DEVÁTÁ KAPITOLA
„Článek patnáct, odstavec bé. Připadá mi, že formulace v této části smlouvy jsou poněkud nejasné. Jistě víte, že si je má klientka vědomá svých práv a také zodpovědnosti, kterou má coby novopečená matka. Na natáčení bude její dítě doprovázet chůva, samozřejmě na klientčiny náklady. Požaduje pravidelné přestávky na kojení a navíc, v jejím přívěsu musí být přenosná postýlka a…“ Dnes už potřetí A. J. při svém diktátu zapomněla, co vlastně chtěla říci.
„Plínky?“ navrhla Dianě.
„Cože?“ A. J. se obrátila od okna a pohlédla roztržitě na svou sekretářku.
„Jen jsem chtěla pomoct. Chceš, abych ti to přečetla od začátku?“
„Buď tak hodná.“
Zatímco Dianě četla, co se svou šéfovou dosud napsala, A. J. se mračila na smlouvu, kterou držela v ruce.
„A ohrádku na hraní,“ dokončila A. J. a pracně vykouzlila úsměv. „Ještě jsem se nesetkala s nikým, kdo by byl tak posedlý mateřstvím.“
„Nějak se to k ní nehodí, co? Vždycky si hrála na bezcitnou sexbombu.“
„Tenhle film by to měl změnit. Tak prima, zakonči to jako obvykle – jakmile budou provedeny shora uvedené změny, smlouva bude předána mé klientce k podpisu.“
„Budeš to chtít mít načisto už dnes?“
„Hmmm?“
„Jestli to budeš chtít už dnes, A. I?“ Dianě s nejistým úsměvem pátrala A. J. v obličeji. „Mám to hned vytisknout?“
„Aha. Ano. Ano, to bude nejlepší.“ A. J. pohlédla na hodinky. „Omlouvám se, Dianě. Nevěděla jsem, že je už pět hodin.“
„To nevadí.“ Dianě zavřela svůj poznámkový blok a vstala. „Připadáš mi dnes trochu roztržitá. Plánuješ na prodloužený víkend něco zvláštního?“
„Prodloužený víkend?“
„Ano, v pondělí je přece svátek, A. J.“ Dianě zavrtěla nechápavě hlavou a zastrčila si za ucho propisku. „Tři dny volna! To je přece úžasné, a hned první letní víkend! Slunce, písek, pláž…“
„Ne,“ odpověděla A. J. a začala přerovnávat psací stůl. „Nemám na víkend žádné plány.“ Potřásla hlavou, jako by se pokoušela zbavit roztržitosti, která ji celý den provázela. Měla plno práce, na kterou se nedokázala soustředit, a navíc až po uši vězela ve vztahu, ze kterého se nezdálo úniku. Znovu potřásla hlavou a pohlédla na Dianě. Náhle si uvědomila, že na světě jsou i jiní lidé než ona sama a jiné věci než jen práce. „Ale ty něco určitě máš. Ten dopis mi stačí až v úterý. Pošta nebude stejně doručovat. Pošleme ho pak po kurýrní službě.“
„No, já jsem si vážně naplánovala báječný víkend.“ Dianě mrkla na hodinky a dodala: „Můj přítel mě má za hodinu vyzvednout.“
„Běž domů,“ mávla A. J. netrpělivě rukou a znovu se začala přehrabovat ve spisech. „A nespal se! Venku to pěkně připaluje.“
„A. J.,“ Dianě se u dveří zastavila a šelmovsky se na ni podívala, „nehodlám vylézt na sluneční světlo celé tři dny.“
Když se za Dian konečně zavřely dveře, A. J. si sundala brýle a zamyšleně si třela kořen nosu. Co se to jen se mnou děje, říkala si. Nedokážu se soustředit déle než pět minut.
Třeba jsem přepracovaná, přemýšlela a pohlédla na papíry ve své ruce. Taky špatně spím a hlavně, spím sama.
A. J. si povzdechla. Mohla se ujišťovat, že to spolu vůbec nesouvisí. Věděla však, že je to lež. David Brady odjel na několik dní pryč a A. J. ho citelně postrádala.
Zvedla pero a zkoušela pracovat, ale skončilo to tím, že si s ním jen pohrávala. Není přece zločin postrádat ho, přemýšlela. Jako by už nebylo dost na tom, že jsem na něm závislá. Ale tak to není, říkala si. Jen jsem si moc zvykla na jeho společnost, to je celé. Konečně, jeho by jistě potěšilo, kdyby věděl, jak se tu trápím. A. J. si vzdychla a pustila se do práce. Na celé dvě minuty.
Stejně za to může on, začala znovu rozumovat a znechuceně odložila pero. Romantická večeře pro dva, a pak ta hloupá kytice frézií, kterou jí poslal v den svého odjezdu do Chicaga. A. J. se bezděky nahnula a pohladila květy, které jakoby nedopatřením trůnily na jejím stole. Chtěl z ní udělat zamilovaného blázna, a taky se mu to podařilo.
To však musí přestat, umínila si A. J. Zvedla brýle a opět se pokusila ponořit do práce. Když se za několik okamži…
