišel jste právě včas,“ poznamenala a usilovně se pokoušela o úsměv.
„Už teď lituju, že jsem nepřišel dřív.“
A. J. si od něj vzala růže a musela se vší silou ovládat, aby do bohaté a voňavé kytice nezabořila obličej. „Děkuju vám,“ řekla naoko lhostejně. „Jsou nádherné. Nechcete si dát drink, zatímco je budu dávat do vázy?“
„Ne.“ Davidovi úplně stačilo, že se na ni smí dívat.
„Hned budu zpátky.“
Jak se otočila a kráčela do bytu, Davidův pohled sklouzl po její šíji přes úzká ramena na hladká, velkoryse odkrytá záda. Tam se jeho pohled zastavil na pevném, kulatém zadečku. Skoro zalitoval, že si ten drink přece jen nedal.
Aby zaplašil své odvážné představy o vysokých blondýnkách s hladkou pletí, začal se rozhlížet po bytě. Objevil, že A. J. má úplně jiný vkus než její matka.
Místnost působila studeně stejně jako její nájemnice, a také právě tak uhlazeně. Chladné barvy i neporušené linie neměly chybu. David si však kladl otázku, kolik je v tomhle bytě z osobnosti Aurory Fieldsové. Nebylo v něm nic osobního, všechno bylo na svém místě. David si připadal jako v něčí kanceláři. Očím návštěvníků tu nebyla vystavená žádná povrchní mementa. Místnost měla rozhodně styl, ale nebylo v něm cítit nic ženského. Neprozrazoval tajemství, a to ani šeptem. David se přistihl, že o to víc touží odhalit, jestli A. J. nějaká má a jaká vlastně jsou.
Když se A. J. vrátila, byla už zase sama sebou. Naaranžovala růže do jedné ze svých extravagantních váz. Byl to úzký a vysoký kus křišťálového skla. „Protože jste přišel včas, dorazíme na místo o něco dřív a budeme si moci v klidu obhlédnout celebrity. Uvidíte, vypadají úplně jinak než na plátně.“
„Vypadáte jako čarodějnice,“ zamumlal David. „Bílá pleť, černé šaty. Až je z vás cítit síra.“
A. J. se natáhla pro sáčko a najednou se jí chvěly ruce. „Jedna z mých prababiček byla za čarodějnictví upálená.“
David…
